Aby filmy byly magické jako kus skutečného života, přeje si Jakimowski

5.8.2018 at 07:30  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by

Polský režisér Andrzej Jakimowski byl jedním z hlavních hostů Letní filmové školy. Ve své lekci filmu nejvíce hovořil o práci s herci a jak zachytit před kamerou skutečnost.

 

   Filmografie režiséra Andrzeje Jakimowského čítá zatím jen čtyři celovečerní filmy (uvedené mezi lety 2002 až 2017) a spolupráci na povídkovém projektu Solidarita, solidarita (2005). Přesto je dostatečně výraznou osobností evropské kinematografie, takže mu letošní Letní filmová škola věnovala retrospektivu. Již svým debutem Přimhuř oči (2002) opanoval polské národní ceny – Orly a za hranicemi na sebe upozornil zejména snímkem Fígle (2007), za který obdržel ceny například na festivalu v Benátkách nebo v Tokiu. Jeho zájem o lidskou duši na okraji společnosti přirozeně stočil lekci filmu k humanismu a realitě před kamerou.

   „Člověk před kamerou je celým vesmírem“, pravil. „Když mu dáme prostor, můžeme se seznámit s jeho povahou.“ Staví se proti expresivnímu herectví, nadměrné angažovanosti a přehrávání. Pokud kupříkladu mladý herec ve svých kreacích záměrně tlačí na dětinskou naivitu, nemá v jeho tvorbě místo. „Aby vztahy mezi herci nebyly nijak umělé, to je pro mě skutečně největší hodnota.“

Fígle

   Prohlásil, že se vždy snaží dosáhnout autentičnosti, proto nechává natáčení volnější průchod. „Nic se nedá dopředu naplánovat, nevíme předem, jak se budou herci chovat,“ zmínil. Výrazným hereckým projevům se úspěšně vyhýbá. Damian Ul přesto získal již v 10 letech za hlavní roli Stefka ve Fíglech cenu z tokijského festivalu a i kreace v Jakimowského nejnovějším počinu Tenkrát v listopadu (2017) zůstávají záměrně velmi rezervované.

   Na práci s Damianem Ulem ve Fíglech nebo s dětmi v Přimhuř oči si bohatě vyzkoušel svou režijní metodu. Mladé herce nechal v mnoha scénách improvizovat vlastní dialogy. Natočil tímto způsobem i hodně materiálu, který se v počátku ve scénáři vůbec nevyskytoval. Na dětech ho fascinuje, že jsou svým způsobem odsouzeni k tomu zůstat na okraji společnosti, a proto v příbězích jejich hledisko užívá. Svobodu při natáčení ale přirozeně ponechává i dospělým hercům.

   V souladu se snahou o autentičnost obsahují Jakimowského snímky například skrytě pořízené záběry herců relaxujících o přestávkách. K obrazu Małgorzaty Foremniakové z Přimhuř oči, která utajeně ukusuje z klobásy, dodal: „Líbí se mi, že ona nic nehraje. Je to stoprocentní pravda.“ Tyto výjevy následně stříhá a začleňuje do scénáře. Je to pro něj proces třídění v souladu s vlastní představou životního plynutí.

Tenkrát v listopadu

   Kdo viděl byť jen jeden z režisérových snímků, tuší, že Jakimowského poetika má blízko k jakési filmové ontologii. Lidské jsoucno se nachází kdesi mezi škatulkami poetického a magického realismu. Věci jsou kouzelné a vymykají se naší každodenní zkušenosti, ale mají přirozené vysvětlení. Stefek a jeho dospělá sestra z Fíglů to poznají v mnoha okamžicích. Jakimowski si přeje, aby „filmy byly magické jako kus skutečného života“. „Musíme si toho všimnout a dostat to ven. Stačí otevřít oči a soustředit se na okolní život. Já nemůžu nic víc říct, než to co sám vidím,“ přiblížil.

   S kamerou nachází výchozí bod, z kterého je tato těžko postihnutelná krása vidět. „Vše souvisí s nějakým soucitem se životem – chci s někým a někde být,“ shrnul režisér svůj přístup.

   Zároveň odmítl názor, že by jeho nejnovější film Tenkrát v listopadu z této poetiky vybočoval. Jedná se totiž o dílo odehrávající se v minulosti a zobrazující politickou situaci, která v předchozích dílech postavy nezajímala. Obsahuje také překvapivě rozmáchlé davové scény. Režisér prohlásil, že jeho metoda se nezměnila. Film se jen liší výrazně smutnějším tónem, jinak se ale snaží udržet stejný směr vyprávění.

   Film o politické situaci v Evropě připravoval delší dobu, a když došlo v Polsku 11. listopadu 2013 k násilnému nacionalistickému pochodu, vydal se se svým kameramanem průvod spontánně natáčet. Dokumentární záběry poté použil ve filmu, měl je za velmi cenné autentické obrazy. „Je to materiál, který by měli vidět další lidé“, řekl. „Je to kousek života vedle mě a chci ho ukázat.“

Andrzej Jakimowski a Ewa Jakimowská

   Záznam měl být v Tenkrát v listopadu začleněn do vyprávění, což byla výzva pro scénografku a režisérovu ženu Ewu Jakimowskou, jež byla také hostem Letní filmové školy. Výprava musela být dodatečně přizpůsobena záběrům z roku 2013. Propojení bylo „velmi náročné“ – snímek přitom přechází mezi dvěma módy vcelku bezproblémově. Sekvence útoku na squat a pouličních demonstrací je nepochybně vrcholem Tenkrát v listopadu. Jakimowská se při práci drží několika kréd – aby vytvářela dobré pozadí pro film, aby stylizace nebyla důležitější než scénář, aby nevyčnívala a působila autenticky.

   Řemeslně suverénní a epizodické vyprávění Jakimowského filmů nestojí samo o sobě, ale navazuje na tradici humanistických polských filmařů. Mezinárodní úspěch Fíglů dodnes zastiňuje zbytek režisérovy tvorby, příslib věnování se novým tématům a změnám ve stylu ale napovídá, že jej čekají plodné a možná pozoruhodnější zítřky.

Foto: Marek Koutesh, LFŠ

Marek Koutesh
Latest posts by Marek Koutesh (see all)
Tags: , , , ,