Berlinale 2018: Vítězný film o hranicích sexuality produkovali i Češi

27.2.2018 at 11:17  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by

Jaké filmy na festivalu zvítězily? Co se probíralo na debatě o #MeToo?

 

   Zlatého medvěda pro nejlepší film 68. ročníku festivalu Berlinale si odnesl tým rumunského snímku Nedotýkej se mě. Režisérka Adina Pintileová ve 125minutovém filmu, který bilancuje mezi formou dokumentu a experimentu, rozebírá hranice a tabu lidské sexuality. Režisér animovaného snímku Psí ostrov Wes Anderson získal stříbrnou sošku medvěda za nejlepší režii. Česká kina během roku uvedou 5 z 19 soutěžních filmů, na podzim se vybrané filmy z Berlinale představí na festivalu Be2Can.

   „Hloupý film, který získal Zlatého medvěda, je neštěstím pro Berlinale,“ píše v komentáři deník The Guardian a přirovnává volbu poroty v čele s režisérem a scenáristou Tomem Tykwerem (Lola běží o život /1998/, Atlas mraků /2012/) k volbě brexitu nebo Donalda Trumpa. Zatím není jasné, jestli se koprodukce Rumunska, Bulharska, Německa, Česka a Francie dostane do našich kin, ale věřme, že ano, aby si diváci udělali vlastní názor.

Nedotýkej se mě

   „Je to okamžik pro oslavu milostných témat. Nečekali jsme to, ale je to tak důležité, protože bychom rádi, aby se dialog, který navrhujeme ve filmu Nedotýkej se mě, otevřel světu. A proto vás všechny zveme k dialogu,“ řekla po převzetí ceny režisérka Adina Pintileová. V polodokumentární formě film prostřednictvím Laury, Christiana a Tudora objevuje různé formy sexuality a přináší některá tabu a emoce spojené s různými formami touhy a intimity.

   Laura se obává jakéhokoli dotyku, je jí nepříjemný i pouhý dotek ruky. Je odmítavá a trpí fobií ze sexu. Snaží se řešit svůj problém terapií nebo prostřednictvím mužského prostituta. Christian žije s handicapem (spinální svalová atrofie), který mu brání ve fyzicky „normálním“ prožívání sexuality. Oba se zapojí do workshopu, kde lidi různého věku společně probírají otázky různých forem a možností lidské intimity. V případě Laury se režisérce nepodařilo víc prozkoumat příčiny jejích problémů, je otázka, do jaké míry se snímek zapojí do dialogu, o kterém v Berlíně mluvila režisérka. Adina Pintileová si odnesla také cenu za nejlepší celovečerní debut. 65 %

 

Velká cena poroty Berlinale

   Tvrdá kritika katolické církve, maloměšťáctví i konzumu – to je film Tvář režisérky Malgorzazy Szumovské. Mezi ostatními soutěžními filmy vynikal propracovanou mozaikou příběhů a hlubokým sdělením o realitě dnešního Polska, kde se mluví o narůstajícím nacionalismu a extremismu. Režisérka satirického dramatu si odnesla Velkou cenu poroty. 80 %

Tvář

   Cenu Alfreda Bauera pro film, který otevírá nové perspektivy, získal paraguaysko-uruguayský snímek režiséra Marcela Martinessiho Dědičky. Ana Brunová, která ve filmu ztvárnila hlavní postavu Chelu, si odnesla ocenění za nejlepší ženský herecký výkon. Film je to o ženách, o soužití ženy se ženou, ale také o současné společnosti v Paraguayi. 70 %

   Nejlepším dokumentem je Waldheimův valčík rakouské režisérky Ruth Beckermannové – příběh o nacistické minulosti bývalého generálního tajemníka OSN a rakouského prezidenta Kurta Waldheima.

   Nejlepší mužský herecký výkon předvedl podle šestice porotců (a já se s touto volbou ztotožňuji) mladý francouzský herec Anthony Bajon ve filmu Modlitba – na něj se můžete letos těšit v českých kinech. Vypráví příběh dvaadvacetiletého Thomase, který přijíždí na alpský venkov u Grenoblu, aby se s pomocí Boha vyrovnal se závislostí na heroinu. Bajonův herecký styl není šablonovitý a umí divákovi důvěryhodně zprostředkovat emoce. 80 %

Modlitba

 

#MeToo a Berlinale – obrazovky nabízí pokřivenou realitu

   Německá vládní antidiskriminační rada v rámci doprovodného programu festivalu společně se Spolkovou hereckou asociací a ministerstvem rodiny uspořádala na Berlinale debatu o sexuálním obtěžování a nevhodném chování ve filmovém průmyslu. Na pódiu kulturního centra TIPI nedaleko německé vládní čtvrti vystoupila ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež Katarina Barleyová a předsedkyně Spolkové rady proti diskriminaci Christine Lüdersová. Ve svých projevech apelovaly na to, že je nutné změnit fungování moci. Upozornily, jak je složité bojovat se zneužíváním a sexuálním obtěžováním. Obě podpořily iniciativu pořadatelů Berlinale, kteří se zapojili do diskuse o konkrétních možnostech prevence před nevhodným chováním a trestných činech sexuálních násilníků.

   Pod heslem víc žen do vedoucích pozic ve filmovém průmyslu, víc šancí pro scenáristky a režisérky, odpovídali na pódiu na otázky moderátorky Vereny Luekenové (Frankfurter Allgemeine Zeitung) různorodí hosté: televizní herečka Natalia Wörnerová, herečka a zpěvačka Jasmin Tabatabaiová, spoluzakladatel Spolkové herecké asociace Hans-Werner Meyer, členka rady německé veřejnoprávní televize ZDF Heike Hempelová, producent Michael Lehmann nebo ředitel sárské vysílací skupiny Thomas Kleist.

   Pro nás v Česku neznámá jména – ale v sále jejich diskuse budila různorodé reakce a často i potlesk. Nejvíc podpory publika získaly ty názory, které upozorňovaly na přetrvávající genderovou nerovnost ve světě filmu: manažerské pozice jsou častěji obsazeny muži a ve filmu i divadle jsou nejvíc obsazovány hezké štíhlé ženy ve věku do 35 let. Kam mizí ženy z filmového plátna po 40. roce života, ptala se jedna z hereček.

Hans-Werner Meyer při debatě v kulturním centru TIPI

   V kulisách Berlinale je diskuse o „mužském“ světě filmu na místě, i když se týká zejména komerční sféry filmové produkce. Na debatě zaznělo, že výrazný vliv má problematika sociálních modelů, které si přebíráme z rodiny a médií (včetně filmu). Diskutéři se shodli na tom, že je potřeba institucionalizace boje proti sexuálnímu zneužívání žen ve filmu. Herecká asociace založila v Německu telefonní „help“ linku, na kterou se mohou ženy obracet v případě, že se dostanou do potíží – linka platí pro všechny, ne pouze herečky, ale i pro další členy a členky filmových štábů, nehledě na profesi.

   Debatu narušil protest aktivistek a aktivistů, kteří se najednou vynořili ze všech koutů publika. Vylezli na pódium a roztáhli transparent s nápisem: Hlas zapomenutých žen. #120dB. Podle novinářky, která seděla vedle mě, šlo o neonacisty. Když googlíte, zjistíte, že jsou to lidé, kteří upozorňují, že kampaně #MeToo a #speakup se podle nich točí pouze kolem elit z filmového průmyslu (120 dB je osobní bezpečnostní zařízení, které spustíte stisknutím tlačítka a spustí se alarm).

Diskuze v kulturním centru TIPI

   Kampaň #MeToo patří všem ženám, které jsou zneužívány a obtěžovány, ať už na pracovišti, ve válečných konfliktech, v těžkých sociálních podmínkách, nebo v zemích, kde jsou trvale porušována lidská práva. Konkrétní akce a prevence je důležitá, protože sexuální obtěžování je všudypřítomné bohužel v celých dějinách lidstva. Teď je třeba zaměřit pozornost od těch, kterých se týká, k těm, kteří ho páchají, shodli se diskutéři. Snad se o to zástupci institucí, ale i světa filmu budou snažit ze všech sil.

Foto: Berlinale