Ridley Scott přináší ve vánočním čase adaptaci biblického příběhu, nikoli však křesťanského, ale toho o Židech. Takže přeji pěknou chanuku.
V letošním roce se nám připomněla krutost starozákonního Boha, který místo nastavování druhé tváře raději buď smyje bezmála celé lidstvo z tváře planety, nebo ve spánku zabije spoustu malých dětí. Je to příznak návratu velkofilmů historického rázu, které jako předchůdci současných blockbusterů vyšlapaly ve svých fešných sandálech cestu superhrdinům, fantasy a sci-fi? Ani ne, ale ve trojrozměrném formátu nám dávají příležitost zažít podobně pohlcující dojem z návštěvy starodávných civilizací, jako když se divákům poprvé zbarvilo plátno nebo se roztáhlo na tenkou nudli.
Noe a Exodus se zkrátka náhodou sešli v témže roce, a zatímco Darren Aronofsky při své interpretaci Bible povážlivě ustupuje stranou a je ve svém stylu místy komorní, Ridley Scott jako licencovaný profík se specializací na historická témata opět mísí smysl pro hmatatelnou a špinavou realitu s velkolepými obrazy a hrdinskými příběhy. Tedy skoro. Ačkoliv je největší uměleckou překážkou Exodu, že se nedovede odlišit od vizuální stránky Gladiátora nebo Království nebeského, zároveň na ploše dvou a půl hodin nabízí doslova jedinou bitevní scénu a těžko nachází v biblické předloze postavu, která by pasovala do heroického formátu.
Stanou se zázraky, když víru máš
Scott předlohu ctí. Jeho smysl pro božský rozměr je znatelný z předcházející tvorby, když religionistický motiv dovedl prosadit jako hlavní oporu i sci-fi Prometheus, byť otázku víry a Boha zkoumá a proměňuje. Hlavní nářky tak může čekat s ohledem na rozhodnutí vytvořit zpodobnění hlasu Boha v malém chlapci. Obecně je princip personifikace něčeho velkého a mocného v malém a bezbranném zajímavý stejně jako napětí, které vzniká, když takový malý chlapec pustoší Egypt. Jako útok vůči křesťanství to ale mohou brát snad jenom úplní fundamentalisté.
Jinak ale nelze nikomu zazlívat, pokud se nechce dívat na stejný známý příběh o Mojžíšovi, který se z prince egyptského nejprve stal vyhnancem hebrejským a konečně i poslem božím. Příběh je stejný. Žádná velká invence, žádné překvapivé změny, žádné vzrušující asociace s dneškem. Exodus se tak sám postavil do trapné situace, v níž hraje jen další možnost, jak zhlédnout biblický text, pakliže ho nechcete/nedovedete přečíst. Pro starší tu máme Desatero přikázání, filmovou klasiku Cecila B. DeMilla, pro mladší devadesátkový muzikálový animák Princ egyptský. Exodus je zručný, věrný a velkolepý, ale odpuzuje svou nevyhraněností.
Nalákat nedovede ani rozhodnutí obsadit do role proroka Mojžíše Batmana. Pravda, castingové nápady byly v případě Exodu dost divoké. Následkem je především rozmělněnost egyptské civilizace, která ztratila směrotvorné rysy, topí se v šedivě podmračeném počasí a kromě úchvatné architektonické výpravy nemá, jak promluvit, když ji reprezentuje hybridní směsice známých herců od Joela Edgertona a Johna Turturra, kteří ještě dovedou navodit exotický původ, ale Sigourney Weaver nebo Ben Mendelsohn jsou nutným zlem, který má rozsah camea (nemluvě o dvojnici Naoomi Rapace).
Dlouhý, a přesto krátký
Jaký Exodus umí být? Zkraje zkratkovitý. Přestože film nabobtnal na úctyhodné dvě a půl hodiny, zanechává dojem, že pro dramatičtější vyznání by neškodilo věnovat se více úvodu v egyptských královských komnatách, z nichž je Mojžíš poměrně rychle vypoklonkován. Mistrovství filmařského detailu přitom skýtá drobný moment, kdy je Mojžíš konfrontován se svou minulostí a vzápětí je vojáky z nevědomosti osočen jako otrok, za což je tvrdě potrestá. V jednoduché scéně dovede vyhloubit znatelnou psychologickou krizi. Podobně sebevědomý je Scott i ve chvílích vzájemné konfrontace bratrů, z nichž sálá shakespearovská virtuosita Balea i Edgertona. Je tak škoda, že oba herci nesdílí čas na plátně častěji
Exodus zvládá ukázat i ostřejší hrany, to když rány egyptské sehraje bezmála bez rukou před očima. Krokodýli požírají lodníky a barví řeku do ruda, hnisavé vředy na obličejích herců jsou citelně odpudivé a příchod noci, kdy zhasnou životy prvorozených, je mrazivě elegantní. Do toho si připočtěte, že se Scott vyhýbá nepodloženě fantastickým výjevům, takže i vrcholné rozetnutí Rudého moře působí nanejvýš věrohodně.
A do třetice dovede strhnout. Rozložitá stopáž kupodivu neklopýtá pouští hluchých míst, ale dynamicky se dere kupředu, jak bylo napsáno, se soustředností v osvobozování Židů z otroctví. Nevypomáhá si ani další dodatečnou bitevní vatou ani pitváním charakterů nad rámec základu, který jak Mojžíše, tak Ramsese II. chvalitebně staví do nejistých antagonistických pozic v převážně nekontrolované hře boží.
Osvobozování hebrejského národa tak přichází ve slušivé výpravné podobě, která si tyká s velkým plátnem kin, s několika drobnými nápady, které se pokouší odůvodnit nový filmový přepis, standardně nadprůměrnou režií Ridleyho Scotta i slušnými výkony ústřední dvojice. Obávali jsme se exitu režijního talentu, takový mor ale Scottův Exodus naštěstí není.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Ridley Scott, Scénář: Steven Zaillian
Hrají: Christian Bale, Joel Edgerton, Aaron Paul, Sigourney Weaver, Ben Kingsley, Indira Varma, John Turturro
Žánr: historický/drama, Země původu: Velká Británie/USA/Španělsko, Stopáž: 151 minut
Premiéra: 25. prosince 2014, 2D titulky, 2D dabing, 3D titulky, 3D dabing
Podobné články
Robin Hood
Konzultant - jak komedie s filozofií porazily děj
VIDEO: Exodus - Bohové a králové
Vetřelec: Covenant – Scottovo genetické inženýrství
Prometheus – archeologická sci-fi plná otázek
Ben-Hur – film, který neutáhnou ani čtyři koně
Mlčení – Scorsese a otázka víry
matka! – plodná cesta ke zkáze
