Creed – nové svaly v boxerském ringu

30.12.2015 at 14:51 • Posted in Recenze by Marek Koutesh

Rocky Balboa ztratil ženu i přátele, ale má nového svěřence, s kterým dokáže mnohé. Režiséra Ryana Cooglera.

„Italský hřebec“ Rocky Balboa je legenda ohromné velikosti. Nezapomínejme ale, že se taková nezrodila. Sylvester Stallone ji v roce 1976 napsal jako muže z nuzných poměrů, prostého člověka, který se utká s kolosem profesionálního boxu a se ctí odejde. Po vítězoslavném finále prvního filmu ale nešlo Rockyho vrátit zpátky mezi malé filadelfské gangy, zrodila se totiž ikona. A jak mezi lety 1979 a 1990 přibývaly další díly, Rocky narostl do idolu nastolujícího solidaritu mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Zlaté maliny se rozdávaly ve velkém a stav byl neudržitelný.

Rocky V (1990) byl propadák a série byla rázem nežádaná. Po letech ale přišel další pokus. Reklamní kampaň snímku Rocky Balboa z roku 2006 film prezentovala jako důstojné rozloučení s postavou. V hlavních bodech se to zdařilo – recenze amerických kritiků byly pochvalné a výdělky z kin slušné. K Stalloneho kreditu se navíc připočítalo, že se po 21 letech vrátil k režii, byl tedy jakousi tažnou silou celého úspěšného projektu. Stallone se ale ani ve stáří neodvážil vrátit legendu zpátky na zem. I v humanizujícím pojetí Rocky pořád dosahoval nedosažitelného, ohromoval pochybovače a překonával překážky, které jsou ostatním v 60 letech zapovězeny.

Jinými stezkami

Pokud se měla postava stát zase mužem z lidu, byl nutný zásah zvenčí. Ten zajistil mladý režisér Ryan Coogler, jehož debut, angažované drama Fruitvale (2013), vyhrálo hlavní cenu na filmovém festivalu Sundance, aniž by k rasové problematice v USA řeklo cokoli nového. Poté, jakým způsobem pojal Rockyho legendu, ale vyhlíží režisérova následující kariéra optimisticky. Boxer už sice není hlavní postavou, ale nenechme se zmást, pořád je to film „o Rockym“. Už jenom proto, že se tam tato postava vyskytuje a film se odehrává ve známém fikčním světě.

Adonis Johnson (Michael B. Jordan), syn světového šampiona v těžké váze Apolla Creeda, s kterým se Rocky třikrát utkal a který zemřel ještě před synovým narozením, žije sebedestruktivní život. Ke svému otci a jeho odkazu se nehlásí, ale boxerské geny nezapře. Začíná být patrné, že se se svou krví dokáže vyrovnat jen skrze zápasení v ringu. Vyhledá Rockyho, přesvědčí ho, aby ho trénoval, a uzná příjmení Creed za vlastní. Záhy se na obzoru objeví soupeř.

První pohled klame, Creed není dějovou imitací prvního Rockyho (1976). Adonis není ze sociálně zaostalých poměrů, nemusí se bít pro peníze a lepší život, místo toho hledá vlastní identitu a duševní rovnováhu. Adonisův cíl je bližší snímku z roku 2006, kdy Rocky opustil pokojný management restaurace pojmenované Adrian’s po své mrtvé ženě a šel se bít pro radost (a pro přežití legendy).

Rocky posedmé a naposledy

S Creedem je z Rockyho po 39 letech zase člověk. Stalloneho vzezření přirozeně navozuje vzpomínky na korpus jeho mnoha víceméně podobných rolí, proto vyvolá překvapení, jakou povážlivou modifikací jeho filmová image tentokrát prošla. Doposud žádná jeho postava nikdy nebyla tak zranitelná. Částí je to Stalloneho umírněným hereckým výkonem, s kterým se pokusí o nominaci na Oscara, neměli bychom ale opomenout podíl Cooglera, který figuru přetváří a připravuje na neodvratitelný odchod za pomocí formálních prostředků filmu.

V Creedovi poprvé vidíme Rockyho na záznamu zápasu z roku 1976, poté jako sérii fotografií z mládí na zdi v jeho restauraci. Legenda nato nenápadně vystoupá po schodech ze sklepa, v brýlích a utírající si tvář od potu. Vzniká očividná neúměrnost mezi ikonou a přítomností. Významotvorné je rovněž rozmístěn postav v mizanscéně. Zpočátku je svou dominancí v záběrech Stallone rovnocenný Michaelu B. Jordanovi, jakmile se ale začne trénovat, ustupuje postava Rockyho a Stallone s ní do zadních plánů. Stává se mentorem a ústřední úlohu do budoucna přebírá Adonis.

Známých patnáct kol

Coogler prokazuje i znalost historie formy a technologického přínosu série. Rocky byl jedním z prvních filmů, který používal steadicam pro plynulý pohyb kamery. Creed obsahuje několik pasáží, které steadicam plně zúročují a sebereflexivně odkazují k dnes nepostradatelnému technologickému vynálezu, který Rocky (spolu s filmy Cesta ke slávě /1976/, Maratónec /1976/ nebo Osvícení /1980/) proslavil. Ve filmu je k nalezení několik zhruba minutu dlouhých záběrů, vstup do ringu v závěrečném aktu trvá dokonce přes tři minuty a první Adonisův profesionální zápas vypadá (patrně za použití triků) jako čtyři a půl minuty dlouhý nepřerušovaný záběr, v němž kamera neustále přerámovává kroužením kolem dvou zápasících boxerů. Scéna je to impozantní.

Třebaže je snímek ozvláštňující tím, že hlavní hrdina nebojuje o peníze, čest, slávu, ale o vlastní identitu, příběh je nadmíru předvídatelný a podřízený schématům sportovních filmů. Adonis se jaksi z povinnosti zamiluje do své podobně těkavé sousedky, jež je čistě funkční postavou, s kterou promlouvá o svých pocitech. Stává se tak psychologicky průhlednější. Je zde postava matky, pro kterou je synova lehkovážnost zraňující, ale na konci pochopí, že jedině tak dosáhne rovnováhy. Úhlavní boxerský soupeř není nijak charakterizován, je prostě oportunistický a zlý. Je tu rovněž tréninková montáž s dramatickou hudbou. Tím, že film očekávatelná schémata častěji a častěji naplňuje, je ke konci velmi předvídatelný. V posledním aktu navíc už většina lidí pravděpodobně vstřebá proměnu Rockyho postavy – a tím se vyčerpá i tento zdroj fascinace.

Stále ale jde o velmi povedený mainstreamový film se sebejistou režií, která svou prací s vyprávěním a především postavami a jejich motivacemi překonává Stalloneho vedení ve snímku Rocky Balboa. To, že herec přijal nabídku na účinkování v Creedovi, se nakonec pro Rockyho legendu ukázalo jako prozíravý a moudrý krok.

(7/10)

About
Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.