Ant-Man a Wasp – honba za vědeckým nesmyslem

12.7.2018 at 08:50  •  Posted in Recenze by

Mravenčí muž se vrací v mohutnějších rozměrech, než jak si ho pamatujeme z prvního dílu.

 

   Dokonce i po asistenci ve snímku Captain America: Občanská válka (2016) zůstává Ant-Man nejméně sledovaným superhrdinou marvelovské filmové stáje. Kritériem pro toto hodnocení je jeho ekonomická síla, která není nikterak oslnivá. Tržby jeho sólových snímků totiž zůstávají pod současným standardem jeho komiksových kolegů. Také v provázaném fikčním světě je nahlížen jako nepodstatný otloukánek, který kromě výše zmíněného angažmá v Občanské válce setrvává stranou velkých konfliktů. Nyní, před hlavní fází konvergence superhrdinů, v níž nikdo nesmí absentovat, se Ant-Man stále pohybuje na svém mraveništi.

   S výbušným vyvrcholením Avengers: Infinity War (2018) si druhé samostatné dobrodružství mravenčího muže nemusí dělat starosti. Jedná se o prequel odehrávající se před týmovým filmem. Scottu Langovi (Paul Rudd) zbývají tři dny do konce domácího vězení a dohledu FBI. Jen vystrčit nohu za dvorek domu znamená návštěvu agentů a titulní kostým umožňující zmenšování musel zničit. Scott tedy o přívlastek „superhrdina” přišel, to by ho ale v prvé řadě za něj někdo musel považovat…

 

Pod jednou střechou

   Přední vlastností zápletky prvního Ant-Mana (2015) bylo tematizování rodinného štěstí a stability jako hnacího motoru pro protagonistu – úkaz v sérii před třemi lety nevídaný, od té doby s ním ale svévolným způsobem pracovalo také vyprávění Strážců Galaxie Vol. 2 (2017). Ačkoli v případě Ant-Mana a Wasp došlo k výměně všech scenáristů až na Paula Rudda, druhý díl v tomto zacílení pokračuje. V rámci Marvel filmů jde o charakteristický odlišující prvek.

   Již první scéna po prologu prezentuje beze stop sentimentu hravý vztah Scotta a jeho dcery. Rodinou je totiž pro rozvedeného ex-zloděje právě jeho potomek, s jehož výchovou se musí vypořádat i přes domácí vězení. Nejdůležitější motivací pro ústřední postavu zůstává upřímný zájem o návrat do společnosti a možnost vychovávat dceru, což také znamená jít příkladem v krizových situacích.

   Filmová narace je v úvodu soustředěna do prostoru Scottova domu, kde tráví poslední dny pod dohledem. Za následek to má poměrně komorní měřítko, které může být po velikášském dvojtaktu Black Panthera (2018) a Avengers: Infinity War pro část publika rozmrzelý návrat k osobnějšímu dobrodružství. Nejde o vyzrazení děje v obávaném spoilerovém smyslu, když poznamenáme, že záhy dojde na nový zmenšovací kostým a návrat mentora Hanka Pyma (Michael Douglas) se Scottovou bývalou partnerkou Hope (Evangeline Lilly). Ačkoli název filmu tentokrát odráží více rovnovážné rozložení sil mezi Scottem a Hope, minutáží i zaměřením v klíčových scénách zůstává protagonistou mužský hrdina.

 

The Incredible Shrinking Laboratory

   Po úvodu se film Ant-Man a Wasp přeorientuje ve svižný hon za MacGuffinem. Pro sérii je to známé schéma – nejčitelnější bylo zřejmě ve Strážcích Galaxie (2014), kde jím byl Kámen nekonečna, po němž se postavy pídily a kolem kterého byla vystavěna zápletka. Zde je MacGuffin celá laboratoř Hanka Pyma, kterou díky své technologii dokáže bleskurychle zredukovat do velikosti malého kufříku a zase zpátky do rozměrů panelového domu. Absurdity tohoto faktu vyprávění náležitě využívá.

   O kufřík nedozírné hodnoty usilují čtyři další tábory – kromě hrdinů tedy i plakátová záporná postava Ghost (Hannah John-Kamen) a obchodník na černém trhu Sonny Burch (Walton Goggins) se svými nohsledy. Čtvrtou skupinou jsou Scottovi spojenci v čele s Luisem (Michael Peña), kteří ovšem fungují relativně samostatně, a pátou agenti FBI, kteří ostražitě vyčkávají na nějakou Scottovu chybu. Všechny události tedy podprahově doprovází obava, aby Scott nebyl zpozorován mimo svůj domov a neohrozilo to tak jeho rodinnou linii.

   Fáze, kdy se hrdinové nachází na dně a přemítají, zda má ještě cenu učinit poslední pokus o zvrácení situace, se zdá být v Ant-Man a Wasp oproti normálu dosažena snad příliš brzy. Více než cokoli jiného jde ale o subjektivní pocit vyvolaný velmi svižným tempem snímku, který je svými 118 minutami (počítaje s dlouhými titulky) výrazně kratší než předchozí dva příspěvky do série. Teprve po tomto bodu ale vyprávění nabírá skutečné rychlosti. MacGuffin totiž získá na ceně poté, když se důležitým stane také čas.

   Vede to ke značně agresivním a eskalujícím srážkám soupeřících skupin, přičemž vždy dochází k proměnám toho, kdo drží v rukou jaké karty. Tím největší esem je pochopitelně samotný MacGuffin, jenž projde vlastnictvím všech táborů. Vrchol nastává v akční sekvenci ve vlnících se sanfranciských ulicích, která připomene nedávnou projížďku z Deadpoola 2 (2018). Co se navození napětí za pomocí rozličných stylistických prostředků týká, Ant-Man a Wasp je realizačně důslednější a zábavnější. Výborně užívá křížového střihu a přehledně střídá mezi pohledy mnoha postav. Tato sekvence si patrně vyžádala největší část rozpočtu a zbavuje Ant-Mana pověsti marvelovské zmenšeniny.

 

Nedokonalý dohled

   Vizuální efekty jsou stejně jako v prvním díle bezproblémově integrovány do narace, nepochybně mají ale také svůj spektakulární rozměr – máloco se vyděluje z toku vyprávění jako gigantická solnička nebo obal na bonbóny Hello Kitty. Opět je často nutné rekontextualizovat, co a kdo je v určený moment v jaké velikosti a jaké důsledky z toho plynou pro figury v jiných dimenzích. Nejde o proces vyžadující velké přemýšlení, diváckou pozornost ale dokáže patřičně odměnit.

   Poněkud nepříjemně dovede překvapit, jak zanedbaně působí některé poklidnější scény bez velkých zásahů digitálních efektů. Variabilita záběrů v dialogových scénách není silná stránka režiséra Peytona Reeda. Střídá jen statické polodetaily, které komickým replikám vůbec nenapomáhají, a figury vyděluje z prostředí omezenou hloubkou ostrosti. A ačkoli se s úsměvem postavil slabině prvního dílu a dlouhé vysvětlovací pasáže tak záměrně přerušuje nečekanými humornými zásahy, stále se nejedná o elegantní řešení a plynulost vyprávění to dosti brzdí.

   Spolehlivým jednotícím prvkem ale zůstává hlavně komediální nadání Paula Rudda. V postavě Scotta se zdá být velmi dobře zabydlen a bývalého zloděje s mnoha chybami pojímá ve stylu nemotory s gumovým tělem. Špatně čte situace, nevhodně užívá předměty, které se mu dostanou do rukou, a v obličeji se mu vždy letmo odráží emoce, jež se snaží před okolím skrýt. Evangeline Lilly si za svou emancipovanou hrdinku zaslouží jisté soucitné pochvaly, film by ale jen těžko působil tak sympaticky bez vaudevillových gest Rudda. Ant-Man tak přežívá a hrdě bojuje.

   P. S. Stále se vrací diskuze o tom, nakolik organizační struktura Marvel Studios připouští tvůrčí volnost. Reedovi bylo s jeho projekty například dovoleno, aby se oba jeho snímky staly součástí absurdního fiktivního zápolení komiků Gregga Turkingtona a Tima Heideckera z jejich show On Cinema (2011–). Zatímco Turkingtonovi režisér věnoval cameo v prvním díle, tentokrát přišla řada na Heideckera. Reed sám se v jejich pořadu v minulosti objevil a dostal se do přestřelky ohledně obsazení prvního Ant-Mana. Hollywoodské blockbustery jsou tak nyní navždy propojeny se směšně malým pořadem programu Adult Swim.

(6.5/10)  

 

Foto: Falcon

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Ant-Man and the Wasp

Režie: Peyton Reed; Scénář: Chris McKenna, Erik Sommers, Paul Rudd, Andrew Barrer, Gabriel Ferrari

Hrají: Paul Rudd, Evangeline Lilly, Michael Douglas, Michelle Pfeiffer, Michael Peña, Walton Goggins, Hannah John-Kamen, Laurence Fishburne, Bobby Cannavale, Judy Greer, Abby Ryder Fortson

Žánr: akční/sci-fi/komedie; Země původu: USA; Stopáž: 118 minut

Premiéra: 5. července 2018

Marek Koutesh