Mission: Impossible 4 – nesplnitelný úkol Brada Birda

19.12.2011 at 17:00  •  Posted in Recenze by

Tom Cruise se po čtvrté vtěluje do neohroženého a všehoschopného agenta Hunta. Pro režírujícího Brada Birda je to navíc po animovaných filmech první zářez v reálném světě. Tedy, spíš absurdní karikatuře světa.

 

Cobalt je zloduch, to je fakt. Nemusíte hned zahodit svou periodickou tabulku, s tímto prvkem nemá nejnovější zlosyn nic společného. O to hrozivější ovšem je. Jako prototyp šíleného magora se osvědčí. Nezná totiž lepší nápad než systematicky zasáhnout celou planetu jadernými hlavicemi. Však to, co zůstane, bude silnější a lepší lidstvo. Pěkná myšlenka, ze které musí být špatně každému humanistovi nevolno. A tu se mu do cesty připlete IMF neboli Ethan Hunt a jeho tým. Tedy, celé se to tak nepěkně pokazí, že Rusko začne nenávidět USA a USA všechno hodí na Huntovu hlavu. Ten nasadí kapuci a vydá se pátrat po Cobaltovi, aby uzmul odpalovací stanici, kódy k odpalovací stanici nebo aspoň přístup k terminálu ovládajícímu satelity. Kdo nemá rád výšky, ten si moc neužije.

Když v roce 2006 zaútočila na kina třetí Mission Impossible, moc vzrušení nezpůsobila. Tehdy aktuální image Toma Cruise jako bláznivého čertíka v krabičce plně oddaného scientologům zvedla mandle kde komu. Tržby tak zůstaly za očekáváním studia a další díl zůstal u ledu. Tam však nakonec skončí jenom mamuti a Otzi. Každý zdroj peněz, který má aspoň minimální návratnost, se hodí do krámu. Takže se Tom Cruise a koncept nesplnitelných misí znovu oprášil, pečlivě naleštil, přiřkli mu nového otce a nechali ho, ať se baví. Od nové Mission Impossible totiž není radno očekávat nic jiného než zábavu. Příliš jednoduchou, nezávaznou a přeplácanou.

im4_2 im4_3

Novým režisérem, který nastoupil po Brianovi De Palmovi, Johnu Woo a J. J. Abramsovi, je Brad Bird. Dosud si ho můžeme spojovat hlavně s prací na animovaných hitech studia Pixar. Zmiňme proto Ratatouille a Úžasňákovi. V oboru hraného filmu je nováčkem a v mnoha aspektech filmu je jeho kreslený původ zřejmý. Navíc má o to horší pozici, že bude neustále srovnáván s fenomenálním výkonem J. J. Abramse. Zatímco ten agenta Ethana Hunta do poslední emoce obnažil a nechal ho projít osobním peklem, z kterého vzešel jeden z nejlepších hereckých výkonů Toma Cruise, Birdův film se emocionální koncepci vzdálil. Odosobnil, co jsme zjistili o Huntovi, a operuje s ním jako s neživým agentem. Staví ho až na piedestal božské nedotknutelnosti a superhrdinské všemocnosti. Prostě se ve filmu občas dějí tak šílené kousky, že ani sebelepší agent by se z toho nevzpamatoval. Čtvrtá Mise tak mnohdy evokuje efekt čtvrté Smrtonosné pasti, ve které Bruce Willis shazoval vrtulníky autem a skákal po stíhačce.

V animovaných filmech, které se inspirují v klasických žánrových podívaných, není neobvyklé zužitkovat zažitá klišé. Co ale animace ospravedlní, to hraný film nerozdýchá. Ghost Protocol tak zvládne jenom lehce parodické narážky na klasické propriety série – samovybuchující zpráva, sjíždění na laně z výšky. Jinak se ale pohybuje v tak přehloupě nesnesitelných žánrových mantinelech, že čtvrtá mise jednoduše působí jako krok zpátky. Degenerace toho, kam dokázal Hunta dovést Abrams. Je to sice ošemetné srovnávat Birdovu práci jenom s Abramsem, když každý režisér zanechal svůj jedinečný rukopis, ale dvojka vznikla v roce 2000 a dneska se přeci jenom hraje podle jiných pravidel. A nová Bird nepřináší. Možná proto jsou úvod z nepovedené mise a scény ruské věznice i kremelského blafování tak nudné.

im4_4 im4_5

Film je přímo přehlcen momenty, které někteří nazývají eye candy nebo money shot. Prostě nápad za všechny prachy, který má divákovi vypálit mozek. Ghost Protocol jde od jedné akce k druhé, každé precizně naplánované, aby se humor a kinetika střetávaly v přesně odměřených chvílích a zanechaly nás blaženě hledět. Akce je možná až moc a hlavně jsou podřízeny zmíněnému božskému syndromu. Když se ovšem od této negativní konotace oprostíme, nezbývá než smeknout. Akce je skutečně napínavá, nenechává čas na oddech (tedy krom humorných vsuvek Simona Pegga) a situuje nás do míst, která příliš neznáme. Když se tak finální bitva odehrává ve spletitých prostorách neustále se měnících kulis garážového mrakodrapu, vzejde z toho hon na kočku a na myš a nekonečná přetahovaná o McGufin. Když se ocitneme na asi největším mrakodrapu světa a Tom Cruise po něm bezstarostně leze , šplhá, sbíhá a skáče, je to slušně nasnímané, zrežírované i sestříhané. Když se pak člověk dozví, že tyto scény natáčené ve výšce stého patra nejsou výplodem digitálních triků, jímá ho závrať. A Tomu Cruisovi paří bobřík za odvahu, že svůj part zvládl bez kaskadérského čachrování.

im4_6 im4_7

Bobříka za herectví si ovšem tentokrát neodnese. Jednak to způsobuje už scénář a zdánlivá bezstarostnost všeho, jednak jeho vystupování. Zůstává-li v paměti akční komedie Zatím spolu, zatím živi, kde to roztočil s Cameron Diaz, vzniká nepříjemný dojem, že se od té doby nejenom neučesal a neostříhal, ale že nestihl přepnout do jiného módu. Nevalný dojem nezanechává ani zbytek skupiny. Jeremy Renner by se klidně mohl stát novým tahounem série, ovšem titul Mission Imposible navždy zůstane spojený s Cruisem, stejně jakou série o Bournovi s Mattem Damon. Ohánět se umí a mlátit lidi dokáže přesvědčivě. Nový záporák Michael Nyqvist se raději ani moc neukáže. V Abduction s Taylorem Lautnerem nadělal jenom neplechu a Hoffmanovi z minulého dílu se ani za mák nevyrovná. Zbývá Simon Pegg, který si poměrně velkou roli v klasickém hollywoodském blockbusteru užívá, jak může. Známe ho jako fandu žánrových skopičin a příznivce akčních fláků, což dokázal v britských komediích. Nemusí tady ani příliš hrát, jako být sám sebou.

im4_8 im4_9

A do toho všeho se neustálé míchá špatně nastavený koncept hrozby jaderné války mezi USA a Ruskem (haló, už nejsme v osmdesátých letech, je rok 2011), špatně provedené digitální triky (jako by chtěl o to víc zdůraznit, co je skutečná rukodělná práce) a linka s absentující manželkou. Kdo si pamatuje, jak skončila trojka, ví, že Hunt pověsil IMF na hřebík, zavřel za tím hřebíkem protiatomové dveře a všechno to zahrabal dost hluboko. Prostě aby mohl být v klidu a pohodě se svou milovanou ženou. Všichni jsou skoupí na informace, co se stalo, každopádně Hunt je opět v akci. My jako diváci se až postupně jako nějaké konspirační tajemství dozvídáme, co se stalo mezi trojkou a čtyřkou. Vzhledem k tomu, že Cruise při tom nehne ani brvou a že finální rozloučení zpětně celou linii s manželkou degraduje, nezbývá než dát palec dolů. Horolezecká sekvence z mrakodrapu zůstane v našich pamětech dlouho, zbytek se stane jen splněným snem Simona Pegga.

Adam Fiala
Starší příspěvky:
Kocour v botách

Obrovské černé oči, hravost, a velká osobnost schopná nezdolné důvěry a citů - to je Kocour v botách. Jedna...

Zavřít