Veronika má existenční problém. V současném světě je totiž „cool“ mít spoustu problémů, ať už s rodiči, ve škole nebo v lásce…ne, počkat, v lásce vlastně ne, to není dost „free“. Tak aspoň v sexu.
Já osobně nepatřím mezi fandy nynější české filmografie, takže ji velice zjednodušeně dělím do škatulek „komunismus“ a „czech Hollywood“. Obě skupiny jsou příšerné. V „Crash Roadu“ se nemává rudými srpy a kladivy, zato se tu hlavní hrdinka ohání přechytřelými hesly, případně svými kalhotkami. Veronika, ač právě skládá maturitu, je už totiž zkušená a prudce inteligentní dáma, které to pálí a po které pálí všichni chlapi v okolí. Tato slečna se jednoho dne rozhodne, že se projede po světě (upřesňuji, asi tak po jednom kraji České republiky) a najde dobré lidi. S těmi si bude povídat a budou se mít moc rádi. Kriste pane!
Možná jste před pár lety zaregistrovali filmový debut Britney Spears v podobně laděném snímku „Crossroads“. Také to nebyla žádná sláva. Právě snaha o „světovost“ pohřbívá „Crash Road“ už v první minutě. Veronika (Agáta Hanychová) se na začátku ožene několika sprostými slovy, aby předvedla, jak je drsná a od rány. Pak uzemní sexuchtivého učitele a ukáže tak, že je rozumná a čestná. Je také romantička a chtěla by lítat. Co se týče ostatních postav, nedá se říct, že by se zde objevili vyloženě špatní herci. Jenže je s nimi nakládáno, jako by se natáčel seriál v produkci TV Nova. Miroslav Táborský se chová, jako by byl 40 let panic, přitom by se tento starší a vyzrálý muž ve skutečnosti akorát tak otočil za Veronikou v minisukni a poté uháněl domů k ženě, která má nejen vrásky na čele, ale také něco v hlavě. Nemluvě o jiných, nemožně napsaných postavách. Viz podezřele dokonalý hoch (Marko Igonda) nebo „dědeček Hříbeček“ (Petr Pelzer), kteří patří mezi ty dobré lidi, co přece Veronika hledá. Začíná vám tahle fráze lézt na nervy? Tak se těšte, jsou zde i lepší perly – např. ti všímaví poznají dva herce z populární a „nesmírně kvalitní“ „Ordinace v růžové zahradě“.
Děj nenudí a opravdu vás sledování „Crash Roadu“ baví. Jenže ne tak, jak tvůrci zřejmě zamýšleli. Ve chvílích, kdy Veronika sdělí do kamery nějakou hlubokou myšlenku, se začnete nezřízeně smát a to nejen díky Agátině bravurní neschopnosti mluvit. Naopak v „děsně ftipných“ situacích budete lomit rukama, koho by mohla tahle pitomost pobavit. Při pohledu na gangsta partu skinheadů, které vystraší gangsta babka s taškami odpadků a pistolí v kapse (Ludmila Molínová-Zábršová), napadlo by vás jako laika, že Praha je město mafiánů a žije se tu ještě drsněji než v Harlemu.
Takhle to ale prostě není! Já v Praze bydlím a místy, kudy se Veronika prochází, každé ráno utíkám do školy s batohem na zádech. Ne, nežijeme v městské části New Yorku, kde na nás vrazi a vymahači dluhů čekají za každým rohem. Ne, v reálu by takhle přihlouplá holka nelákala čtyřicátníka. Ne, ale cestovat napříč Čechami a při tom čirou náhodou třikrát narazit na jednoho a toho samého člověka se nestává. To si myslí, že my diváci jsme jen tupé stádo, co jim na všechno naletí?
Existuje skutečně jediná kladná věc na filmu a není to rádoby talent umělé Hanychové. Jsou to písničky skupiny Landing Strip – melodické a hravé, příjemné a nápadité. Což „Crash Road“ není. Proto doporučuji do kina nechodit, nýbrž si peníze uschovat na soundtrack, který snad brzy vyjde. Tak, a zažalujte si mě.
- New Yorku, miluji Tě - 27.1.2010
- Sherlock Holmes - 9.1.2010
- Zombieland - 4.12.2009
