Proč je Hněv Titánů lepší než jednička? Vyplatí se jít na film ve 3D? A ukáže konečně Worthington pekáč?
Režisér Jonathan Liebesman přichází po mizerné Světové invazi (2011) emzáků s pokračováním Souboje Titánů (2010). Hněv Titánů volně navazuje na jedničku, má však vyšší rozpočet, lepší triky a dokonce i kompaktní scénář. Příběh se odehrává o deset let později. Polobůh Perseus (Sam Worthington) má syna a žije poklidným rybářským životem, s Olympany totiž už nechce nic mít. To víte, přemožení Krakena si žádá předčasný důchod. (Na druhou stranu není špatné mít ve vesnici za souseda poloboha, když z nebe začnou padat chiméry, pozn. editora)
Začněme samotným názvem filmu, který je poměrně zavádějící. Jací Titáni se hněvají? Kdo se chce mstít? Hádes (Ralph Fiennes) se spojí s Áreem (Édgar Ramírez) a dohodou se, že propustí uvězněného Kronose z Tartaru a že zajmou Dia (Liam Neeson). Oba osvobozují zavrhnutého Titána pod příslibem zachování vlastní nesmrtelnosti, kterou by jim Kronos neměl upřít. Jak, proč? Ponecháme-li tyto otázky stranou, dostaneme oproti jedničce logičtější a smysluplnější podívanou. Postavy mají jasně dané své motivace a děj se neposouvá pouze skrz náhodná setkání.
Trikově je na tom Hněv Titánů o několik tříd výše než zprzněná konverze jeho mladšího bratříčka. Létající prach, jiskry a všudypřítomná špína, průlet jeskyní, prudký vlet do obrazu atd. tvoří poměrně plastické a kvalitní 3D a navíc výjimečně neztmavují obrat. Nevýraznou ženskou postavu, kterou hrála Gemma Arterton, nahradila Rosamund Pike, která přesvědčivě ztvárnila Andromedu – královnu bojovnici, čímž zastoupila Alexu Davalos ze Souboje. Bohužel božsky nabitý trailer sliboval akční řežbu, která však nenastane. Mytických oblud je ve filmu nečekaně málo. Dynamický začátek nabízí mrštné chiméry, později se objeví kyklopové, na moment zaskočí minotaur a na konec to roztočí monstrózně rozčilený Kronos, a to je tak vše. Hněv Titánů se s mírně nižším rozpočtem (150 milionů dolarů) v porovnání s jinými blockbustery vyrovnává důstojně. Sem tam jsou triky nevěrohodné, což však film kompenzuje kvalitním hereckým obsazením. Neeson sice občas vypadá jak Mojžíš, Fiennes coby Hádes pronese jen několik temných replik zastřeným hlasem a nováček Bill Nighy je jako polobláznivý Héfaistos spíše trapný než vtipný. Na gradaci filmu průměrný soundtrack příliš nepřidá, finální souboj by však byl napínavý a epický snad i bez zvuku.
Bludiště před Tartarem se efektně přeskupuje a postavy postupují dál jako ve videohře. Naráží na problémy (minotaur), které se snaží Perseus humorně komentovat. Hláška „You gotta be kidding me“ však píchá v uších a působí zcela nepatřičně. České titulky příliš moderní mluvu umně zachraňují překladem „Mě snad šálí zrak“. Gradující finále je korunováno větou „Let´s have some fun“, při níž se nelze nerozesmát. Na film čerpající z řecké mytologie se očekává určitá lingvistická umírněnost až topornost. Bojují tu přece ztepilí rekové, hrůzostrašní Titáni a všemocní Bohové, ne nadržení teenageři.
Film sestřihal Martin Walsh, který je zodpovědný za naprostou chaotičnost scén v jedničce, tentokrát už se vyléčil z epileptických záchvatů. Scény jsou přehledné a dynamické, o což se také postaral kameraman Ben Davis, který nasnímal například Kick-Ass (2010). Hněv Titánů v sobě obsahuje oproti jedničce sebereflexi, což je jednak nečekané a také zábavné. Perseus nabádá Pegase, ať letí rovně, protože to lépe vypadá. Postavy si dělají legraci ze svého polobožského statusu… Nelamme tedy nad Titány trojzubec, uvidíme, co nabídne další díl, který se už teď chystá. Nečekejme však nic víc než zábavnou podívanou, která je druhý den zapomenuta jako Worthigtonův po celý film umouněný obličej.
