Turecké telenovely nástrojem emancipace žen pod tlakem mužů.
V kulturní tradici, kde se na telenovely dívá s opovržením jako na romantizující balast, který banální zápletku roztahuje na několik set dílů, může představa tohoto typu televizní produkce v roli vůdce společenské změny působit nemístně. Má-li však dokument Kismet pravdu, vskutku se tak děje. Dokument řecké autorky Niny-Marie Paschalidou nahlíží do prostředí sešněrovaného přísnou ideologií utlačující ženská práva, zároveň podává výpověď o moci médií, což je zároveň titul kategorii, do níž byl zařazen.
Pro ilustraci své studie si vybrala několik různých seriálů a několik různých divaček. Pohybuje se v prostředí převážně arabských zemí, kde stále platí pravidlo dominance muže v rodině a kde muslimské náboženství brání ženám ve svobodné sebeprezentaci. Nicméně autorka zavítá i do domovského Řecka, čímž rozbíjí tematickou jednotu díla. Najednou se přestává věnovat vzpouře divaček, ale historicky složitým vztahům mezi Řeckem a Tureckem, kde si druhý kulturně podmaňuje prvního skrze příval nenáročných telenovel.
Žili spolu šťastně?
Chybou dokumentu je, že zcela ponechává stranou analýzu obrazu, který vytváří telenovely, ale zabývá se jenom reakcí žen bez kritického zkoumání. Do toho zahrnuje pestrý výběr témat ve vztahu k ženám, který se pohybuje na stupnici od hloupého k závažnému. Svůj význam například demonstruje na telenovele, která otevřeně hovoří o hrůze domluveného manželství velmi mladé dívky se starochem nebo o znásilnění. Oba tyto případy představují jasný problém, který pomáhají řešit už jeho vyslovením a tedy prolomením mlčení ve společenském statutu quo.
Nicméně jindy sledujeme, jak divačky podléhají idyle vztahu muže a ženy v seriálu, ale dokument se vůbec nezabývá překážkami, které v daném regionu existují při naplňování takové představy. Telenovely v ten moment fungují na stejné rovině jako bezprostřední romantický kýč, který těžko naplňuje platnost ve svobodném západním světě, natožpak v diametrálně odlišné mentalitě východu. Na první pohled je sympatické, že takovýto seriál napomůže ženě vzepřít se v nevyhovujícím svazku a rozvést se, ale napáchá stejné škody, pokud se stane modelem pro hledání příštího partnera, protože takový ani není. Média se tak tak stávají jak prostředkem pomoci, tak nástrojem iluze. Kismet je obhájcem první podoby a zapomíná na druhé, přitom tím shazuje i ty výjimečné případy, v nichž médium dělá osvětu.
Dokumentaristka cestuje z jedné země do druhé, vypomáhá si podobně kýčovitými úvodními pohlednicemi, které se hlásí k iluzornosti. Divákům dokumentu, kteří rádi sledují i telenovely, bude příjemně povědomý, protože zahrnuje i seriály Tisíc a jedna noc a Velkolepé století, zároveň dá inspiraci, na jaký seriál se podívat. Spolu s tím se ale dokumentaristka dostala za obrazovku a mezi zpovídanými jsou i ústřední herečky, herci a autoři zmiňovaných telenovel. Naneštěstí nepřinesou k tématu žádný zásadní poznatek, spíš působí nepatřičně, když jsou hlasem trpících, i když je jenom hrají a útrapy pravděpodobně neprožili.
