Režisér jako záruka nonkonformnosti, herci coby jistota excentričnosti a scenárista v pozici exkluzivního pozorovatele.
Mapy ke hvězdám jsou prvním počinem režiséra Davida Cronenberga natočeným v USA, na čemž lze vidět něco příznačného. S typicky nekompromisním přístupem se v něm kanadský provokatér opírá do prostředí filmového průmyslu, které i talentované lidské bytosti přetváří v patologicky myslící i jednající trosky. Podněcuje je propagovat civilizační dekadenci namísto lidství pátrajícího po přesahu. Jistěže Cronenberg není prvním ani posledním tvůrcem, který se o něco podobného pokouší. Určitě si však Mapy ke hvězdám vedle jiných tematických adorovaných děl, jako jsou Sunset Boulevard či Mulholland Drive, pozornost zaslouží.
Paranoia slavných
Mladá Agatha (Mia Wasikowska) přijíždí do Hollywoodu. Chce navštívit rodinu, jak řekne šoférovi limuzíny a příležitostnému herci Jeromovi (Robert Pattinson) cestou k místu, kde stával dnes vyhořelý dům dětské hvězdy Benjieho Weisse. Benjiemu (Evan Bird) zatím rodiče vybudovali jiné zázemí, on se přesto ocitá ve třinácti (!) letech v kariérní krizi. S matkou Christinou (Olivia Williams) musí přesvědčovat producenty, že drogová závislost je minulostí, a že sequel svého předchozího hitu bez problémů zvládne. Jestli jeho matka dbá na to, aby investice v podobě dítěte už jen prosperovala, otec Stafford (John Cusack) zastává roli spirituální opory, a to nejen své rodiny. Pomáhá také coby alternativní terapeut někdejší herecké hvězdě Havaně (Julianne Moore).
Ta se psychicky skládá během konkurzu na roli své vlastní matky, již zemřelé legendy filmu, která však údajně Havanu v dětství zneužívala a stále ji pronásleduje ve snech a halucinacích. Když se Stafford od Havany dozví, že přijala novou osobní asistentku (anebo po americku barvitěji „chore whore“) jménem Agatha, začne být ostražitý, zatímco jeho manželka Christina se rovnou zhroutí a vztahový propletenec se začíná překvapivě vybarvovat. Následuje vlna neuvěřitelně náhodných setkání a nelogicky zvrácených konfrontací mezi jednotlivými aktéry. Halucinovat začíná kdekdo, a zatímco ti, kteří osobně čuchli ke slávě vidí na každém rohu překážky a konkurenci, ti kteří kdysi tahali za nitky panikaří z hrozby ztráty kontroly.
Reflexe a sebereflexe
V rozhovorech s těmi, kdo Mapy ke hvězdám zapisovali, je patrná kouzelná ilustrativnost problému, do kterého se film strefuje. Hollywood je svébytným prostorem s ojedinělými zákonitostmi, které člověka nutně musí pokřivit. Jak jinak si vysvětlit, že své ztvárnění scénáře Bruce Wagnera (kdysi řidič limuzíny…) plného odpudivě jednajících charakterů interpretuje režisér jako celkem přesné vystižení poměrů v „továrně na sny“, zatímco hollywoodská hvězda Julianne Moore má o filmu úplně jinou představu?
Mapy ke hvězdám jsou podle ní o tom, „jací jsme jako lidské bytosti, o tom, co lidé chtějí a jak toho občas nejsou schopni dosáhnout.“ Hollywood je pro Moore jen místem, kde se dělají filmy. Je to opravdu jen ilustrace, která zdaleka nevypovídá nic osobně o Julianne Moore, přesto zřejmě ukazují tyhle vágní fráze v kontrastu s konkrétními formulacemi Davida Cronenberga („…Je Hollywood skutečně tak špatný? – Ve zkratce, ano. …Plují v Hollywoodu všichni na vlně falešných emocí? Přesně tak…“) na to, že vás specifické prostředí naučí mluvit a tedy i vnímat a jednat zvláštním způsobem.
Hlavní hvězda nicméně vychází z tohoto angažmá výborně. Kritici jsou z jejího křečovitého výkonu nadšení a řeči o oscarovém ocenění se linou éterem. Moore ostatně získala za ztvárnění Havany herecké ceny již na třech festivalech včetně Cannes, kde měly v květnu Mapy ke hvězdám úspěšnou premiéru. Přesto se z diváckého pohledu vnucuje, že její výkon doprovázejí samoúčelné momenty až exhibování, které vystupuje z jinak konzistentní poetiky filmu. Do té naopak báječně zapadá otrávený xicht mladého Evana Birda, jenž je ve scénách, které nabírají na šílenosti, absolutně přesvědčivý.
Kritika a sebekritika
To, jak jednotlivé epizodní situace ve filmu získávají čím dál absurdnější kontury, je v protikladu k tomu, že z vyprávění pomalu mizí zprvu účinný humor v podobě narážek na jednotlivé hollywoodské aktéry či vlivnou scientologickou církev. Zprvu se Mapy ke hvězdám tváří jako přímočará kritika poměrů, jednotlivostí, přetvářky a prospěchářství, postupně se však z vyprávění stává odpudivá nabídka toho nejhoršího, co může vygenerovat prostředí, ve kterém jsou psychologické mantinely normálních lidí drceny na prach.
Přesto Cronenberg diváka nesmete a nezahltí něčím nevídaným, překvapivým či jedinečným. Intenzivně odvypráví příběh s trochou psychedelie, několika nastavovanými momenty a zbytečně do extrému dovedenými surovostmi. Nicméně neustálým experimentováním s tím, co načrtnuté postavy ještě na poli emocionálních erupcí unesou, nakonec ztratí něco ze své působivosti. Mapy ke hvězdám vydařeně zobrazují ostrůvky vítané brutální kritiky, přes které se však občas přežene tsunami nepochopitelnosti. Pocit výjimečnosti, jaký by film mohl postupně budovat, je pak opět srovnán se zemí. Možná je to pouze na první dobrou výzva k jeho opakovanému zkoumání a vícenásobnému zhlédnutí. Přitažlivý je na to snímek dost.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: David Cronenberg, Scénář: Bruce Wagner
Hrají: Julianne Moore, Mia Wasikowska, John Cusack, Robert Pattinson, Evan Bird, Olivia Williams, Sarah Gadon
Žánr: drama/thriller, Země původu: Kanada/USA, Stopáž: 111 minut
Premiéra: 30. října 2014
Podobné články
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
