Thor: Ragnarok – soumrak bohů jedině se širokým úsměvem

0
27.10.2017 at 07:35  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Třetí část superhrdinské triologie se ocitla pod rukama novozélandského režiséra Taika Waititiho. V čem tkví její výjimečnost? 

 

   Slovo Ragnarök v severské mytologii označuje apokalypsu, poslední bitvu bohů s démony zla, po které má být svět znovu obnoven. Třetí díl Thora tímto podtitulem jasně napovídá, čemu budou známé postavy čelit tentokrát.

   Série ze severské mytologie od počátku čerpala a jako v původních komiksech ji překrucovala pro potřeby popkulturních superhrdinských příběhů a franšízy Avengers. První Thor (2011) se pod dohledem Kennetha Branagha relativně držel archetypální story budoucího božského vládce, který je pro svou namyšlenost vyhnán z říše, aby bez svých nadpřirozených schopností znovu našel zodpovědnost. Druhá část Thor: Temný svět (2013) se více stylizovala do podoby temné fantasy a byla větší měrou začleněná do universa Avengers (2012). Kvůli její plytkosti ji však dodnes mnozí považují za nejslabší snímek z novodobé filmové tvorby společnosti Marvel.

 

Volání po jistotách

   O počínání severského boha (Chris Hemsworth) poslední marvelovské filmy moc nepověděly. V Avengers: Age of Ultron (2015) se dozvěděl o hrozbě Thanose a vydal se proto hledat legendární Kameny nekonečna. Následně byl ke spatření v potitulkové scéně Doctora Strange (2016). Na začátku Ragnaroku ho nacházíme spoutaného v řetězech a natěšeného na „spektákl“, jenž budoucnost přinese. Pravda se ukáže být mnohem vážnější. S osvobozením bohyně smrti Hely (Cate Blanchettová) totiž hrozí zkáza celé Thorově říši Asgard.

   Slyšíte to každou chvíli, ale nikdy neuškodí si to znovu připomenout – filmy studia Marvel jsou docela homogenní. Pracují s podobným laděním, střídají několik málo vypravěčských vzorců, postavy staví do podobných vztahů atd. Z tohoto pohledu připomínají filmový fast food. Stěžovat si na strategii sázek na jistotu a ohlašovat úpadek zábavního průmyslu, by toho ale moc nového neřeklo a na recenzi by to také nestačilo. Bez zarputilé předpojatosti se lze naopak těšit z menších či větších odchylek, jaké různé marvelovské filmy vykazují. Tvůrci jsou vždycky postaveni před nějakou výzvu spojenou s hlavní postavou a prostředím, v kterém se pohybuje, a snaží se všechny části rozsáhlého seriálu něčím odlišit. Čím vybočuje Thor: Ragnarok?

   Zprvu to příliš jasné není, úvod totiž moc nápaditosti nepobral. V kontextu nacvičených schémat studia Marvel jde o klasiku. První přichází akční prolog, který v menším rozsahu zrcadlí budoucí události a následuje rychlé hojení důsledků z konce předchozího dílu. Přes křečovité pokusy o humor a další katatonickou kreaci Anthonyho Hopkinse se vyprávění doklopýtá k velkému zvratu. Jeho bezprostřednost a nečekaná rychlost působí bohužel poněkud lajdácky. Ovšem později začne být zřetelné, že je součástí rozsáhlejší strategie.

 

Mimo severské fjordy

   Osud se v třetím Thorovi skloňuje hodně. Když zazní, jde vypravěčská logika trochu stranou, ale vzhledem k tomu, že film zúročuje formu mytologického vyprávění, lze lapsy v logice a motivacích nejen tolerovat, ale i považovat za součást plánu. Postavy vystupují ze stínů, dramaticky na sebe čekají, aby vedly lítý boj, anebo si v poslední chvíli přichází na pomoc. Vše se zdá předem předurčeno a božské bytosti jsou si toho vědomy. Předpovězená a nevyhnutelná hrozba Ragnaroku připomíná, že pod vším nánosem stále vězí původní inspirační zdroj severských legend.

   Střední část filmu vázaná na Thora a jeho nevlastního bratra Lokiho (Tom Hiddleston) toto poněkud suchopárné rozvržení ale krutě zapírá. Thor se ocitá na planetě Sakaar, na níž je obyvatelům cizí všechno, co je Asgardu blízké. Film vlastně opakuje zápletku prvního dílu – pomyslná ryba se dostala na souš, leč situace má trochu jiné parametry. Thor není tak nemožný a humor neplyne z jeho neschopnosti porozumět okolnímu prostředí a společnosti. Také vztah mezi Thorem a Lokim dostál určitých změn. Nejsou nyní v opozici, ale ve velmi křehkém spojenectví.

   Thor se střetává světem Strážců Galaxie (2014), s jeho nahodilostí a neukotveností. Na Sakaaru osud nikoho netrápí, proto také Thorovo naléhání na záchranu Asgardu před zkázou nikdo nevyslyší. Koncept je pro sakaarské žoldáky a povaleče neznámý. Ragnarok z tohoto nápadu hodně těží, střet dvou světů ovládaných jinými principy je zkrátka zábavná hříčka. Právě v těchto kulisách dojde i na ukázkami propagované setkání s nejživějšími figurami celého snímku, například s Brucem Bannerem neboli Hulkem (Mark Ruffalo) a Velmistrem (Jeff Goldblum), který vlastní sakaarskou gladiátorskou arénu.

 

Sláva kiwi!

   Novozélandský režisér Taika Waititi svými malými produkcemi Co děláme v temnotách (2014) a Hon na pačlověky (2016) prokázal svůj výjimečný smysl pro bizarní úkazy, často v podobě postav s různými úchylkami a tiky. Velmistr tento popis zosobňuje, je to úkaz sám pro sebe – velkohubý bavič a okázalý podnikatel v jednom. Goldblum ho opatřil úžasně manýristickou gestikulací, která zdánlivě nezapadá nikam v celém superhrdinském universu. Přesně na takovou podivínskost se Marvelu vyplatí jednou za čas vsadit, v rámci scén to všechna ta ohraná schémata totiž spolehlivě zamlžuje. Na otázku, zda jsou podobné bizarnosti opravdu vklad režiséra, kladně odpovídá Waititiho osobní (a nemalé) angažmá v podobě hlasu mluvícího kamenného zápasníka Korga. Jedná se o neméně excentrickou figuru s nejsměšnějším přízvukem z režisérovy novozélandské domoviny. Je překvapivé, že studiová mašinérie tyto výstřelky dovoluje.

   Ruffalo zase vnáší do vyprávění příjemnou civilnost, z velké části jistě tím, že je jedinou opravdu lidskou postavou. Pozoruhodný úkaz nastává v posledním dějství, když se tyto „nové“ rozporné elementy dostávají do křížku se zmíněnou osudovostí, která čeká na Asgard. Waititi je nedokáže úplně uspokojivě začlenit do všudypřítomného chaosu a výsledkem je koktejl odlehčujících dialogových výměn, proslovů na hraně smrti a ohlušujícího spektáklu. Velmi dobrým jednotícím prvkem je hudba elektronického mága Marka Mothersbaugha vhodně kombinující rytmy 80. let, které jsou dominantní na Sakaaru, s povznášejícími klasickými kompozicemi přítomnými na Asgardu.

   Film charakterizuje rozpolcenost. Když však zohledníme zápolení světa, který řídí předurčenost, se světem žití každým okamžikem, jeví se jako záměrná. Tření těchto dvou ploch vykazuje jistou nedotaženost, přesto jde uvnitř avengerské série o ojedinělou snahu. Thor má tak nakonec, po delší době, zase vlastní tvář.

(7.5/10)

 

Foto: Falcon

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Thor: Ragnarok

Režie: Taika Waititi; Scénář: Craig Kyle, Eric Pearson, Christopher Yost

Hrají: Chris Hemsworth, Tom Hiddleston, Tessa Thompson, Mark Ruffalo, Idris Elba, Anthony Hopkins, Cate Blanchett, Jeff Goldblum, Karl Urban

Žánr: akční/fantasy/sci-fi; Země původu: USA; Stopáž: 130 minut

Premiéra: 26. října 2017

Přečteno: 143x

Marek Koutesh

Cynický cinefil snažící se neustále rozšiřovat své obzory. Milovník zejména klasického a Nového Hollywoodu. Mezi jeho nejoblíbenější tvůrce patří Alfred Hitchock, Martin Scorsese, Steven Spielberg, Andrej Tarkovskij a Jacques Tati. Čtenář, posluchač hudby i počítačový hráč. Momentálně frekventant filmových studií na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Kino Brasil – letošní ročník se vrací do minulosti

Jaké filmy nabídne letošní festival brazilského filmu v Praze?    Ve dnech 2. až 5. listopadu proběhne v pražském kině...

Zavřít