Chyťte ho! Chyťte ho! Ať nevyvede nějakou škodu….Pozdě. Už dorazil do kin a nic ho nezastaví. Snad jedině Julínek a jeho zdravotnické reformy v příštím roce.
Michal Goldberg je gynekologem a otcem rodiny, který se dostal do svízelné situace. Povolání gynekologa neobnáší pouze vykonávání lékařské praxe, ale v tomto případě i osobní povyražení, jež mu vynese nepříjemný problém – dalšího potomka. Nejspíš byste se při myšlence, že gynekolog nechtěně otěhotní se svou pacientkou, zasmáli podobně jako kamarádka dotyčné, ale Michal se vůbec nesměje. Důvodem je i to, že se o tomto dítěti a poměru dozvěděla jeho manželka. Navíc má solidní fofr v práci, neboť je primářem vyslán na rozhovor do televize. Jak tohle všechno Michal vyřeší? Možností se nabízí víc.
Film Chyťte doktora pracuje s několika zajímavými proprietami – v hlavní roli frontman skupiny Chinaski a manželku s milenkou si zahrála jedna osoba – Tatiana Vilhelmová. Kdybyste se ale někdy potkali na ulici s režisérem Martinem Dolenským, tak byste ho jako člověka s docela svérázným vzezřením netipovali na režiséra hodně odlehčené komedie Chyťte doktora. Možná mu ale vlastní osobnost a desítky vystřídaných producentů dovolily, aby finální verze recenzovaného filmu nedopadla na dně žumpy. Obzvláště první třetina (film se dá zcela očividně a jasně rozdělit na tři třetiny) totiž mile a příjemně baví spontánním herectvím a zajímavým vývojem děje, kdy chování postav a na sebe navazujících událostí nepůsobí jako z jiné galaxie. Prvotní zádrhely přicházejí v momentě, kdy se dostaneme do prazvláštní časové smyčky a den s gynekologem Goldbergem zažíváme znovu. Scénáristicky už začíná pomalu pokulhávat, ačkoliv mi přišly jisté prvky, které se objevují v každé etapě (ale s obměnou) osvěžujícím nápadem. Horší je to ale s chováním postav, které je diametrálně odlišné od předchozího, a tak se člověk dostává do nejistoty, protože vlastně neví, jaké charaktery jsou mu předkládány. Jednou je Malátný milující manžel, který se snaží napravit svou chybu, podruhé je podvádějící manžel, který se bez skrupulí vykašle na svou manželku i dítě. Jednou Vilhelmová-manželka absolutně odmítá nevěru, podruhé je více nakloněna tomu mu odpustit. Jednou je Vilhelmová-milenka zdeptanou ženou, která s ním už nechce nic mít společného, podruhé se s ním vyspí. A do toho se ještě přimotává matka, z jejíhož života se dozvídáme střípky v průběhu všech tří rovin. Ano, to jsem se ještě nezmínil o třetí, která všemu nasazuje korunu se závěrečnou scénou, z níž není patrné, zdali je to halucinace či sen, či jestli se všichni pomátli, či tento film podporuje polygamii. A to už se dostáváme do jiné galaxie.
Ostatně si nejsem jist, kdo navíc přišel s ideou dvojrole manželky-milenky. Ziskuchtivý producent, který očekává, že lidi tohle zaujme; parta digitálních kouzelníků z UPP, která chtěla jednou pracovat i na českém filmu a nejen na zahraničních projektech; nebo castingový agent, který chtěl Vilhelmové zničit kariéru? Ať tak či onak, nikdo z nich neměl nejlepší úmysly, a ať je Vilhelmová sebelepší herečkou, v rukou debutujícího režiséra a v dosti komplikovaném scénáři nemá šanci jednotlivé role zosobnit a zdetailnit, a tudíž máme před sebou dva protichůdné charaktery, jejichž odlišnost ve stylu anděl vs. ďábel je podtržena stylem oblečení. Úsměvně pitomoučkým kukučem, který mu zajišťuje herecká neprovařenost, Malátný proplouvá filmem bez větších škod způsobených na divákově zdraví. Ba naopak, i když bych se já sám bál takovýchto šoubyznysových přestupů (viz. Crash Road), Malátný do své role skvěle vklouzává a je ve své roli „svůdníka“ uvěřitelný. Do dalších (především tzv. štěků) se Dolenskému podařilo získat Karla Janáka, režiséra Snowboarďáků a Rafťáků, jehož exhibici v tomto filmu jsem zcela nepochopil, dále tu máme Pavla Béma, který tu naopak trefně hraje taxikáře s knírkem, a Petra Weise jako autora knihy pojednávající o sexuologii, za něhož budete ještě rádi, když si uvědomíte, že se tu mohl objevit i Radim Uzel. Určitou pochvalu si zaslouží i Kryštof Hádek, který sice zůstává věren svým rolím, ale nezdál se býti tolik křečovitým, a Luděk Sobota, jehož filmová kariéra byla předčasně ukončena před osmi lety filmem Nebát se a nakrást a který je v Chyťte doktora sympatický tím, že se nesnaží odkazovat na své starší role, ale postupuje k němu „normálněji“.
Závěr:
Po řadě tragických komedií typu Poslední plavky a Crash Road působí v měsíci listopadu film Chyťte doktora jako spása české kinematografie. Pořád je to ale spíš průměr.
