Thajská kinematografie o sobě dala zase jednou vědět a podepsán je pod tím tvůrce Strýčka Búnmího. Proč ale místo meditativní oduševnělosti převažuje malátná prázdnota?
Láska z Khon Kaen sice mate českým distribučním názvem málem jako nějaká veselá romantická komedie, ale byla by nebezpečná chyba podlehnout tomuto dojmu. Láska z Khon Kaen je totiž nebezpečná i jako umělecký film. I když někdy můžeme výrazy jako pomalý a nedějový brát jako pozitiva, protože na nich snímek vystaví nějakou myšlenku nebo režijní hru, v případě díla Apichatponga Weerasethakula by si možná ještě věděli rady rodilí Thajci, avšak nám skoro nezbývá než tápat. Když nic, působí film o vojáku se spavou nemocí jako účinná ukolébavka.
O vojákovi, který musel usnout
U filmu se totiž až hypnoticky dobře usíná, i když na něj člověk hledí se vší svěžestí. Možná tak jde o skrytý umělecký záměr podobný knížce O králíčkovi, který chtěl usnout, již napsal psycholog právě způsobem, který má pomáhat usnout. I Weerasethakulovi to jednoznačně vyšlo. Téma se odráží v metodě.
Film si libuje ve statických scénách, v nichž postavy rozmlouvají s velkou opatrností, jako by se bály, že svým slovem mohou spustit nášlapnou minu. Ve světě Lásky z Khon Kaen totiž čas nerespektuje hektičnost současného světa (kde lidé přechází z místa na místo, ale nikdy si ho pořádně neužijí), ale protože se nikdo nikam nežene, nehoní nás ani myšlenky a teze, které by udržovaly náš mozek ve střehu.
Lidské potřeby
Samozřejmě, Weerasethakul pro všechny případy nastražil do filmu pár pastí, které když nic jiného, rozhodně rozvíří naši fantazii, protože jsou tak dramaturgicky podivné, že jejich vstřižení mezi sousledné scény nenaznačuje sebemenší smysl. Jistě, je dost odvážné nechat nás, abychom se na velkém plátně dívali, jak někdo kadí uprostřed lesa, avšak pátrejme, jestli to má i jinou funkci než šokovat. Podobně pitoreskní je i scéna s erekcí.
Když pak konečně dojde na rozevření spirituální roviny, kterou anoncuje bezděčné zjevení dvou dávných duší, Weerasethakul k tomu přistupuje jako samy postavy. Je to vlastně běžná, nahodilá součást života, a proto se jí zase tolik nezabývá. Jinými slovy, ve filmu je něčeho jako magického realismu kriticky málo, mnohem víc se tvůrce zajímá o nerovnoměrný vztah, který vzniká mezi nemocnou ošetřovatelkou a vojákem, který může každou chvíli upadnout do dlouhého spánku. Klidně tváří do jídla.
Láska z Khon Kaen si sice udržuje jednotný styl a režii, zároveň vypadá jako koláž nápadů a symbolů, které zaznívají v jednotlivých scénách. Přitom záhada kolem spících vojáků zůstává nezodpovězena ani vyřešena. Samozřejmě můžeme přistoupit na myšlenku, že tady nejde o to překonat obtíž a že je s ohledem na specifika kultury příznačnější se překážce s respektem uklonit a nechat běžet nebo ležet. Také se film může navážet do nezájmu dnešních lidí o své okolí, které se projevuje jako ospalost. Tak jako tak, postavy nakonec neobohacují ani sebe ani nás. V takovém případě bychom se mohli dívat i na neambiciózní akční film (podobně jako postavy ve filmu), který by nás duševně povznesl na úplně stejnou úroveň nirvány.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Apichatpong Weerasethakul, Scénář: Apichatpong Weerasethakul
Hrají: Pongpas Widner, Banlop Lomnoi, Jarinpattra Rueangram, Petcharat Chaiburi, Tawatchai Buawat, Sujittraporn Wongsrikeaw, Bhattaratorn Senkraigul, Sakda Kaewbuadee
Žánr: drama, Země původu: Thajsko/Velká Británie/Francie/Německo/Malajsie, Stopáž: 122 minut
Premiéra: 17. prosince 2015
