Někdy jde o otázky života a smrti, prohlásil režisér Mitulescu na LFŠ

0
31.7.2019 at 19:29  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by  •  0 Comments

Jedním z hlavních hostů Letní filmové školy byl rumunský režisér Cãtãlin Mitulescu. Ve své Lekci filmu hovořil o počátcích rumunské nové vlny a přemítal o tom, jaký význam film pro diváky vůbec má.

 

   45. ročník Letní filmové školy představil kompletní retrospektivu tvorby Cãtãlina Mitulesca, jednoho z výrazných rumunských režisérů současnosti. Ačkoli se mu dostává pozornosti na festivalech, která by z českého režiséra automaticky udělala národního hrdinu, Mitulescovy úspěchy přeci jenom zaostávají za filmy jeho kolegů řazených k rumunské nové vlně. Jde například o Cristiana Mungiua, Cristia Puiua nebo Cornelia Porumboiua.

   Dvojnásobná účast v sekci Un certain regard v Cannes a Zlatá palma za krátkometrážní film však svědčí o výrazném hostovi. České publikum se s Mitulescem mohlo seznámit na festivalu v Karlových Varech, kde v roce 2016 jeho poslední snímek U trati obdržel Zvláštní uznání. Je třeba zmínit, že úspěchy jeho studentských filmů ještě předcházely explozi ocenění, kterou rumunská nová vlna vyvolala. Mitulesca lze vnímat jako prvního posla vzedmutí tamní kinematografie. A díky jeho Lekci filmu víme, jak skromné měla začátky.

   Za nepříznivých ekonomických podmínek studoval filmovou školu v Bukurešti. Film si zvolil částečně z vášně (jako cosi „undergroundového“, jak uvedl) a z části jako klasické povolání. Ještě před studiemi psal krátké příběhy s výraznou vizuální složkou. Literární klub, který navštěvoval, byl pro něj velkou inspirací. Svůj první krátkometrážní snímek natočil krátce po třicítce a hned nato byl vybrán do studentské sekce v Cannes. „Natočení prvního filmu mě nakoplo,“ řekl Mitulescu. Už tehdy ho velmi bavilo vybírat si spolupracovníky a vše stříhat, což jsou jeho slovy věci „velmi příjemné.“

Provoz

Film jako setkání na autobusové zastávce

   V roce 2004 obdržel Zlatou palmu za svůj 14minutový film Provoz. Etuda dává na odiv jednoduchost svého syžetu – muž se z důvodu dopravní zácpy nemůže včas dostat na domluvené schůzky. Situace slouží jako malé memento, aby se zamyslel nad svým pracovním i rodinným životem. Mitulescův styl se vyznačuje blízkostí k hercům i městu. Syrové pojetí snímání, které se neohlíží na třas kamery nebo přesvětlené plochy, přibližuje stresující situaci. Ta se posléze změní při setkání protagonisty s mladou dívkou rozdávající energetické drinky.

   „Stále se mi to líbilo, možná je to místy ale už trochu naivní,“ pravil po promítání režisér. „Teď se mi zdálo, že je to o ztrátě mládí, o někom, kdo ztratil svobodu. Tehdy to bylo o člověku, který žije v rychlém světě a který se někam ztrácí,“ interpretoval svůj Provoz Mitulescu. Ohledně jeho projektů mu prý domácí publikum vyčítalo, že se v nich vlastně nic neděje. On je ale přirovnává k setkání na autobusové zastávce, kdy se vám poštěstí vidět jen kus z cizího příběhu, zatímco většina zůstane skryta.

   Režiséra v rámci Lekce filmu velmi zajímaly názory publika na jeho filmy a kinematografii obecně. „Co chcete, co očekáváte, jdete za emocemi, myšlenkami, nebo příběhy?“ tázal se. Mitulescu se také neváhal ptát diváků na jejich osudy a náhody, které zakusili. Evidentně přijal, že svá vyprávění nemůže příliš kontrolovat a interpretace se rozvíjí různými směry. Nelíbí se mu práce filmařů, jež jsou příliš čitelné. „Často víte, které příběhy na vás chtějí zapůsobit,“ tvrdí a dává je do opozice ke svému pojetí setkání na autobusové zastávce.

   Jako scenárista a producent se podílel na snímku Když chci, tak písknu (2010) Florina Şerbana, který obdržel Velkou cenu poroty na festivalu Berlinale. Z jeho vyprávění se dá vyvodit, že i zde aplikoval své schopnosti naslouchat a inspiroval se zkušenostmi lidí kolem něj. Pro film z prostředí nápravného zařízení dělal sociální studii, která zahrnovala vyplňování dotazníků, na jejichž základě vznikl i název. Vězni podle Mitulescua hledali lidský kontakt a přátelství, nechtěli mít s filmaři vztah jako s dozorci.

   Když chci, tak písknu se zabývá traumatem náctiletých. Neherce se zkušeností z nápravného zařízení obsadili i do jedné z rolí. Papan Chilibar se po natáčení dostal opět do vězení, a když byl propuštěn, hned jel se štábem do Berlína na festival. „Byl v úplně jiném světě,“ říká Mitulescu. „Poté se zase pustil do krádeží a byl zase zavřený.“ Do několika měsíců zemřel na leukémii. „Pro mě to byla také lekce, co se může stát, když vezmete člověka z ulice a uvedete ho do světa filmu,“ podotkl. Mitulescu příběh pojímá, jako by se mu nešťastným způsobem podařilo najít střet filmu a života. „Někdy jsou to otázky života a smrti,“ uzavírá svou zkušenost.

Jak jsem strávil konec světa

Užitečné kontakty se Scorsesem i Wendersem

   Letní filmová škola uvedla i jeho další počiny. Jak jsem strávil konec světa (2006) natočil po úspěchu Provozu. Díky pozornosti z Cannes se spřátelil s Martinem Scorsesem a ten Mitulescův celovečerní debut pomohl financovat. Projektu pomohl také Wim Wenders, jak Mitulescu upozornil před filmovou projekcí. Jak jsem strávil konec světa je součástí vzdělávacího programu CinEd. Ten se snaží školám zpřístupnit náročnější kinematografii s heslem „kvalitní umělecký film může dětem rozšířit obzory a naučit je být vnímavějšími vůči sobě i svému okolí“.

   Tento film vypráví o době minulé, o období rumunského socialismu a osudech malé vesnické komunity. Mitulescův snímek Loverboy (2011) se naopak zaobírá současnými potížemi země. Především jde o mladickou kriminalitu a obchod s bílým masem. Tento způsob života praktikuje protagonista – Mitulescu ho postihuje jako aktualizaci a dekonstrukci mýtu frajerského Jamese Deana. Režisér v diskuzi potvrdil, že hlavní hrdina Loverboye je součástí jeho plejády postav, které „jsou tvrdohlavé a jsou schopné jít přes mrtvoly.“ Film je rovněž důkazem, že se Mitulescu nebojí žánrových postupů. Loverboy funguje také v poloze kriminálního dramatu.

   Na podobném půdorysu by měl být postaven i jeho nový snímek Heidi. K němu se Mitulescu vyjadřuje: „Heidi vypráví o starém policistovi, který si vytvoří takřka otcovský vztah k dívce, která unikla ze spárů obchodníků s bílým masem.“ Snímek bude mít premiéru na festivalu v Sarajevu. Další projekty má režisér v plánu. Z tendencí jeho tvorby se dá očekávat, že bude zpytovat svědomí rumunské společnosti.

Foto: Marek Koutesh, LFŠ

Přečteno: 77x

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Často zlákán klasickým i Novým Hollywoodem. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii, filmové deníky, spirituální film a slow cinema. Student filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.
Marek Koutesh

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
LFŠ 2019: Haneke, české novinky i Noční král

Jaký program nabídne 45. ročník Letní filmové školy?    Tradiční nesoutěžní přehlídka filmů, která se každoročně koná v Uherském Hradišti,...

Zavřít