Upřímné upozornění na začátek: v recenzi se mohou vyskytovat spoilery – některé „překvapivé“ zvraty z třetích Pirátů. Pokud si nechcete zkazit „zážitek“ z kina, tak raději nečtěte. Ono to i tak není zrovna pěkné počtení.
S letními blockbustery to jde z hodně příkrého kopce. Neříkám, že by měli aspirovat na Oscary, ale čím dál víc mi připadají divácky nepřitažlivé (což příliš nekoresponduje s jejich výdělky, tak se možná mýlím). Nechápu totiž, jestli se u většiny mohou lidé v kině skutečně bavit. Pokud bych měl vyjmenovat některé, které dle mě přinášejí „ultimativnější“ zážitek, tak větší hromádku bych dal dohromady v roce 2005 – Star Wars III, Batman začíná či Karlík a továrna na čokoládu. Za to loni by se takto dalo mluvit snad jen o návratu Supermana, který byl režisérsky i obsahově dostatečně zvládnut. Zpět ale k samotným Pirátům. V loňském roce jsem jim (asi z milosti) udělil neuvěřitelných 75%. Zatímco za textem si stojím, tak procentuální hodnocení bych snížil na 55% (a třeba takové X-Men 3 na 65%, asi jsem byl zaslepen ? a omlouvám se). Důvodem je nynější díl, který mou milosrdnost nevyužil, ne dostatečně.
Asi málokdo by čekal, že děj závěrečné kapitoly pirátské trilogie bude začínat jinde, než kde předchozí díl skončil. Na vině je natáčení obou dílů (skoro) dohromady. Každopádně Jack skončil vinou Elizabeth v Krakenově chřtánu a zároveň se tak ocitl v říši Davy Jonese, kam se dostává každá duše, která zhyne na moři. Jack však není zcela mrtvý, neboť se sem kromě jeho duševní stránky dostala jeho fyzická podstata. Šance na záchranu tedy je. A zatímco on fantazíruje v nekonečné bílé poušti na Černé perle s posádkou Jacků, tak ostatní přeživší, nyní vedeni znovuzrozeným kapitánem Barbossou, se vydávají do Singapuru za Sao Fengem, aby získali mapy a loď s posádkou, díky kterým by se dostali na konec světa a do říše Davyho Jonese. Důvodů vysvobodit Jacka je několik, včetně toho, že byl svolán pirátský sněm všech pirátský lordů do Pevnosti vraků, a je třeba, aby se ho Jack, jakožto jeden z devíti lordů, zúčastnil. Východoindická společnost, která nyní ovládá nejobávanější a bezesporu nejmocnějšího piráta Davyho Jonese, totiž planýruje zbylé piráty a v současné době už není na moři příliš bezpečno. Sněm tedy bude mít za úkol rozhodnout, jak dále pokračovat. Vyřčeným návrhem je možnost spojit síly a společně zaútočit nebo zrušit uvězňovací rozsudek, který před lety vynesli nad mořskou bohyní Kalypsó. Kromě tohoto, veskrze zajímavého námětu se celý film nese hlavně ve stylu podvodů, zrad a přeběhlíků.
Zcela na rovinu řečeno se „děj“ Pirátů z Karibiku: Na konci světa nedá dost dobře popsat (výše zmíněné je základ), protože demence dua scénáristů Teda Elliotta a Terryho Rossia dosáhla nepředvídatelného dna. Překvapí to vzhledem k rozmanitosti a docela často zajímavosti jejich starších scénářů (včetně Prokletí Černé perly). Problém nakousli už ve dvojce a nyní ho jen potvrzují. Neustále vykrádají první (a posléze i druhý) díl s falešnou snahou vytvořit kultovní mytologii. Na místo toho však jen divák znuděně zívne nad podesáté zformulovaným vtipem, který tak mile potěšil v Prokletí Černé perly. O pár desítek procent horším problémem je celkový děj. Závěr trilogie je postaven na otravných, neustálých výměnách jednotlivých postav s jednotlivými stranami – hodní pod vedením Barbossy a zlí pod vedením Becketta, což probíhá v desítkách různých kombinací, a tak se v tom nikdo (!) neorientuje, včetně samotných tvůrců, kteří všechny tyto kolaborace nechají na závěr vyšumět do ztracena a z rozhádaných přátel je zase jedna parta. Kdyby si tuto snahu o hlubší zápletku (?) nechali pro sebe, nejen že by se stopáž filmu rapidně zkrátila na únosnou míru, ale ve filmu by opět zvítězila nadsázka, která v minulých dílech dominovala.
Nic na výsledném špatném dojmu ani nezmění, že narozdíl od dvojky se příběh točí na zajímavějších místech, s novou zajímavou postavou a na pozadí se zajímavějšími pirátskými historkami (skutečnou mytologií!). Ani slušně režírující Gore Verbinski (který by možná měl radši zkusit opět něco ve stylu Pana Rosničky) film nezachrání, přestože se mu během filmu daří vytvořit skutečně hutnou atmosféru, díky čemuž vás navnadí několik prvních scén – poprava pirátů a Davy Jones útočící na další Piráty, což neobyčejně dobře interpretuje nastalou situaci Pirátů po ovládnutí oceánů Východoindickou společností, nebo návštěva singapurského pirátského kapitána, kterého si mj. s potměšilou chutí a grácií střihl Chow Yun-Fat a ve které Gore podbízivě zachytil exotiku tohoto místa. A zatímco podivný svět Jonesovy truhly nevyužil tak, jak mohl, závěrečnému střetu dodává grandiózní energii, díky které máte pocit, že jste se ocitli na té nejdivočejší pirátské party, jaká kdy spatřila světlo projektoru. Dvě lodě – Černá perla a Bludný Holanďan, posádky těch nejlepších/nejhorších pirátů Karibiku, několik osobních soubojů a jedna podivná (a vskutku humorná) svatba, a to celé za bouřlivého počasí uprostřed mořského víru – maelström vyvolaného bohyní Kalypsó. Tato scéna dokazuje, že ve dvojce skutečně chybí pořádná akční scéna, ale zároveň si člověk uvědomí, že bez přítomnosti klasického pirátského hudebního motivu (nahrazuje jej neméně horší, ale méně chytlavá a výrazná hudba Hanse Zimmera) a bez přítomnosti zbylých desítek lodí pirátských králů i Východoindické společnosti, které se boje neúčastní, se filmový orgasmus nekoná.
Trikově (a nejen trikově) opulentních scén se Na konci světa vyskytuje mnoho, a vzhledem k rozpočtu a očekávaní splňují svůj účel, i když jsme se řady mohli dočkat už v předchozím díle. Klíčovou scénou se jeví závěrečný střet, který jakožto vyústění celé pirátské ságy a završení všech příběhových linií, funguje skvěle. Tato odzbrojující sekvence dokáže způsobit zrychlení tepu, když se za pomoci vydatné kamery a pocitu pravého pirátského dobrodružství do sebe pustí Jack Sparrow, Davy Jones, Will Turner, Bill Turner, Barbossa, Elizabeth a další drobnější postavy. Vězte, že se u ní můžete královsky bavit. Její půvab tkví i v samotném, technicky precizně zvládnutém zpracování, díky jemuž si vše včetně samotného Davyho Jonese udržuje vysokou kvalitu, která Pirátům už nyní rezervuje nominaci na trikového Oscara. Jediným vážným konkurentem jim mohou být snad pouze Transformers.
Velký cirkus s nekonečnou řadou postav a jejich zamotaných vztahů. Aby se z Pirátů nestali filmová Rodinná pouta, tak tomu brání řada zajímavých charakterů. Víceméně. Takový Jack Sparrow prošel od prvního dílu velkou proměnou, a jak jsem již zmiňoval v recenzi ke druhému dílu, ne zrovna šťastným směrem. Postava Jacka Sparrowa nyní dospěla do bodu, kdy trpí tím, že se z ní za cenu zprotivení snaží autoři vytvořit jádro univerza humoru, za každou cenu. A vězte, že neplatí rovince: čím více Jacků Sparrowů je na plátně v tu samou chvíli, tím víc legrace si užijete. Naopak kouzlo Sparrowa spočívá (či spočívalo) v jeho minimalistické vyšinutosti. Je v tomto díle tedy TEN Jack Sparrow, kterého milujeme, nebo jen dozvuk příjemné melodie? O chlup lépe než v Truhle mrtvého muže je na tom Davy Jones, který prochází řadou emocionálních výbojů – dojde i na jednu úžasně emocionálně silnou scénu, kdy Jones zapláče. Lidského rozměru dosáhl kapitán Bludného Holanďana. Příležitost rozvést svůj charakter získal i Barbossa, který oživen Tiou Dalmou na konci minulého dílu napomáhá svým bývalým nepřátelům ku poražení nepřátel nových. Geoffrey Rush se s touto rolí opět nemohl nepoprat jinak, než že stvořil tajuplného, svébytného pirátského kapitána, který sice už díky své smrtelnosti nebudí tolik hrůzy, ale když zaslechnete jeho temný smích, když míří na jistou smrt, musí vám přeběhnout mráz po zádech. Zároveň dokáže být mile hašteřivý, když musí spolupracovat s Jackem Sparrowem. Dvojice Elizabeth a Will je poněkud upozaděna (nebo spíš znepřehledněna) ve zmateném scénáři, a tak jen nezbývá než uznat, že Keiře to v čínském oblečení moc sluší…
Závěr:
Na konci světa nebo na konci s dechem? Upřímně už si čtyřku snad raději ani nepředstavuje. Ne pokud by nebyli upáleni scénáristé…. V něčem je lepší, v něčem je horší než dvojka. Na konec nám tu, bohužel, zbudou jen ti jedni praví – Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly.
P.S.: Na závěrečnou sekvenci po titulcích raději nečekejte, nebo si zážitek zkazíte ještě víc, aneb nikdy nechtějte vidět „po deseti letech“.
