Edgar Wright ve svém nejnovějším filmu nespouští nohu z plynu. Je to klišé, ale také pravda.
Britský tvůrce Edgar Wright už prokázal, že zná žánrové filmy skrz na skrz a umí z nich uhníst vlastní, podvratnou a zábavnou podívanou. Ukázal nám, jak přežít zombie apokalypsu, jak si elitní policista poradí se znepokojivě klidným maloměstem, jak porazit jedenáct bývalých ex nové holky a jak zvládnout konec světa. Sekundanty mu u toho většinou byli Simon Pegg a Nick Frost. Wright ale většinou dává jasně znát, že nechce nabízet stále tutéž příchuť a rád okoštuje něco čerstvého.
V Baby Driverovi se tak pustil do materiálu, který působí téměř konvenčně (a ve kterém není stopy po Peggovi a Frostovi). Mladík přezdívaný Baby (Ansel Elgort) je nadaný řidič, ale zaplete se do série zločinných akcí. Do úzkých se dostává v momentě, kdy se zamiluje do servírky Debory (Lily Jamesová). Navzdory téměř tuctové premise akčního dramatu dokázal Wright své dílo nalakovat tak, že je k nepoznání. Udělal z něj totiž svým způsobem muzikál.
Dříve populární žánr nalézá v poslední době útočiště už jenom v animovaných filmech (Ledové království /2013/) nebo pohádkách (Kráska a zvíře /2017/). Je tu ale jedna podstatná výjimka, která žánru vrátila trochu lesku – La La Land (2016), který letos skoro dostal Oscara za nejlepší film. Ne, že by se z muzikálů rázem stala trendová věc. Přesto v prosinci dostaneme další – Hugh Jackman se předvede jako Největší Showman (2017). A hlavně je tu Baby Driver, kterého však nelze brát jako tradičního zástupce, na to si s jeho atributy a možnosti Edgar Wright až moc pohrává. Avšak k diváckému prospěchu.
Wright rozjíždí svoji diskotéku
Baby Driver je tak jedním z nejoriginálnějších projektů roku a způsob, jakým pracuje s již existující hudbou, je strhující a promyšlený. Postavy tady nepropukají ve spontánní zpěv, kterým ventilují své pocity, ale muziku Wright zpřítomňuje skrze titulního řidiče, který kvůli sluchové vadě rád neustále poslouchá své oblíbené songy, aby pískot v uchu přehlušil. Někdy se ve chvílích samoty přidává k hudebníkům, jejichž skladby má na přehrávači, ještě větší grády ale film získává hlavně v akčních momentech, které se rytmu přizpůsobují.
Wright už v minulosti dokázal, že má smysl pro dravou dynamiku, pokud jde o střih. V předchozích filmech z toho učinil i svůj komický trademark, který vyzníval až parodicky. Tady se humorné dekonstrukce žánru vzdává ve prospěch dramatického příběhu a vtipnost přetrvává na subtilnější úrovni. Tentokrát nesledujeme komedii. Režisér tak ukazuje, že jeho střihová zběsilost je funkční i ve vážnější poloze a dokáže skvěle komunikovat s rockovými rytmy. V automobilových honičkách činí z hudební složky doslova tanečního partnera pro řidiče.
S ohledem na předchozí práci s hudbou ve Wrightových filmech lze Baby Drivera číst i jako režisérovo osobní vyznání vůči hudbě. Baby totiž muziku nejen poslouchá, ale jeho velkou radostí je mixování nahrávek do vlastních skladeb. Podobná hra s kombinací mluveného slova a hudby byla patrná i u dřívějších soundtracků Wrightových filmů, ať už k Jednotce příliš rychlého nasazení (2007), nebo U Konce světa (2013).
Svébytné mixy navrch dodávají zajímavější a osobitější rysy i Babymu, u nějž do té doby dominovala jenom nadpozemská schopnost řídit. Ostatně Ansel Elgort (Hvězdy nám nepřály /2014/) má co dělat, abychom mu řidičské zkušenosti uvěřili. Boj o důvěryhodnost je ale tematizován i samotným snímkem.
Mnohem víc herec sedne do romantické linie mezi Babym a Deborou. I v ní Wright úročí písničky. Opět, není tu tklivé muzikálové číslo, v němž by se protagonisté vyzpovídali ze své náklonnosti, ale sdílí své oblíbené písničky a ze vzájemného poslechu a rozhovoru klíčí milostné pouto.
Ve špatné společnosti
Svébytné kouzlo filmu vyplývá i z morální ambivalence, v níž se hlavní postava ocitá. Nesledujeme příběh boje kladného hrdiny se zloduchy, ale chlapce, který sice má dobré srdce, ale ocitl se ve společnosti gaunerů a musí s tím vyžít. Vyplývá z toho primární, vnitřní dynamika filmu, bez níž by veškerá silniční kinetika byla jen hezkou reklamou pro nejbližšího automobilového dealera.
Výhodou je, že zápletku, která se vyvíjí téměř ďábelsky (od lehkého tónu po mrazivé drama) a staví Babyho do čím dál složitější situace, obydlel Wright nápaditými zločineckými charaktery – například šéfa bandy si střihl Kevin Spacey, jenž kvůli své slabosti pro bonnie-clydovské páry ale není největším padouchem snímku.
Diváckou pozornost tak na sebe stahuje Jamie Foxx, který si „zabírá pozici narušenýho“. Jako kdyby navazoval na svou kreaci pro sérii Šéfové na zabití (2011, 2014), avšak tentokrát mu scénář nabízí pozici skutečně seriózní hrozby. Skvělí jsou ale i Jon Hamm (seriál Mad Man /2007-2015/) nebo Eiza Gonzálezová, která sice v partě zastává pozici zdánlivě neškodné krasavice, ale umí vystrčit drápky.
Baby Driver je tak poctivý akční krimi biják, mezi jinými však navíc vyčnívá svou hudební úchylkou. Jízda je to kvůli vysokým sázkám nebezpečná, ale s tímto pojetím také nezapomenutelná.
Foto: Falcon
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Edgar Wright; Scénář: Edgar Wright
Hrají: Ansel Elgort, Kevin Spacey, Lily James, Jon Bernthal, Eiza González, Jon Hamm, Jamie Foxx
Žánr: akční/krimi/thriller/komedie; Země původu: Velká Británie/USA; Stopáž: 112 minut,
Premiéra: 27. července 2017
