Tři nominace na Oscara (hudba Alberta Iglesiase, adaptovaný scénář a Gary Oldman v hlavní roli) drží nový snímek švédského režiséra Tomase Alfredsona. Jeho aktuální dílo vychází z knihy Johna le Carré, přezdívaného mistr špionážního žánru. Film totiž nestojí na tradičních akčních proprietách, ale na prohledávání archívu a pomalé dedukci. Nejde však o nic menšího, než o věčný souboj britské a sovětské výzvědné služby. Současný Řídící v podání znamenitého Johna Hurta vyšle jednoho agenta do Maďarska, aby od spojky vyzvěděl, koho má velitel sovětské strany Karla nasazeného v britských řadách. Mise se však nepovede a Řídící jde na nucený odpočinek. Bere sebou i spolehlivého kolegu Smileyho. Ten se potýká s vidinou dlouhého důchodu, když ho zaskočí žádost z ministerstva, aby prošetřil choulostivou záležitost. Podle všeho je až v samotném vedení organizace nasazený ruský krtek. Smiley musí odhalit, kdo Rusům donáší, aby se britská rozvědka mohla vzchopit. Pozor, nesplést si tento film s klasickou minisérií s Alecem Guinnessem televizní.
Byl jsem asi jedním z mála, který hluboce a upřímně kritizoval upírský film Ať vejde ten pravý. Směšný žánrový mix namíchal švédský režisér Thomas Alfredson a nepředvídal jsem mu velkou budoucnost. S adaptací špionážní klasiky mezi knihami Tinker Tailor Soldier Spy (do češtiny překládáno po vzoru rozpočítávadla Jeden musí z kola ven) si však napravuje reputaci. Stvořil vyspělý, vyvážený a procítěný snímek. Film představuje nejryzejší odrůdu pomalého a atmosférického thrilleru, ve kterém nejde o honičky a přestřelky, ale o pomalou dedukci a skládání střípků. Sledování lze připodobnit k pohledu na starobylé hodiny pomalu odtikávající sekundu za sekundou, ale hypnotizující svého pozorovatele složitým a elegantně přesným vnitřním soukolím. Alfredsonova skandinávská ponurost se skvěle hodí i pro anglické končiny, a tak staví retro snímek ze sedmdesátých let s pomocí studeného barevného ladění. Pomalu všechno chytá šedivý odlesk, i Gary Oldman v hlavní roli jako by neuvěřitelně zestárl. Možná tomu dopomáhají i obří brýle.
Tento herec je spolu s dalšími hotovou pokladnicí. Alfredson nenechává vše jen na opulentní režii, naopak dovolí hercům, aby svým výrazným charismatem vedli diváky po stopách dvojitého agenta. Oldman má však nejvíc času na plátně, a tak se musí ohánět, aby svého penzionovaného agenta s čistým štítem a melancholií ze zklamaného života v srdci sehrál excelentně v každém okamžiku. Každopádně se mu to daří, kombinuje svůj nezaměnitelný hutný hlas a překrásnou práci s obličejem a očima. Jedním z nezapomenutelných momentů je tak Oldmanovo vyprávění o setkání se Smileyho nemesis, sovětským agentem Karlou. Pozadu nezůstávají ani ostatní jmenovci původního názvu – Tinker, Tailor, Soldier a další. Colin Firth, Toby Jones, Ciarán Hinds a David Dencik. Je příjemné je vidět, jak se snaží a jak Alfredson jejich hraní umocňuje klidnou a cílenou režií, která umí pomocí jednoduché střihové koláže způsobit mrazení v zádech a zásluhou detailů typu význam moderního obrazu, na který Smiley na začátku hledí, vzbudit divákův zájem. Sympatický přístup sbírá body i z toho hlediska, že Jeden musí z kola ven nemá umělecké ambice. Podobně jako mnohem přímočařejší a zábavnější bratři Bond či Bourne, kteří špionování berou jako příležitost k absurdním eskapádám, ani Tinker Tailor Soldier Spy není úplně intelektuálně dramatickým kusem s hlubokými myšlenkami a filosofickým rámcem. Jenom je určený divákům se soustředěnou myslí, kteří umí vnímat obraz se vší hloubkou i bez stereoskopických brýlí.
Výhodou je, že se co do dramaturgické stavby nejedná o horskou dráhu, kde by se vysloveně zbytečné a nudné chvíle střídaly s extatickými momenty kinematografického zázraku. Díky tomu je vlastně po celou dobu výrazně kvalitní, na druhou stranu mu to ubírá na síle v závěru, který by pro diváka zvědavého na odhalení, měl být silným momentem. A když přihlédnu, jaký význam má odhalení pro samotného Smileyho, nelze se ubránit výtce, že Alfredson měl přitlačit na pilu a využít materiál, co to jde. Takhle se konec stane, ale i divák, který se do té doby dobře orientoval, může lehce znejistět. Všechny pak celkově zamrzí, že to nemá větší šťávu. Kdo se s tím ale smíří a nechá se unášet na vlně inteligentního a napínavého filmu, dočká se kvalitní knižní adaptace (v tomto případě od Bridget O’Connor a Petera Straughana).
