V zámoří veleúspěšný film si díky svým ostrým loktům vydobyl premiéru i v ČR. Otázkou je (podobně jako v případě takové Denní hlídky nebo Faunova labyrintu), zda-li distributor nejde s křížkem po funuse, když se na DVD v zámořských obchodech už měsíc práší.
Tahle distribuční politika je velmi zajímavá, protože oproti devadesátým létům a víceméně i začátku 21. století většina skutečně zajímavých titulů má v České republice premiéru ve stejný den jako ve zbytku světa (či o nějaký ten týden později). Distributoři se lepší, ale občas se jim povede solidní kiks, jakým je Disturbia. Film směřovaný jako konzumní produkt pro teenagera, který je však typický tím, že na všechno nerad čeká. Chce vše hned a basta. Disturbii tak většina potenciálních diváků už viděla jinou cestou. A v tomto případě se jim ani není, co divit, neboť Disturbia stojí za shlédnutí, ale zároveň si nemyslím, že by byla typicky kinosálovým filmem. Budiž.
Kale Brecht je normální sedmnáctiletý kluk, který má ovšem jeden problém. Jeho otec před rokem zemřel během automobilové nehody, on byl při tom a dokonce řídil. Jeho život byl poznamenán touto černou událostí, a tak, když jednou učitel španělštiny neopatrně urazí jeho památku, rupnou Kalovi nervy a uhodí ho. To, jak by si nejspíš každý školou povinný mladistvý myslel, pro něj neznamená zůstat po školou, ale čelit občanskému trestu. Nečeká ho sice okamžitý pobyt v nápravném zařízení nebo vězení, ale nesmí po tři měsíce opustit pozemek domu své matky. Tvrdý trest? Pro Kalea překypujícího energií určitě. Náladu mu ani nezdvihne fakt, že do sousedství se přistěhovala atraktivní Ashley. V brzké době nalézá způsob, jak se zabavit. Za pomoci otcova starého dalekohledu začne šmírovat nejen Ashley, ale celé své sousedství. Když pojme podezření, že jeden ze sousedů, pan Turner, je vrah, pokusí se s pomocí svého kamaráda Ronnieho a dokonce Ashley dokázat pravdu tím, že zajistí nějaké stopy. Je vše jen výplod jejich fantazie, nebo je pan Turner vážně chladnokrevný vrah a každým svým krokem škádlí naše skupinka ježka bosou nohou?
Tvůrci se nijak netajili tím, že velkou inspirací jim bylo Hitchcockovo Okno do dvora, což beru jako upřímné doznání a nevidím tak Disturbii jako prachsprostý duplikát. Kdepak, dvaačtyřicetiletý režisér D.J. Caruso, ačkoliv dosud svými filmy nijak nenadchnul, tentokrát stvořil poutavě natočený thriller, jehož kouzlo tkví v omlazení hlavních postav oproti Hitchcockovu dílu. Jistě, vytvořil tak produkt zaměřený na teenagery, ale užít si jej může každý, kdo má chuť na trochu toho voyerství s pořádnou dávkou napínavého thrilleru. Z Okna do dvora si bere Caruso to nejlepší, ale zároveň svůj film zabaluje do úhledného balíčku, který může zpětně přitáhnout diváky i ke staršímu a bezesporu kvalitnějšímu originálu.
Disturbia z celkového pohledu představuje v rámci žánru, který se přibližuje zakázanému území teenagerskému hororu, příjemné osvěžení, protože není vysloveně hloupá. Dobře buduje atmosféru, napětí a pohrává si s charaktery, aniž by se snažila až příliš lacině upoutat divákovu pozornost. V tomhle ohledu se podobá Sexbombě od vedle, která taktéž ve svém žánru představuje nečekaný úkaz a právě kvůli podobným důvodům. Scénáristické duo Christopher Landon a Carl Ellsworth se tentokrát předvedlo v dobrém světle, i když Ellsworth už má na kontě zajímavý thriller Noční let s Rachel McAdamsovou a Cillianem Murphym. Sic je celková délka 105 minut natažena poměrně roztáhlým úvodem, nenudí a ke konci navíc mrazivým způsobem graduje.
Pozadu nezůstává ani Shia s Carrie-Anne a David, kteří ze sebe dávají to lepší, aby Disturbia nepředstavovala slepenec různě kvalitních výkonů. Sice nemůžete od Aarona Yoo a Sarah Roemer čekat žádné zázraky, ale role hrdinových kámošů splňují na jedničku (a zároveň je vidět, že Yoo si natáčení občas pěkně užíval). Velká pozornost je totiž soustředěna pouze a jen na Shia LaBeoufa, na něhož se za poslední rok sype tolik slávy, uznání a slibných prorockých vidění, že by jakákoliv moje snaha o další jeho pochvalu vyzněla jako slabý větřík uprostřed tornádového řádění. Faktem zůstává, že zvládá uhrát celý film i bez pomoci několikametrových robotů a nikdy ve svém hereckém projevu nepolevuje. Ten kluk má snahu a (dej Bůh) i talent. Zatím to tak vypadá. Každopádně se do ničeho zbytečně nehrne – zatím natáčí čtvrtý díl Indiana Jonese a výhledově má naplánovanou další spolupráci s Carusem, což se po Disturbii jeví slibně. Za to Carrie-Ann Moss o velké projekty po skončení Matrixu dvakrát nezakopává a soustřeďuje se na menší dramata, čímž často dokazuje svůj talent. V případě Disturbie nemáme moc příležitostí s ní jako Kaleovou matkou pobýt, ale ve svých scénách je dokonalou matkou, která ví, jak na svého syna. Moss však bledne vedle Davida Morse, který se snaží, jako už dlouho nepamatuji. Žádná větší příležitost se silně podepsala na tom, že do Disturbie dává hodně, a tak sehrává roli pana Turnera s chladnokrevnou jiskrou v oku. Padouch jak se patří.
Závěr
Chcete se odreagovat u příjemného thrilleru, který se nesnaží být ničím velkým, ale zároveň nepředstavuje újmu pro naše umění milující mozkové buňky? Disturbia je tak správnou volbou. A až se vrátíte z kina a pohodlně se usadíte u svého francouzského okna, dejte si dobrý pozor, aby vás v ten moment někdo nesledoval.
