O vášni pro tanec a o naplnění talentu. Konečně zase film, který třetí rozměr nezneužívá jenom kvůli marketingu, ale přirozeně zesiluje zážitek z ohromujících soubojů choreografií.
Po dvou dílech tanečních filmů Step Up, které byly kreativně přeloženy do češtiny jako Let’s Dance a které se mezi širokou veřejností, laickou i odbornou, nesetkaly s valným ohlasem, jsem nečekal, že by třetí díl této série mohl něco změnit. Sám jsem byl překvapen, když se film ladnými pohyby tanečníka přesunul ke svému finiši a dokázal mě bavit. Ne na účet podniku, ale přesně tak, jak byl zamýšlen. Sic naivně a šablonovitě, ale se schopností tyto tradiční filmové produkty prodat v lákavém obalu a s otevřeným srdcem. Už jen kvůli umně zvládnutým pohybovým kreacím odsuzuji každého, kdo na csfd.cz uvalil na snímek odpadovou kletbu.
Není potřeba znát předchozí díly, ale kdo má nakoukáno, pozná dvě postavy, které se z prostředí baltimorské MSA přesunuly na vyšší level – vysokou školu, a to rovnou v New Yorku, centru různých kultur a hudebních stylů. Adam G. Sevani jako Moose a Alyson Stoner jako Camille se na scéně objevují jako velcí přátelé. Přesto Moose musí zvážit, jestli touha být se svou nejlepší kamarádkou je důležitější než tanec, jenž mu koluje v krvi. Při první příležitosti se nenechává dlouho nutit, aby ukázal, co umí. A protože překvapivě prokáže své dovednosti, ocitá se v komunitě „Pirátů“. Přidává se k jejich taneční skupině, aby jim pomohl vyhrát World Jam a oni získali potřebné finance na záchranu budovy, který se pro mnoho z nich stal novým domovem, kde mohou být sami sebou a žít naplno svůj sen. Nováčkem je také tajemná Natalie (Sharnie Vinson), která zaujme vůdce týmu Luka (Rick Malambri). Propadá jejímu kouzlo, což se může vymstít ve finále World Jamu.
V květnu se o diváky pral jiný taneční film StreetDance, který se marketingově prosazoval jako první 3D svého žánru. Tento výplod britské produkce jsem neviděl, ale po mnoha jiných film promítaných prostřednictvím stereoskopické technologie (Poslední vládce větru, Jako kočky a psi 2) jsem byl rád, že tvůrci Let’s Dance 3 film přímo natáčeli pomocí speciální kamery a výsledek tudíž není prací postprodukčního rozmazání do podoby jakéhosi 3D připomínajícího leporelo. Zajímavým detailem je, že film je ponechán v originálním jazyce (což je plus, protože spousta aktérů má velmi specifickou mluvu nebo přízvuk), ale titulky při sledování vůbec nevadí.
Přiznám barvu, že nemám hudební ani taneční styl hip hop (ale ani třeba techno) nijak extra v lásce, přesto mě film dokázal okouzlit díky tanci jako aktu samotnému a bezprostředností a sympatičností aktérů, pro něž je tanec vášní, životním smyslem. A to, prosím, bez jakýchkoliv posměšků a pomyšlení na kýčovitost. Většina vedlejších rolí byla obsazena skutečnými tanečníky (i Malambri a Vinson mají blízko k tanci), takže jejich slova jsou nejen upřímná, ale nezanesena snahou „hrát“. Společně, zkombinováním různých stylů svého uměleckého vyjádření dávají dohromady vizuálně i rytmicky fantastická čísla, která v mnoha případech mají nápad, využívají třetí rozměr, takže se nad nimi oči i uši rozplývají (foto ani plochá upoutávka nedokážou zachytit, jak výsledek vypadá). Tance mají v sobě dravost, divokost i promyšlenost, smyslnost i nadšení pro pohyb. Konzervativci se mohou těšit i na lehce okořeněnou verzi standardního tance nebo muzikálového vystoupení.
Čekal jsem, že bez milosti napíšu, že příběh je tak zbytečný element, že kdyby se o něj tvůrci vůbec nepokoušeli, vyznívalo by dílo jako taneční přehlídka lépe. Ale vyvedli mě z omylu, když kompletně schematický děj fungoval lépe než v mnoha čistě romantických komediích. Možná proto, že Let’s Dance 3D nabízí i jiné věci jako právě onen tanec. Je tu klišé o dvojí identitě i nevyhnutelný happy end se šťavnatou pusou, ale i díky zmíněným hercům-nehercům tato miliónkrát zopakovaná konstrukce fachá jen s drobnými zádrhely. Většinou to není o originalitě, ale schopnosti tradiční vyprávěcí schémata předvést tak, aby přirozeně plynule a aby se z diváka necítil trapně, protože je chytřejší než postavy. Pokud budeme film zahazovat kvůli příběhu složenému z klišé, přehodnoťte potom svůj postoj i k takovému Avatarovi.
