Aneb proč by se mělo mluvit o kvalitách poctivé duchařiny spíše než o tom, jak se Daniel Radcliffe vyrovnal se svou první filmovou rolí ve filmu Žena v černém po završení kouzelnické série.
Hororový fanoušek v českém kině často postrádá vidle. Ne když chce praktikovat krvavé rituály z jeho oblíbených žánrových kousků, ale když se potřebuje dopátrat nějakého kvalitního hrůzyplného filmu z posledních let. Přehazuje a přehazuje, časem však nevyhnutelně dospěje k faktu, že v té americké kupě plné předělávek a sequelů by se mohl hrabat příliš dlouho. Tak dlouho, až by začal kvalitní horory poměřovat podle množství utrhaných končetin a zobrazených tělních tekutin. Podívá se tak nevyhnutelně na tu menší kupu evropských dílek a vidle i veškeré další nářadí včetně pily letí do kouta. Většinou nachází drsné a mrazivé snímky ze Španělska či ze Skandinávie, teď k jeho potěše přistává hned na vrchu hromádky i lehčí kousek zase jednou z britských ostrovů (přísně vzato se jedná o britsko-švédsko-kanadskou koprodukci).
Žena v černém je navzdory evropské tradici hororem nejen příběhově velmi snadno stravitelným. Mladý právník a otec čtyřletého syna Arthur Kipps musí v zájmu udržení svého pracovního místa odjet do malé vesnice. Nedaleko od té stojí kdysi majestátní, dnes už opuštěné venkovské sídlo, které je vždy během přílivu odděleno od zbytku světa. Arthur musí prozkoumat veškeré právní náležitosti související se smrtí majitele a možností následného prodeje nemovitosti. Ve vesnici mu však téměř nikdo nechce podat pomocnou ruku a všichni se k němu doslova obrací zády nebo jej chtějí vyhnat pryč. Když začne tvrdohlavý Arthur v okolí sídla spatřovat podivnou postavu v černém, zatímco ve vesnici dochází k podivným dětským úmrtím, je zřejmé, že něco šeredně nehraje.
I přesto jak schematicky či neoriginálně může náčrt děje znít, Žena v černém je počinem působivým a každý, kdo se v kinosále rád bojí, si může přijít na své. Za takové konstatování výsledek vděčí především poctivé práci s atmosférou a využití přesně těch hororových klišé, které ještě nejsou docela k smíchu. Ať už jde o neustále přítomnou mlhu nebo o všemožné propriety ve své podstatě znepokojivé viktoriánské doby, do níž je děj zasazen. Příběhu navíc nechybí správná gradace. Během každé další návštěvy venkovského sídla se dějí věci podivnější a hrůzostrašnější. A tísnivost z toho, že z ostrůvku vždy během přílivu není úniku, udělá také své. Divák je poměrně intenzivně nucen prožívat stejné pocity jako postava v ohrožení. Blížící se lekačky pak sice zkušenější jedinci vytuší vždy o několik momentů dříve, nicméně za přispění celkového pocitu úzkosti, nejistoty a především dobrého ozvučení kinosálu by měly udělat své. Podstatné tu totiž není, zda jsou ty nejděsivější momenty nějak zvlášť vypečené. Důležitější je fakt, že po každém takovém okamžiku nijak neupadá zájem o následující dění. Příběh, jakkoliv je prostý větších ambicí, drží v slušném napětí po celou stopáž. Ačkoliv pak přijde rozuzlení ještě banálnější, měla by po skončení titulků převážit příjemná chuť po konzumaci střídmé, ale vyvážené jednohubky.
Už přístupnost PG-13 (u nás od 12 let) napovídá, že to tentokrát nijak brutální nebude. Nic jiného se ostatně ani podle castingu nedalo čekat. Hlavní roli ztvárnil (chvíle napětí…) Daniel Radcliffe a jeho jméno je při daném ratingu zárukou kasovní úspěšnosti. Mladší uctívači odrostlého Harryho Potter si mohou vyrazit na relativně nezávadný, ale pro dvanáctiletého přece jen poměrně hutný zážitek. Starší příznivci ale poznají, že exkouzelník stále příliš neodrostl a že s tím možná bude mít ve své budoucí herecké kariéře ‚menší‘ problém. Záběry na jeho okatou tvář v mlžném prostředí jsou sice poměrně efektní a se svíčkou v jedné, se sekerou v druhé ruce působí docela hrdinsky. Uvěřit mu ztrápeného otce je ale zpočátku problém a nepřispívá tomu v doslovném smyslu právě výška herce (Tom Cruise je proti němu čahoun). Není to ostatně tak dlouho, co se z něj pokusili udělat otce v závěru potterské série a už tehdy se tomu lidé spíše usmívali. Radcliffovi by svědčila spíše role mladého a neklidného, kde by se herecky vyřádil. Po chvíli se sice dá na jeho postavu zvyknout a v klíčových momentech rozhodně neruší, což je nejdůležitější a v podstatě si za to zaslouží pochvalu. Na druhou stranu postavě nepřináší nic, co by zážitek posouvalo ještě o stupeň výše. Ostatní role jsou typově dobře obsazené, ovšem přesní Ciarán Hinds a Janet McTeer v dalších rolích nedostanou příliš prostoru.
Je tedy fajn, že zatímco z účasti Daniela Radcliffa film bude čerpat kasovně, není nutné z toho věšet hlavu a v ohledu hororového požitku zvládají tvůrci stavět na dobře vybudovaném příběhu, atmosféře a režijní jistotě. O to první se postarala Jane Goldman, která umným převedením třicet let starého stejnojmenného románu Susan Hillové potvrdila své kvality po práci na filmech Matthewa Vaughna (Hvězdný prach, Kick-Ass, X-Men: První třída). Za další pozitiva se pak přičítá kredit režisérovi Jamesi Watkinsovi (Jezero smrti /2008/), který bude po druhém vydařeném žánrovém počinu určitě bedlivě sledovaný. Odvedl zkrátka kvalitní a poctivou práci. Minout ji v kinech by byla škoda.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
