Vánoční koleda 3D

17.11.2009 at 14:06  •  Posted in Recenze by

Stále silný příběh je oslavou ducha Vánoc a tentokrát i moderních technologií, které dovolily adaptovat Charlese Dickense s obrazovou malebností.

 

Alespoň dva měsíce před Štědrým dnem, vyvrcholením vánočních svátků, se obchodní centra zaplňují bombastickou výzdobou, čokoládové a pekařské výrobky různorodé kvality lákají ke konzumaci a reklamní letáky nabízejí zaručené tipy na dárky pod stromeček. Vynucená snaha prodat Vánoce se obrací proti samotným lidem. Místo vysněného hřejivého pocitu svátečních dní se hroutíme pod stresem. Kde potom hledat tu správnou atmosféru, když předpovědi počasí hlásí další blátivý konec roku? Měsíc před dnem D Robert Zemeckis nabízí zajímavou alternativu. Nejnovější adaptace Vánoční koledy sice vznikla za nekřesťanské peníze v samotném „chrámu hollywoodského pekla“, ale protože film nalezl svůj námět v klasické knize z devatenáctého století a Zemeckis je výtečný vypravěč a režisér, působí výsledek krásným a hodnotným dojmem v čase komerční deziluze.

carol_2b carol_3b

Vánoční koleda by se z extrémního pohledu dala vyložit různě – příběh není o vánočním zázraku, ale naopak o tom, jak propuká šílenství u osob sociálně izolovaných; jiný by v tom viděl chytrou ekonomickou propagandu nabádající k tomu, aby lidé o svátcích na svých blízkých nešetřili a navzdory krizi si nic neodpírali. Ostatně v letošních předvánočních kampaních se alespoň v tuzemsku nesetkáme s růžolícím chlapíkem v červeném outfitu právě kvůli krizi. Nejjednodušší je ale brát Vánoční koledu tak, jak byla napsána, jak byla zamýšlena a jak ji nyní tvůrce Polárního expresu a Beowulfa pomocí digitální animační technologie oživil na plátně. Jako příběh o prozření hamižného starého člověka a pochopení ducha Vánoc. Ebenezer Scrooge, v českém překladu Vydřigroš, nemá moc přátel a Vánoce kategoricky neslaví jako promrhaný čas. Když ho jednoho večera navštíví nejprve duch jeho starého společníka, který před lety zemřel, a pak tři duchové Vánoc minulých, přítomných a budoucích, vydá se na nezapomenutelnou noční pouť do svých dětských let, za svou láskou, do domu svého zaměstnance Boba Rastra a nakonec až na hřbitov ke svému vlastnímu hrobu. Tato noc mu pomůže otevřít oči, zavzpomínat na to, co mohl udělat jinak, a věřit, že je ještě možné změnit svůj život, než bude příliš pozdě.

(l to r) MARLEY (GARY OLDMAN), SCROOGE (JIM CARREY) JIM CARREY

Existuje nejspíš jen málo lidí, kteří by Vánoční koledu v některé z mnoha podob neznali. Ať už původní knižní verze od anglického realisty Charlese Dickense, nebo hallmarkovskou adaptaci s Patrickem Stewartem či pětadvacet let starý animovaný snímek s Mickey Mousem a Skrblíkem. Příběh je jasně dán, jeho průběh se nemění a myšlenka zůstává pečlivě zakonzervována, protože fungovala tehdy a její síla přetrvává dodnes. Přijde mi proto důležité, že Zemeckis zůstal velmi věrný duchu dickensových knih a nenechal se 3D technologií, v níž se film převážně promítá, zlákat k přehnaným úpravám. Samozřejmě nenechává efekt plastičnosti bez povšimnutí, několikrát si dovolí akčnější sekvenci, ale ty nenabourávají jádro vyprávění, a mnohem víc mu 3D slouží k navození úžasné atmosféry, kterou já skromně nazývám tma – svíčka – sníh.

Left to right: Ghost of Christmas Past, Ebenezer Scrooge (JIM CARREY) Left to right: Ghost of Christmas Present, Ebenezer Scrooge (JIM CARREY)

Už Polární expres považuji za nádherný vánoční příběh, na který o dlouhých prosincových večerech nedám dopustit, a i Vánoční koleda působí stejně příjemným dojmem, ba dokonce lepším tím, že zůstává stranou Santa Claus i ostatní ikony. Ocitáme se v autentických kulisách viktoriánského Londýna, který nepřekypuje kýčem, ale pod sněhovou duchnou působí malebně a spolu se Zemeckisovskou kamerou vznášející se ulicemi dokáže poctivě nastínit tehdejší život.

Jakkoliv senilní může Zemeckis být kvůli své obsesi v nejnovějších digitálních technologiích, je neustále schopným vypravěčem i režisérem. Řada diváků namítá, že měl své poslední filmy raději natočit hraným způsobem, já oponuji, že by přišly o část svého kouzla. Díky animaci může Zemeckis vytvořit prostředí přesně podle svých představ, a tak získává výjimečný vzhled, který se odráží v mlžném oparu londýnských čtvrtí za námrazou pokrytými okny. Jsou to detaily, které ale vytvářejí velký dojem. Stejně jako stále se zdokonalující zachycení lidské pokožky a grimas, kterých má v tomto případě Jim Carrey na skladě nepřeberné množství.

Bob Cratchit, Tiny Tim (GARY OLDMAN) carol_9

Když Tom Hanks mohl ztvárnit vícero postav v adaptaci knížky o velkém vlakovém dobrodružství za Santou Clausem, musel by se bláznivý Jim Carrey stydět, aby mu připadla pouze úloha Scrooge, kterému se však dostalo od animátorů největší pozornosti a jeho realističnost bere dech s každou vráskou a našpulením rtů při sfouknutí svíčky. Hraje sám sebe v jakémkoliv věku a dále své duchovní souputníky.

Odběhl jsem však od toho, že Zemeckis je výborný vypravěč a jeho dlouholetý spolupracovník, hudební skladatel Alan Silvestri mu tesknými vánočními melodiemi i ráznějšími skladbami pomáhá našponovat scény na potřebnou žánrovou úroveň. Zemeckis se nebojí být hrůzostrašný ve scénách, kdy si to příběh žádá, vážný v tématech, které by se jinak dočkala zesměšnění, a zábavný ve chvílích, kdy by se pozornost mohla odpustit od výtečného příběhu. Přesto ve filmu nastává slabší chvíle, kdy všechny elementy, které jinak dílo dohromady pozvedají do nadprůměru, vymizí jako vánoční cukroví z pekáče. Prostřední část, ve které Vydřigroš putuje s Duchem přítomných Vánoc, mučí přehnanou stylizací, útlumem vybroušené animace a využití 3D efektu a vytrácející se silou příběhu. Když ale Big Ben začne odbývat půlnoc, s každým zaduněním těžkého kovu se vše vrací, a to s hrůzostrašností, jež kolem sebe šíří Duch budoucích Vánoc, poslední a nejtíživější překážka v cestě za procitnutím.

Fred (COLIN FIRTH, center), Ebenezer Scrooge (JIM CARREY, right) carol_11

Závěr

Vánoční film jak má být. Pro zhýčkané děti občas příliš děsivé a tematicky nevhodné, ale nemusí být člověk jen dánským pohádkářem Andersenem živ, aby si užil, použiji-li slova zámořských kolegů, „instantní klasiku“. Dospělému stačí v sobě najít trochu té dětské naivity a navzdory blekotajícím obchodním centrum zatoužit po hřejivě decentní vánoční atmosféře.

Foto: Falcon, Disney

(8/10)

Adam Fiala