Podle skutečných událostí.
Oznámení, kterým začínají stovky filmů, a Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny je jedním z nich. Noticka, která se vyskytuje nejčastěji u životopisných dramat, tentokrát uvozuje válečný snímek o americkém vojákovi Desmondu T. Dossovi. Ten narukoval během druhé světové války, ale odmítal nosit pušku a „vyzbrojen“ pouze Biblí zachránil coby zdravotník desítky svých spolubojovníků v první linii a dostal Medaili cti jako jediný „odpírač služby“ v historii.
Příběh, který zní spíše jako fikce, byl ve skutečnosti ještě drastičtější, neuvěřitelnější a ve výsledku také pohnutější, což je dobré si uvědomit, až budete u scén z bitvy kroutit hlavou a říkat, co si to ten režisér vymyslel. Zároveň byly do scénáře zařazeny různé drobnosti, které se opravdu staly, jak na konci snímku popisuje sám Doss.
Na hraně temnoty
Naposledy Mel Gibson režíroval před deseti lety, a to Apocalypto (2006). V létě 2006 v opilosti při zatčení prohlásil několik antisemitských urážek, což v židovské Americe, respektive Hollywoodu způsobilo, že se z něj stala persona non grata a filmový průmysl se od něj viditelně distancoval. Psalo se o něm hlavně v bulvárních médiích, která také sledovala výbušný vztah s jeho družkou. Nejsme tu však, abychom probírali osobní poklesky hvězd, kterých není málo – ať už údajné sexuální skandály Woodyho Allena, nebo Romana Polanského. Gibson se mezitím kál, absolvoval odvykačku a hrál v několika menších filmech (Pan Bobr /2011/, Moje letní prázdniny /2012/).
Poté si přečetl scénář Roberta Schenkanna, držitele Pulitzerovy ceny, a takřka neznámého Andrewa Knighta (Cesta naděje /2014/). Vrátil se na režisérský post v nejlepší možné formě a jeho fanoušci mohou doufat, že se snímkem v očích Hollywoodu konečně vykoupil. Důkazem, jak je i po takové době kauza v USA stále živá, je když se moderátor Jimmy Kimmel ve své talk-show zeptal Andrewa Garfielda, který ztvárnil hlavní roli, co říkal Gibson na to, že je jeho hlavní herec židovského původu.
Šílený Mel
Hacksaw Ridge je jedním z nejlepších válečných filmů posledních dvou dekád a častá přirovnání ke kvalitám Zachraňte vojína Ryana (1998) jsou na místě. První třetina, kdy nahlížíme do Dossova dětství a sledujeme, jak se seznamuje se svou první láskou (až pohádková Teresa Palmer) je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, celkově pastelové spektrum barev a naivita jako v melodramatech 50. let pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, napalmem a nabroušenými bajonety poslední třetiny snímku. Režisér se jimi však samoúčelně neopájí a je mu také vzdálen bayovský patriotismus včetně ukňouraných konverzací vojáků (13 hodin: Tajní vojáci z Benghází /2016), nadužívaných zpomalených záběrů či laciného patosu.
Naturalistická válečná vřava na desítky metrů vysokém srázu v japonské Okinawě v roce 1945 je snímaná v tlumenějších barvách a sestává z celkem tří sekvencí, z nichž každá má svůj vizuální styl. Jejich společným jmenovatelem je naprostá přehlednost akce, kdy chápete, kdo se kam řítí, kam dopadá a komu uhýbá, což zní možná jako banální minimum, ale mnohé současné filmy s extrémně těkavou kamerou a rychlým střihem často neumožňují dobrou orientaci ve scéně. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodí, byť někdy působí poněkud naivně a přihlouple – skoro jako Forrest Gump.
Vince Vaughn coby velitel výcviku poprvé za svou kariéru dokázal, že zvládá i vážné role, a předvedl přesvědčivý výkon. Ve výcvikovém táboře a dokonce i během bitvy zazní několik opravdu solidních fórků (zejména z úst Vaughna), které atmosféru krutosti příjemně odlehčují. Gibson totiž diváky nešetří vyhřezlými střevy, beznohými vojíny a spálenými těly, na kterých hodují vypasené krysy. Minomety, kulomety, bomby, granáty nebo plamenomety včetně jejich následků působí nanejvýš autenticky, čemuž přispívá i perfektní zvuková stopa a hlavně pocit, že bitva opravdu probíhá. Gibson použil minimum CGI a většina efektů se děje přímo před kamerou. Celkově snímek vypadá na dvojnásobek svého střídmého 40milionové rozpočtu a ani vás nenapadne, že se točilo na této australské pastvině pro krávy. Sebelepší bojové scény by však nebyly působivé, kdyby jim nepředcházelo důkladné seznámení s postavami, v tomto případě hlavně s Dossem.
Statečné srdce
Jsou to však i různé mikropříběhy na bojišti, ve kterých dokazuje Gibson svou bravuru a oživuje již stokrát viděné nabíjení, střílení a krčení se v příkopech. Na srázu, který byl prošpikován tunely a kulometními hnízdy Japonců, se dějí stovky rozhodnutí a náhod, které v setině určí, jestli vás rozpárá kulomet, nebo stihnete odkopnout granát jako fotbalový míč. Jeden z vojáků se v běhu kryje trupem padlého spolubojovníka, což působí jako naprostá šílenost, ale v kontextu probíhajícího násilí se to jeví jako přirozená věc.
Podobných nápadů má Hacksaw Ridge mnoho, avšak největším hrdinou není anonymní rekrut, který převezme štafetu a konečně odpálí bombu, ale ten kdo za celou válku nevystřelil jedinou kulku. Vojáky je šikanovaný, veliteli zesměšňovaný a od přítelkyně vzdálený, přesto nachází Doss dostatek síly, odvahy a v neposlední řadě i štěstí a ze zkrvaveného bojiště odtahuje jednoho zraněného za druhým a Boha přitom tiše prosí: „Pomoz mi zachránit ještě jednoho“. Doss byl sice příslušníkem církve adventistů a odmítal zabíjet, scénář však jako náboženské cítění zesvětšťuje traumatizující událostí z dětství, kdy téměř zabil svého bratra a později málem i otce-alkoholika (Hugo Weaving). Výtky, že jde o náboženskou agitku, jsou tak liché, byť se Gibson v závěru neubrání poněkud násilné symbolice.
Hacksaw Ridge je filmem extrémů v každém ohledu – každá část filmu má zcela odlišný tón i vizuál, scénář tematizuje myšlenku pacifismu a ukazuje ty nejhorší zvěrstva na bojišti. Seznamuje nás s milující matkou Dosse a jeho násilnickým otcem, ukazuje krutou šikanu vojáků a jejich až nábožnou úctu k Dossovi poté, co se dozví o jeho činech. Gibson neumí být někde mezi, jak dokázal ve svých předchozích filmech, kterým vždy vévodil silný jedinec, ať už William Wallace, Ježíš Kristus, nebo Desmond Doss.
P.S. Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále (2003).
P.S. 2 Pokud byste ve filmu za každou cenu chtěli najít režisérovo vyjádření k filmovému byznysu, zaměřte se na postavu jménem Hollywood, která se vytahuje, ale ve výsledku je zbabělá.
Foto: Bioscop, Summit Ent.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Mel Gibson; Scénář: Robert Schenkkan, Andrew Knight
Hrají: Andrew Garfield, Vince Vaughn, Sam Worthington, Teresa Palmer, Hugo Weaving, Rachel Griffiths,
Žánr: sci-fi/drama; Země původu: USA, Austrálie; Stopáž: 131 minut
Premiéra: 10. listopad 2016
Podobné články
Kód Enigmy – jak vyhrát druhou světovou bez jediného výstřelu
Nezlomný – v závodě jménem válka si vaz nezlomil
Most špiónů – agenti studené války
Výsledky 74. Zlatých glóbů – party pro ublížené
Místo u moře – ztroskotat v emocionální poušti
Smrtihlav – atentát na Heydricha po francouzsku
1917 – válka si žádá hrdinství a grandiozitu
