Cesta na tajuplný ostrov 2

0
19.2.2012 at 18:06  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Tuhle jízdu tropickým lunaparkem s Dwaynem Johnsonem, Michaelem Cainem a Vanessou Hudgens si s klidem v duši nechte ujít

 

    Na úvod je pro neznalé třeba říci, že hledat film nazvaný Cesta na tajuplný ostrov by byla marná práce. V létě 2008 přišla do našich kin atrakce Journey to the Center of the Earth 3D, ve věrném překladu uvedená jako Cesta do středu Země. Za mořem teď ‚žasnou‘ nad další 3D veselicí ze stejné líhně nazvanou Journey 2: The Mysterious Island. A protože Cesta 2 by u nás mohla potenciálnímu divákovi přivodit těžké spaní ze vzpomínky na depresivní podívanou s Viggem Mortensenem podle románu Cormaca McCarthyho (Cesta /2011/), je tu trochu nelogické pojmenování nového snímku, které se zoufale snaží těžit ze své sequelové povahy.

cesta2_2 cesta2_3

   Dále je třeba vědět, že neznalost Cesty do středu Země není na škodu, zvlášť když u nás kdysi ani neběžela v trojrozměrné variantě. Jednalo se v podstatě pouze o vykradení a zneužití námětu klasické Verneovky, které profitovalo pouze z neotřelosti brýlaté projekce. O příběh jde až v poslední řadě.

   Nu a za třetí je dobré vzít na vědomí, že pokud v kině minete i Cestu na tajuplný ostrov 2, o nic velkého či kvalitního také nepřijdete.

 cesta2_4 cesta2_5

   Jestli se někdy nad hollywoodským průmyslem nabízí uronit slzu, tak je to za situace, kdy se některý její produkt profiluje pouze na základě jedné vnější charakteristiky a ani tu poté nejsou tvůrci schopni naplno vytěžit a předvést v plné kráse. Smysl představovaného ‚dobrodružství‘ spočívá pouze a jen v tom nalákat publikum na trojrozměrné poznávání světa překvapivých možností a originálních zákonitostí. Na tajuplném ostrově totiž nic není takové jako v běžném životě. Ve filmu prostřednictvím fascinujícího využití stále ještě nové technologie pronikáme do tajů záhadného ostrova a prožíváme s ikonickými hrdiny dobrodružství, které vrací do dětských let naplno i s poetikou oblíbených Verneovek… kéž by!

   Říci, že třetí rozměr je zbytečný nelze, protože bez něj by film nevznikl. Ovšem nevyužitý je těžce. Porovnávat na jedné straně poznávání Pandory s Jamesem Cameronem a jeho Avatary a na druhé straně odhalování krásy Tajuplného ostrova s Bradem Peytonem (režisérem, který si vydobyl ostruhy na snímku Jako kočky a psi: Pomsta prohnané Kitty) je takřka nemožné, ale také nevyhnutelné. A jedná se o dva naprosto odlišné formáty velkofilmové zábavy. Ve chvíli, kdy se divákovi odhalí první pohled na titulní ostrov, měl by se ponořit do neznámého a úchvatného světa. Místo toho mu pouze proletí před zraky několik velikých motýlů a zabolí jej oči z přestřeleného barevného spektra. Nejvýrazněji pocítí třetí rozměr ve chvílích, kdy jej donutí mrknout nějaká rekvizita vystřelená přímo do obličeje.

 cesta2_6 cesta2_7

   Pokud jde o záhady ostrova, ty zahrnují pouze několik dalších atrakcí, které o tajuplnosti určitě nikdy neslyšely. Největší problémy pak jsou absence pocitu prožívaného dobrodružství a nedostatek sympaťáků v rolích oněch hrdinů. V úloze hlavní postavy se vrací Josh Hutcherson a představuje možná nejotravnějšího filmového teenagera tohoto tisíciletí. Dwayne Johnson nemá, navzdory své vypracované tělesné schránce, v daném žánru a v roli otčíma příležitost jej příslušně usměrnit, ačkoliv jinak si našel prostor alespoň pro pár absurdních momentů a jako jediný ze sestavy si udržel alespoň nějaký styl. Pokud si bude divák něco z filmu po týdnu pamatovat, bude to jeho pumpa lásky, moment, u kterého prosté ‚wtf‘ nestačí. Pokud byste po zběžném přezkoumání castingu čekali, že bude situaci zachraňovat veterán Michael Caine, připravte se na nejhorší. Buď totiž Alfie naštval svého agenta, nebo už je senilní. Samozřejmě to lze obhájit tím, že ztvárněná postava být senilní má, ovšem faktu, že je Michael Caine na plátně otravný stejně jako i další jmenovaní, to nic nemění.

   A kdo jsou ti další jmenovaní? Nevýrazná ozdobička Vanessa Hudgens je možná docela pěkná (což se nám snaží vnutit v dětském filmu nepochopitelný seznamovací záběr s jejím dekoltem), ale určitě i nesympatická, což ve filmu zdědila po tatínkovi. Toho hraje Luis Guzmán a otravnější komickou postavičku aby pohledal. Když se pak u takové skvadry pokouší scénář o rozvíjení vztahů či prohlubování motivací, je jasné, že záchrana může přijít jedině v podobě velkolepého finále.

cesta2_8 cesta2_9

   A světe div se, jedno takové opravdu přijde. Závěrečné scény úniku z ostrova jsou svižné, zábavné a potěší konečně i vizuální stránka. Vzhledem k tomu, jak je finále dlouhé a poměrně nápadité, při odchodu z kina může převládat pozitivní pocit ze zhlédnutí zábavné rodinné limonády nad negativním pocitem z otlačeného nosu. Přesto ale platí, že dvě třetiny stopáže je nám servírována rychlokvašená hloupost, jejíž přidanou hodnotou je pouze schopnost vytáhnout z návštěvníka ještě o peníz navíc. Jednoznačně nebrat.

(3.5/10)

Přečteno: 1391x

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
The Artist – barvoslepý a hluchý

Někdo by řekl černobílý a němý, ale dá se říct i barvoslepý a hluchý. Je na čase skoncovat se sborovým...

Zavřít