Skvělá akční jízda na inzulinu od režiséra snímku Crash s nebývale odhodlaným taťkou Russellem Crowem, který chce z vězení dostat svou ženu.
Paul Haggis točí autorské filmy. Píše k nim scénář, je jejich producentem a zároveň je režíruje, zkrátka to má pod palcem. Debutoval dramatem Crash (2004), které získalo tři Oscary, včetně kategorie nejlepší film. Režisér si svým snímkem o diskriminaci, předsudcích a náhodných setkáních rychle vydobyl renomé. V dalším filmu V údolí Elah (2007) zpracoval závažné téma týkající se války v Iráku a následné dehumanizaci člověka. V nejnovějším filmu Tři dny ke svobodě, remaku francouzského filmu Nevinná (2008), není zápletka o nic veselejší, byť film obsahuje na Haggise poměrně nečekanou porci humoru.
Policie vtrhne do domu učitele Johna (Russell Crowe) a jeho ženy Lary (Elizabeth Banks), kterou zatkne pro vraždu. Obviněná marně opakuje, že je nevinná, důkazy jsou usvědčující. Manžel se celé měsíce prohrabává soudními spisy a hledá něco, co by manželku osvobodilo. Mezitím ji i se synkem navštěvují ve vězení a dál vedou ironicky odlehčené hovory jako na začátku. Musím konstatovat, že Crowe už se nám definitivně zakulatil, zpáprdovatěl, ale kupodivu mu tato role skvěle sedí. Naprosto mu věříte jeho starost o syna a hlubokou lásku k manželce. Mimochodem, film trochu připomene Na hraně temnoty a Gibsonovo odhodlání získat spravedlnost. Co se týče změny charakteru, podobá se film trochu Ctihodnému občanovi Butlerovi, který se před ničím nezastavil. Taťka John je však spořádaný občan a dělá mu problém ze zbraně skutečně vystřelit. A spíše než na Dextera si hraje na nevinného otce, co pravidelně chodí se synem na hřiště.
Tři dny ke svobodě nejsou však obžalobou amerického soudního systému, jak by se mohlo zdát. Drží se spíše hesla „zoufalá situace si žádá zoufalé řešení“. A tak se z filmu stává Útěk z vězení (Prison Break). John si na zeď nalepí mapu města, fotografie, píše si poznámky, no však to znáte. Ale protože to není žádný génius jako Michael Scofield, potřebuje pomoct. Vyhledá bývalého vězně (skvělý Liam Neeson), kterému se podařilo už několikrát uprchnout a snaží se získat co nejvíce informací. Během Johnova plánování se docela pobavíte, např. když sleduje videa na internetu, jak vyrobit zlodějský klíč, kupuje si drogy, jen aby zjistil, kdo mu udělá falešné pasy, a hledá s obyčejným digitálem skulinu, jak proniknout do věznice – a vysvobodit tak ženu.
Jeho amatérské počínání však přestává být úsměvné, když si koupí zbraň a chce kvůli penězům přepadnout dealery. Film se zhruba po hodině stane drsným akčňákem, díky čemuž zapomenete na poněkud vlažnou první část. Honička v nemocničních výtazích je výbornou demonstrací skvělé kamery a svižného střihu. Haggis nás nenechá vydechnout ani na chvíli. Až si totiž budete myslet, že je vše v klidu, způsobí vám menší infarkt myokardu. A když to vypadá, že film už končí, přichází další drama na letišti.
Crowe podává nadstandardní výkon, takže bez újmy přetrpíte nasládlé scény. A místy se do toho možná tak ponoříte, takže až někdy na ulici uvidíte na ulici Prius, budete přemýšlet, čí asi tak je… 🙂 Škoda, že Neeson nedostal víc prostoru, stejně jako Olivia Wilde (Třináctka z House), která je momentálně hodně v kurzu. Banksová je hysterická a zoufalá tak akorát. Potěšila mě Aisha Hindsová (bachařka z Prison Breaku, uklízečka z Weeds), která dokázala, že umí i vážné role.
Tři dny zbývají ke svobodě Lary. Není to však film, kde by čas nemilosrdně odpočítávaly hodiny. Na ně se možná v první části podíváte vy, protože Haggis předkládá poměrně rozvláčný scénář a pomalé tempo, nahrává tomu i jemná Elfmanova hudba. Potom si režisér uvědomí, co chce, a přepne do akčního módu a vy se připoutejte, ať při té jízdě nevyletíte ven!
