Sviňák – sex, drogy a intriky = skotské Vánoce

5.12.2013 at 17:46  •  Posted in Recenze by

Již čtvrtá filmová adaptace kontroverzního britského spisovatele, ovšem na prostředí drog se tentokrát díváme očima promiskuitního policisty.

 

Filth (česky Sviňák) je poměrně přesnou adaptací stejnojmenné knihy, v Británii notoricky známého spisovatele, Irvina Welshe. Tento Brit píšící skotským slangem se proslavil také svou bouřlivou minulostí, v níž figurují chudinské čtvrti i drogová zkušenost. Možná právě proto mají jeho knihy víceméně podobný ráz a formu, která rozhodně není určená pro každého. Realistické popisy nejnechutnějších výjevů z prostředí narkotik či četné vulgarismy nejsou v žádném případě výjimkou, často tvoří naopak kostru příběhu.

Za režisérské i scenáristické kormidlo se postavil relativně nezkušený Jon S. Baird, který měl do této doby na kontě pouze nepříliš známý životopisný debut Cass (2008). Leželo na něm velké břemeno, jelikož adaptovat knihy Welshe není vůbec jednoduché. Důkazem jsou divácky chladně přijaté snímky Extáze (1998) a Acid House (2011), které jsou pod kultovním Trainspottingem (1996) kvalitativně neuvěřitelně hluboko. Velkou oporu Jonovi hrál svou pověstí Clint Mansell, jehož skladatelské projekty není potřeba nikterak sáhodlouze představovat.

svinak_filth_2

Dnes nevěstinec, nebo nasadit kamarádovi parohy?

Děj je ve své podstatě poměrně jednoduchý. Pokrytecký policista Bruce právě vyšetřuje brutální vraždu, o které doufá, že mu pomůže v kariérním vzestupu. Kvůli němu, jako zanícený workoholik, také rozplétá širokou síť lží a intrik, kdy se pro dosažení úspěchu neštítí vůbec ničeho. Nebyl by to ovšem Irvine Welsh, když by mezitím nechodil do bordelů, několikrát denně nešáhl po své oblíbené ampulce s koksem nebo nesváděl manželky svých kolegů.

Dle synopse by tak nezasvěcený divák mohl soudit, že se bude jednat o jedno z mnoha tuctových dramat o korupci a pletichaření. Nebyl by tak úplně vedle, ale podání naprosto odvádí pozornost od samotného příběhu. Již od prvního momentu se totiž rozjíždí naprosto šílená jízda, která ve svém tempu až do poloviny nepovolí ani na sekundu. Doslova v každé scéně je zvrácený nebo černý humor a pokud ho divák nezaznamenal, je to tím, že k pochopení mnoha anekdot musí mít člověk trochu širší vědomostní rozhled. Dialogy a vtipy tak mohou připomínat snímky Martina McDonagha (V Bruggách, Sedm psychopatů).

svinak_filth_3

Komedie, drama, nebo horor?

J.S. Baird se s ničím nepáral a podal jindy cenzurované scény tak surově a realisticky, že neotrlý divák občas bude muset i odvrátit zrak. Ono když se někdo vyzvrací do rukou a pak si nasadí brýle, není to úplně běžný pohled. Není třeba asi psát, že nahoty obou pohlaví je ve filmu více než dost. Když si pak dáme jméno Clinta Mansella v titulcích do souvislosti právě s první polovinou filmu, nevěřícně jen valíme zrak. Nečekejte totiž melancholickou, depresivní hudbu na pozadí. Tu si tvůrci schovali až na později, zpočátku jsou to jen samé rockové a popové vypalovačky ze sedmdesátek.

Největší překvapení skýtá samotný zvrat v polovině stopáže. Vysmátý divák, pomalu už se slzami v očích a zaseknutou bránící, očekává obdobné dokončení filmu. Právě příklon na vážnou notu je dle mého názoru pak největší perla celého snímku. Z hektického tempa humoru se totiž vůbec nevybočuje, vtípky a černočerný humor jsou na scéně i nadále. Člověk už se ale nějak nemůže smát, protože gradace děje mu to zkrátka neumožní. Většího prostoru se zde dostává Brucově psychice a postupnému vysvětlování, proč je vlastně takový sviňák. Příběh se tak postupně distancuje od svého humorného potenciálu, napětí se stupňuje a ke konci už by nebylo daleko od pravdy tvrzení, že závěrečná dvacetiminutovka má dost co do činění s hororovým žánrem.

svinak_filth_4

Juvenilní šílenec

Sviňák by ovšem nebyl zdaleka tím, čím je, nebýt fenomenálního Jamese McAvoye. Toho si většina diváků spojí s filmy jako Wanted (2008) nebo X-Men: První třída (2011), kde si střihnul tak trochu naivního, uhlazeného chlapečka. Nechte mu ale narůst vousy, ohákněte ho do gala, do jedné ruky whisky, do druhé kokain a je tu charismatický šílenec. Do své role promiskuitního blázna se vžil každým coulem a člověk mu věří úplně všechno.

Těžko se pak zapomíná na jeho kamenný výraz, který shodí pouze při nástupu účinku drog nebo když se mu povede nějaká promyšlená intrika. Spolu s vynikajícím skotským přízvukem, který mají i další protagonisté, se pak jedná o nezapomenutelný charakter a nabízí se tak doporučení dát jednoznačně přednost originálnímu znění před dabingem (v kinech naštěstí není). Slabší povahy si ale nesmí před projekcí zapomenout vzít lavor nebo po vzoru Bruce dát předem pár panáků.

svinak_filth_5

Jak to vidí Kamila

Irvine Welsch si může mnout ruce, neboť po třinácti letech od dnes již kultovního Trainspottingu se podařilo z jeho předlohy natočit skvělý film. Nepříliš známý režisér Jon S. Bard, který si sám napsal i scénář, nám servíruje místy takřka videoklipově rychlé střihy. Přitom ve smrtícím tempu dokáže skvěle rozehrát i uzavřít všechny motivy, které filmu a především hlavní postavě náleží. Psychologická sonda do duše „Sviňáka“ Bruce Robertsona je skutečně důkladná a dokonale přesvědčivá. Hlavní podíl na tom má jeho herecký představitel James McAvoy, který tímto získal svou životní roli a je zde jednoduše geniální. Kladně hodnotím rovněž přerod prostořeké komedie v bolestné drama, které jistě nejednomu divákovi způsobí minimálně při odchodu z kina zaručenou depresi. Hodnocení: 90 %

(9/10)

Tomáš Hegedüš