Let’s Dance: Revolution

28.8.2012 at 14:25  •  Posted in Recenze by

Jdu do kina a v duchu si odříkávám názvy všech tanečních filmů natočených v posledních patnácti letech. Říkám si, že další snímek nemůže přijít s ničím novým. Ale překvapivě, opak je pravdou – něco jako Let´s Dance: Revolution tu ještě opravdu nebylo!

 

   Mladý režisér Scott Speer přichází se svým filmovým debutem do kin v podobě čtvrtého pokračování nejslavnější taneční série všech dob. Běžní diváci kroutí hlavou nad neustále přibývající přehršlí roztančených snímků a jejich nadšenci jsou zvědaví, zda-li se dočkají pořádné podívané. Autor si zvolí osvědčené a vděčné téma. On je chudý, ona bohatá, bojují tancem za správnou věc a mají se rádi. Jenže Let´s Dance naštěstí nabízí více než to.

 

   Příběh se odehrává v Miami, v němž sledujeme tanečnici Emily (Kathryn McCormick), jež chce vystupovat na profesionální úrovni a dostat se do slavné skupiny Wynwood. Na jedné plážové party se seznámí se sympatickým hochem Seanem (Ryan Guzman) a přeskočí mezi nimi jiskra. Sean je vůdcem kontroverzního pouličního hnutí MOB, které se snaží šokovat společnost, a proto vystupuje na nejrušnějších nebo co nejvíce netradičních místech po městě. Chtějí na sebe upozornit, získat si co nejvíce fanoušků a vyhrát soutěž na Youtube. Emily nastupuje do skupiny jako hlavní tanečnice, jenže její otec ji v kariéře nepodporuje a chce část města, kde mimo jiné MOB trénují, rozbourat a zrekonstruovat. Skupina se vrhne na protest zachránit tisíce zde žijících lidí.

 

Tanec se neomezuje parketem

   MOB si opravdu neberou servítky, taneční čísla jsou útočná, originální, promyšlená do posledního detailu. Film tak disponuje neuvěřitelnou smrští obdivuhodných kreací, kdy sedíme v sedadle kina a nevěříme, že je to vůbec možné. Naštěstí už nemusíme příliš sledovat ani okoukané breakdancové otočky, využívá se tu různých nových tanečních postupů, které se provádějí na autech, v muzeu, na pláži, v business centru – prostě kdekoliv si dokážete představit a v čemkoliv si dokážete představit. Let´s Dance: Revolution dokázal zrealizovat nové, strhující a různorodé nápady, které ještě žádný jiný film nepředvedl.

    Když se zrovna netančí, tak se taky trochu mluví. Ano, dočkáme se pár otřepaných klišé, jež zdůrazňují už předem jasné záležitosti, ale poněvadž se ve filmu nemluví zase až tak moc, lze to skousnout a těšit se na další vystoupení. Ústřední dvojice Seana a Emily nás ničím zvláštním neohromí. Ryan Guzman mluví podivně s ústy na stranu a je strnulý jako sloup, zatímco Kathryn McCormick se o nějakou akci snaží a přidává pár gest, ale dopadá to tak, že jen hloupě kouká a pořád dokola naprázdno otvírá a zavírá pusu.

 

Boj za ideály

 Film má poměrně dobrý soundtrack, který je dosti svižný a líbivý, pokud vám stejně jako mě již lezou krkem dokola se opakující rapující namachrovaní frajírci. Příjemné je i 3D zpracování, které tu na rozdíl od Streetdance 2 nepřišlo nazmar.

   I když taneční filmy nikdy neoplývaly příliš složitě konstruovaným dějem, tento vám alespoň nabídne něco sice ne složitějšího, ale aspoň zajímavějšího. Už spolu nesoupeří dvě bandy, kdy si každá chce dokázat, že jsou oni ti nejlepší na celém širém světě. Teď jde o problém, kdy se mladíci s ideou záchrany historické části města vydávají bojovat pomocí prostředku, který ovládají nejlépe – tanec. Ač je to vize v dnešním světě příliš idealistická, na taneční film stačí a dává filmu bod za originalitu.

 

   Závěr: Snímek má rychlý spád, dokonalá taneční čísla podtržená skvělou kamerou a je tak nabušený, že se u něj ani nestihnete nudit – a to vždy bylo, je a bude to hlavní, co by měl taneční trhák splňovat.

(8/10)

Starší příspěvky:
Ohlédnutí se za Tonym „Top Gun“ Scottem

Bez rudé čapky a zběsile akčního stylu ani ránu. Režisér Tony Scott zemřel a Ridley tak přišel o dalšího bratra....

Zavřít