Kronika – hněv šikanovaného

3.2.2012 at 20:36  •  Posted in Recenze by

Chlapci jsou chlapci. A když získají nadpřirozené schopnosti, stanou se z nich buď mutanti, superhrdinové, superpadouši nebo mrtvoly. Ale raději přibrzděme, tohle není žádná vyfantazírovaná komiksová hloupost. Tohle je skutečný záznam reality, jak ho tři mladíci natočili.

 

Světoznámou pramatkou je Záhada Blair Witch. Byla nejspíš vůbec první svého druhu, minimálně upoutala pozornost, a protože neměla konkurenci, mohlo se jí povést někoho obalamutit, že kdesi v lesích se parta mladých lidí skutečně potýkala s čarodějnicí. Pak tu máme Monstrum aneb Cloverfield, záhadný projekt Matta Reevese a tvůrce Ztracených J. J. Abramse o neznámé příšeře ničící New York. Bohatá virální a předpremiérová kampaň zúročila hru na tajemství, aniž by vadilo, že masce autentického záznamu stojí v cestě neporušené New York City v Americe. A pak tu máme rozrůstající se (zatím trilogii) Paranormal Activity, duchařská báchorka, ve které stačí pohnout dveřmi na šňůře a už se celý sál klepe strachy. To proto, že dění sledujeme z bezpečnostních kamer a domácího přístroje. Kronika se už teď těší pozitivním reakcím amerických recenzentů. Obsah Kroniky je dílem amatérského filmaře, outsidera Andrewa, který se chce bránit svému násilnickému otci tím, že vše bude nahrávat. Nahraje ale také podivnou událost na taneční party. Se školním kandidátem na prezidenta a svým bratrancem se vydají prozkoumat podivnou zemní chodbu, kde najdou něco, co jim změní svět. Objeví se telekineze a jejich svazek se stane pevným, i když snadno zničitelným.

IMG_0832.CR2_MG_6095.CR2

Kronika svým stylovým konceptem spadá do specifického žánru kvazidokumentárních filmů. Její pozice není tak jednostranná jako v případě Monstra, Paranormal Activity nebo Záhady Blair Witch. Film neinzeruje, že by pocházel z přísně střežených vládních zdrojů, které nahrávky kdesi našly. Ovšem jinak je těžko pochopitelné, proč má film vizuál, jaký má. Co víc, Kronika nečerpá pouze z vlastních záběrů ústřední postavy, ale záměrně do děje komponuje zcela zbytečnou vedlejší dívčí postavu s kamerou, aby v klíčové chvíli suplovala jeho prázdné místo. Bombastické finále pak pokrývají dokonce nejrůznější kamerové záběry – od televizních novin, po policejní zařízení až k obyčejným přístrojům kolemjdoucích. Kdo může, podílí se hromadně na autentickém zachycení monstrózního souboje, o němž je lépe nic nevědět, aby se člověk dočkal přinejmenším jedné chvíle, kdy ho film vážně baví. Nic to však nemění na této zvláštní posedlosti druhotným filmujícím zdrojem, která Kronice nijak nepomáhá, protože jí chybí ukotvení. Jedná se snad o nějaký společenský komentář k dnešnímu způsobu vnímání světa a reality? Je to výsměch dokumentu Life in a Day? Mnohdy sledujeme materiál, který pomalu ani postavy nemohly vidět. Vzniká tak až rušivý element, který odvádí od děje. A nebo ho naopak neúspěšně kryje, abychom si nepovšimli tuctovosti, zkratkovitosti a povážlivě mírné hladiny nápadů.

IMG_0726.CR2IMG_4045.CR2

Film má méně než devadesát minut. Vývoj postav je plytký a unáhlený, charaktery zjednodušené a s divákem navazují sounáležitost jen s obtížemi. Jednak si tvůrci usnadňují cestu k překotnému vývoji tím, že představí postavu z extrémní situace. Chlapec Andrew vyrůstá v totálně depresivním prostředí, šikanu zažívá jak ve škole, tak i doma, kde ho otec bez milosti bije. Nic s jeho narůstajícím hněvem a opovržením vůči společnosti nenadělá ani těžce nemocná matka, která by v něm mohla probouzet soucit a pokoru. Je to však stejné jako u takových X-Menů. Magneto měl jednodušší cestu ke svému padoušství, když si prošel nacistickými koncentračními tábory a viděl smrt vlastní matky, zatímco Xavier si žil blahobytný život s prestižním studiem. Autoři tak staví kroniku na tradičních stereotypech o otloukáncích a divných nerdech (kteří dobrovolně zvýší svou atraktivitu pro rány pěstí a kopance tím, že se po škole promenují s obří kamerou). Andrew je tak nejzajímavější a nejsilnější postavou vedle umírněných postojů svých spřízněných duší, ale z očí mu kouká nepřesvědčivost.

kronika_7Chronicle

Abychom se ještě na moment vrátili ke zvolené formě kvazidokumentu, jedna z možných vysvětlení, proč si ji autoři zvolili, je neoddiskutovatelný nádech reality. Záběry z videokamery působí jako čité svědectví a film tak může pracovat s jistým rámcem autenticity. Tomu se podvoluje i barevné ladění snímku a kameramanské výkony. Nic nevypadá profesionálně, vše vypadá tak civilně a fádně, že by to mohla být skutečnost. Horší kameramanské výkony ovlivňují estetiku vnímání filmového obrazu, čímž pádem se jen těžko mohou hlásit o pochvalu. Zvlášť z počátku je to jako opravdové sledování nezajímavého příspěvku na YouTube, kterým se někdo snaží vyrovnat se svým průměrným životem, totálním outsiderstvím a mizerným počtem přátel na Facebooku. Je však pochopitelné, proč se autoři stavějí do této nelichotivé pozice. Nechtějí ohrozit zdání pravdivosti. Protože jak se snímek zlomí a přejde z rutinního tanagerského příběhu ze života v nerutinní tanagerský příběh z nadlidského života, máme tomu věřit. Jak ale bývá u levnějších produkcí zvykem, triky prostě nejsou špičkové, jsou dokonce okaté a totálně nabourávají auru Kroniky. Celá nápad se v tu ránu sesype jako věž telekineticky sestavená z kostiček Lega.

IMG_0380.CR2IMG_1089.CR2

Filmový svět už není jenom plný klasických superhrdinských nadlidí, jaké známe ze Spider-Mana, X-Menů, Supermana či chystaných Avengers. Filmové médium už hostilo různé polohy – od amatérských superhrdinů bez zvláštních schopností s pěstmi od krve v Kick-Ass a hrdiny samouky jako Defendor až k náladovému, nejednoznačnému a schopnosti zanedbávajícímu Hancockovi. To, co mají chlapci v Kronice, je zajímavou ukázkou toho, jak by skutečně mohli náhodní hoši zacházet se schopnostmi. Ovšem film nabízí jenom zlomek toho, čím by se parta puberťáků mohla bavit. Nejzářivějším okamžikem celého filmu tak zůstane návštěva hračkářství a užití schopností ke strašení malých špuntů. Má to příchuť neřádu, poťouchlého humoru a praktického užití schopností z nudy.

(5.5/10)

 

Adam Fiala
Starší příspěvky:
Jeden musí z kola ven – intelektem nepohrdnem

Úctyhodný špionážní thriller není příliš častý žánr, a když už se musí prodat většinovému publiku, vymyslí se pro agenty šílené...

Zavřít