Top Gun: Maverick – velkolepý návrat ke kýčovitému kultu

Hollywoodská akční klasika s Tomem Cruisem se po 36 letech dočkala druhého dílu. Co může dlouho očekávaný blockbuster publiku nabídnout?

   Kvůli koronavirové pandemii se posouvaly premiéry hned několika zásadních hollywoodských velkofilmů. Výrazný odklad potkal například epickou sci-fi Duna, bondovku Není čas zemřít či právě Top Gun: Maverick, pokračování slavného filmu zesnulého akčního specialisty Tonyho Scotta (Nezastavitelný /2010/) z poloviny 80. let. Ten udělal z Toma Cruise celosvětovou hvězdu první velikosti, jíž je dodnes.

   Cruise se zde vrací v roli Petea “Mavericka” Mitchella, elitního pilota stíhaček. Přestože má za sebou desítky let úspěšné kariéry u námořnictva, má stále hodnost kapitána, byť už dávno mohl být přinejmenším generál. To by však znamenalo vzdát se létání, tedy toho, co Maverick miluje ze všeho nejvíce. Kvůli svým mimořádným schopnostem dostane nabídku vycvičit skupinu špičkových mladých stíhačů z programu Top Gun, aby byli schopni splnit extrémně nebezpečnou misi. K tomu musí stárnoucí Maverick čelit ještě jedné osobní krizi. Mezi piloty, které má školit, je totiž i Bradley “Rooster” Bradshaw (Miles Teller), syn Maverickova tragicky zemřelého parťáka Goose.

   Nový Top Gun natočil Joseph Kosinski, který má za sebou snímky jako TRON: Legacy (2010) či Hrdinové ohně (2017) a který s Cruisem spolupracoval už na futuristické sci-fi Nevědomí (2013). Neméně důležitými jmény jsou ale v tomto případě také legendární producent Jerry Bruckheimer (Skála /1996/, trilogie Mizerové /1995-2020/), jenž stál už za prvním dílem, a Christopher McQuarrie, držitel Oscara za scénář krimi thrilleru Obvyklí podezřelí (1995). McQuarrie se stal v posledním desetiletí Cruiseovým klíčovým spolupracovníkem –⁠ aktuálně dokončují sedmý a osmý díl série Mission: Impossible. Na Top Gun: Maverick se podílel jako scenárista a producent.

Opojná nostalgie

   Snímek uvozuje titulková sekvence, která je téměř k nerozeznání od té z jedničky. Efektní záběry na letadlovou loď, z níž startují stíhačky, doplňují původní melodie Harolda Faltermeyera a song Danger Zone od Kennyho Logginse. Už během těchto prvních pár minut se film usilovně snaží milovníkům Scottova filmu vyvolat na tváři široký úsměv a možná je i přimět uronit nostalgickou slzu. A to je skutečně pouze začátek…

   Dvojka však trochu klame tělem ohledně hlavní zápletky. Velkorysá expozice, během níž se dočkáme první z nervydrásajících akčních scén, totiž vysílá celkem jasný signál, že jádrem příběhu bude definitivní konec éry lidských pilotů, které plně nahradí bezpilotní letouny. Lákavé a aktuální téma je ovšem záhy opuštěno a nahrazeno motivy jinými (naštěstí rovněž nosnými). Impozantní rozjezd proto může svou funkcí v ději částečně připomenout mnohé velkolepé úvodní akční scény z bondovek, které také s ústředním dějem často souvisely jen velmi volně (a někdy dokonce vůbec).

Láska, konflikty a nesplnitelná mise

   Hlavní náplní snímku jsou náročná příprava na sebevražedný úkol (nepřátelská země je přitom tentokrát naprosto anonymní), Maverickův složitý vztah s ukřivděným Roosterem a decentní romance Cruisova hrdiny s jeho dávnou láskou, barmankou Penny (stále vysoce okouzlující Jennifer Connellyová). Veškerým liniím je ve scénáři věnován adekvátní prostor k jejich plnému vyznění. Celý snímek je navíc laděný příjemně staromódně. Ve vyprávění se nikam zbytečně nespěchá, postavy a vztahy mezi nimi se pozvolna a smysluplně vyvíjejí a podobně. Tvůrci také oproti současné blockbusterové konkurenci nezahlcují dílo okatými snahami o sebeuvědomělost či neustálými pokusy o odlehčující humor. Top Gun: Maverick je chlapské melodrama, které se bere vážně a rozhodně se za to nestydí. Podstatné je, že ani nemusí. V žádném ohledu.

   Letecké akční scény jsou patřičně spektakulární, velmi dobře nasnímané, ale hlavně opravdu napínavé a intenzivní. Samostatnou kapitolou je pak téměř půlhodinové dvoufázové finále, které svým provedením bere dech jako málokterý velkofilm za poslední roky. Většina soudobých superhrdinských komiksovek se svými nechvalně proslulými závěrečnými digibordely na tuhle realisticky vypadající a skvěle gradovanou parádu skoro vůbec nechytá.

   Dle očekávání také dojde na odkazy, citace a narážky na předchozí díl. Cruisův sympatický správňák se opět projede na motorce nedaleko prolétající stíhačky. Roosterova image je stejná jako v případě jeho otce (ve filmu je i pár prostřihů z prvního dílu), jeho vztah k vychloubačnému kolegovi Hangmanovi (Glen Powell) záměrně kopíruje konflikt Mavericka s Icemanem (Val Kilmer). Kilmer je navíc kromě Cruise jediným hercem z původního hvězdného obsazení, jenž se ve filmu objeví. Má sice pouze cameo, scéna s ním však patří mezi nejemotivnější. Zvláštní nicméně je, že o Charlie (Kelly McGillisové), Maverickově lásce z jedničky, zde nepadne snad ani jedna zmínka. Silně nostalgický nádech však každopádně patří mezi největší přednosti díla.

Další Cruiseova trefa do černého

   Top Gun: Maverick není tak zázračným a výjimečným návratem k populární značce po více než čtvrtstoletí, jakým byl například Šílený Max: Zběsilá cesta (2015). V jádru jde totiž o podobně romantizovanou a zjednodušující ódu na báječné americké muže na amerických létajících strojích, jako byla jednička. Té je navíc dodnes připisován značně homosexuální nádech, čemuž se dvojka pokusila vyhnout zredukováním scén a záběrů, v nichž se muži objímají či polonazí dovádějí na pláži, na zanedbatelný počet. Oba tituly lze snadno vnímat jako otevřenou a poměrně kýčovitou propagandu americké armády s nepříliš komplexními charaktery. Pokračování pak nelze považovat ani za progresivní akční podívanou, jako jsou třeba zběsile kinetické opusy Paula Greengrasse (Bournův mýtus /2004/, Bourneovo ultimátum /2007/) nebo temné martial-arts krváky Garetha Evanse (série Zátah /2011-2014/).

   Jedná se však o jeden z nejlepších a nejpříjemnějších filmových závanů z dob minulých. O nadupaný blockbuster s velkým srdcem, na němž je vidět spousta skvěle odvedené práce. A také o dílo, které Cruisově obdivuhodné filmografii rozhodně nebude dělat ostudu.

(8/10)

Foto: CinemArt

• About
• Latest Posts

Roman Freiberg

Studoval Humanitní vědy na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Jako filmový publicista a recenzent začal působit v roce 2014. Od roku 2020 je členem Sdružení českých filmových kritiků. Na Moviescreen přispívá od roku 2022.

Latest posts by Roman Freiberg (see all)

• Godzilla x Kong: Nové impérium - 31.3.2024
• Duna: Část druhá – největší dospělá sci-fi posledních let - 29.2.2024
• Chudáček Joker v království vetřelců. 10 nejočekávanějších filmů roku 2024 - 25.1.2024