Cizinec – turistická prohlídka Benátek

4.2.2011 at 20:44  •  Posted in Recenze by

„Pokud máte k dispozici dvě velká herecká jména a atraktivní lokace, můžete už natočit film.“ Toto tvrzení se nám nejspíše snaží dokázat režisér se zvučným jménem Florian Henckel von Donnersmarck, který ukazuje, že by za účasti Angeliny Jolie a Johnnyho Deppa vyšperkoval klidně i libovolný díl Cestománie.

 

Johnny Depp by potřeboval hit jako sůl. Než však do kin v květnu připlují již čtvrtí Piráti z Karibiku s podtitulem Na vlnách podivna, musel se tento komerční tahoun vypořádat ještě s rolí uťáplého matematika cestujícího do Benátek. Zato Angelina Jolie si moc stěžovat nemusí. Po finančním úspěchu průměrné variace na Bournea s názvem Salt, prožívá nejspíše hodně klidové období. Tak klidové, že ji v Cizinci stačilo obléct do těch nejluxusnějších šatů a ladně ji nechat se procházet po atraktivních italských lokacích. Toť vše. A když se dvě hvězdy takového formátu sejdou v jednom filmu, vyvolá to nejeden zájem ze strany médií či diváků. Jenže to, co nám bylo podle trailerů slibováno jako elegantní variace Pana a Paní Smithových a libovolného špionážního dobrodružství, skončilo tak roztodivným výsledkem, který nadobro neví, kde zapustit kořeny. Není to akční film, není to thriller, není to komedie, není to romantika, ale má to tři nominace na Zlaté Glóby. Co je to?

turista_2 turista_3

Odpověď bychom mohli směřovat německému režisérovi s dlouhatánským jménem Florianu Henckelu von Donnersmarckovi, jenž před čtyřmi roky ovládl oscarový ceremoniál v kategorii nejlepšího zahraničního filmu s dobovým dramatem o tajné policii Životy těch druhých. Ve svém hollywoodském debutu však své kvality moc nepředvedl. Spíše se ukázal jako tvůrce, který si čistě neujasnil, co a o čem točí. Příběh se zaměřuje na Elise (vždy dokonale ošacená Angelina Jolie), jejíž manžel je stíhán policií pro velké zcizení peněz. Napíše jí dopis, ve kterém stojí, že má v určitou hodinu nasednout do vlaku, najít osobu, která mu je podobná a navést policii na falešnou stopu. Ve vlaku mířícím do vyhledávané turistické metropole tak Elise narazí na Franka – matematika v nejlepších letech s tváří neoblomného elegána Johnnyho Deppa – a ihned si padnou do oka. Jenže po příjezdu do Benátek začnou jít po nebohém Frankovi nejen všechny policejní složky, ale i mafiáni, kteří si myslí, že on je ten, jenž onu sumu peněz ukradl. Tak začíná nekonečný kolotoč, ve kterém nikdy přesně nevíme, kdo stojí na čí straně. A především vůbec nevíme, co se děje obecně.

turista_4 turista_5

Film toho totiž strašně moc chce, ale ve všem vyloženě selhává. Některé pasáže totiž přímo vyznívají tak, že si chvílemi musíte klepat na čelo, že to tvůrci nemohou myslet vážně. Jenže oni myslí. Jdou až tak na kost, že libovolně přepínají mezi polohami snímku v domnění, že všechno vyzní tak, jak sami předpokládají. V Cizinci ale není nic, ani náznak ničeho. Výsledek je tak nevýrazný a nijaký, že veškerou zbývající pozornost na plátně udržují jen dvě známé herecké tváře. Jinak ve filmu nic, než pokusy o „něco“, nenajdete. Příběh začíná jako stylová variace na Dvojí hru, která je následně říznuta osudovou romancí o zamilovaném páru. Poté se snímek zničehonic přesune do konspirační a špionážní podívané s přemírou akčních vychytávek, ale také s nezdravou porcí absurdity a absence logiky. Brutální střídání stylů, přístupů či dokonce žánrů je ještě umocněno humornými pokusy, které jakoby z oka vypadly libovolné podprůměrné akční komedie jako Vrahouni nebo Exmanželka za odměnu. Opravdu nechápu, jaký byl režisérův záměr – ukázat snad, že dokáže z každého momentu vytěžit zrovna to, co chce? Jenže se mu to nedaří a na diváka může výsledek působit víceméně zmateně a přitom jej ještě stihne třikrát omotat kolem prstu svou falešností. Hudba Jamese Newtona Howarda této podivné spleti jen zdatně sekunduje, přičemž ji za nic nemůžeme vinit, jelikož v každém partu odvádí výtečnou práci. Neodpovídá jí však to, co se děje na plátně. Na nějaké náznaky rafinovanosti či propletenosti hodně rychle zapomeňte, stejně jako na to, že se u filmu alespoň jednou zasmějete. Co totiž Donnersmarckovi absolutně nejde, je humor. Až si bude chtít, mimochodem hodně snesitelný, Paul Bettany jako inspektor policie vystřelit z Franka, budete se cítit tak trapně, jak vám u filmu nebylo už dlouho.

turista_6 turista_7

Jediné, co Cizince udržuje nad hranicí nesnesitelnosti, je již zmíněné herecké duo. Nesnaží se nějak hrát, jejich jediným úkolem je „být“ na plátně, procházet se po vysoce atraktivních benátských pamětihodnostech a přitom nosit stylové kostýmy. Takže taková lepší módní přehlídka, na kterou nemusíte jezdit někde do Milána, ale bude vám na ni stačit (v lepším případě) 129 Kč v místním multiplexu. Navíc jde vidět, že se herci nijak na své role nepřipravovali a prostě jen kývli na nabídku. To se podepisuje hlavně na Jolie, jejíž britský akcent je nespíše špatně načasovaný vtípek, který jsme nepochopili.

turista_8 turista_9

Totální znechucení, nebo zároveň zlepšení dojmu z celého snímku vám však připraví nečekaný závěr s (ne)šokující pointou, která z celé podívané dělá ještě podivnější, absurdnější a bizarnější výsledek, než jaký zprvu vypadal. Za ten se ani na tvůrce nemůžete zlobit, jelikož se z filmu nakonec stane až taková „hloupost“, že je to vlastně to jediné, čemu se nakonec zasmějete.