Postřehy přímo z festivalového centra dění v Berlíně. Jak dopadly soutěžní filmy? Stály se fronty na vstupenky? Dozvíte se v reportáži Markéty Vozkové.
Německá metropole žije 69. ročníkem mezinárodního filmového festivalu Berlinale. Do soboty 17. února se v kinosálech představí 400 snímků. O Zlatého medvěda soutěží 17 filmů bez českého zastoupení. Pořadatelé se ptají, kam západní svět došel, co se týče genderové rovnosti, mluví o rozpadu tradiční rodiny nebo traumatech, které si neseme z dětství. Závěr sedmé dekády prestižní přehlídky Berlinale zároveň naposledy probíhá pod vedením ředitele Dietera Kosslicka a nese se tak v nostalgickém duchu.
Silnou výpověď o životě v současné západní společnosti nabízí portrét třicátnice Loly ve snímku Der Boden unter den Füssen (The Ground Beneath My Feet). Lola je úspěšná konzultantka a není pro ni problém pracovat 48 hodin v kuse. Ráda si zajde do fitka a ráda si užívá sex se svou šéfkou. Volný čas pro ni téměř neexistuje, a tak hledá prostor, aby navštívila na klinice svou sestru, která už se poněkolikáté pokusila o sebevraždu… Jak dlouho člověk vydrží žít z energy drinků nebo antidepresiv? Co vše jsme ochotni udělat pro peníze a k čemu nám jsou, nemáme-li žádné vztahy? Výkonnostně orientovaná společnost sice dělá pokroky v ˶péči o zaměstnance“, ale upřímně – kolik hodin jste si tento měsíc dali přesčas?
V příběhu kariérně orientované single ženy zobrazila režisérka napětí a nejistotu a především velmi tenkou hranici mezi normalitou a chaosem, zdravím a duševním onemocněním, ale také rychlost a nekompromisní přístup světa korporací, kde člověk jako by ztrácel svou identitu a měnil se ve stroj,
Der Boden unter den Füssen, režie M. Kreutzer
Bůh existuje, jmenuje se Petrunya a žije v Makedonii
Balkánská země, která v současné době postupuje historický proces změny názvu na Severní Makedonii, vyslala do soutěže snímek producentky, kterou čeští diváci znají jako představitelku Vesny ze Samotářů. Herečka a producentka Labina Mitevská je sestra režisérky filmu Gospod Postoi, imeto i´e Petrunija (God Exist, Her Name is Petrunya). Dvaatřicetiletá nezaměstnaná Petrunija se po neúspěšném a ponižujícím pracovním pohovoru ocitne na tradičním náboženském procesí, které naruší svým bláznivým skokem do vody pro dřevěný kříž určený jen pro otužilé muže. Její rozhodnutí spouští přehnanou reakci představitelů církve, ale i státního – policejního aparátu. Herečka Zorica Nusheva dokázala během 100 minut na plátně z původně unuděné vysokoškolačky bez práce a perspektivy vymodelovat odhodlanou ženu s jiskrou v oku.
Grâce à Dieu, režie F. Odon
Všichni jsme poznamenaní (dětstvím)
Intimní téma traumat chlapců zneužívaných kněžími rozehrává soutěžní snímek Grâce à Dieu (By the Grace of God) z Francie na motivy skutečného případu kněze Bernarda Preynata aktuálně stíhaného za sexuální obtěžování 70 chlapců v Lyonu. Kritika mlčení církve se prolíná s civilně vyobrazenými oběťmi pedofilního klerika. Režisér Odon bez přehnaného patosu zachycuje latentní účinky zla, které bylo léta pácháno beztrestně na nevinných dětech, které se neuměly bránit. Příběh zpočátku postrádá tempo, postupně ho ale nabírá, úměrně tomu, jak se rozšiřuje skupina Preyantových obětí, kteří se už jako dospělí muži po letech mlčení rozhodli mluvit o svých hlubokých traumatech. Snímek přichází v době, kdy katolická církev řeší zneužívání řádových sester kněžími a po americkém novinářském dramatu Spotlight (2015) je to další pobídka směrem k církvi i věřícím, aby se o chybách jednotlivců i institucí začalo mluvit nahlas.
Ut og stjæle hester(Out Stealing Horses) norsko-švédská koprodukce v režii H. P. Molanda diváky unáší do dechberoucí horské krajiny na hranici mezi těmito skandinávskými zeměmi. Panenská, ale drsná příroda se znovu stává domovem pro sedmdesátníka Tronda, který po náhlé smrti své ženy opouští Oslo. Trond v zimní krajině propadá vzpomínkám na dětství, kdy ho formovaly prožitky s otcem i nečekaně dramatické události. Kamera a práce se světlem dává severskému filmu příjemnou poetiku, diváci jako by hleděli očima životem unaveného Tronda (Stellan Skarsgård) na každý list a cítili sílu větru nebo chlad tekoucí vody. Jon Ranes ztvárnil hlavní postavu v době dospívání. Film nabízí zamyšlení nad tím, jestli hořkost, která v lidské mysli působí jako jed, může pramenit z raného dětství.
Na počátku je nahá mrtvá žena uprostřed mongolské stepi, avšak hlavními motivy soutěžního mongolského filmu Öndög (režie W. Quan´an) se stávají spíš nekonečná travnatá krajina, kde vlci dávají dobrou noc, a jedna její obyvatelka odolávající drsným podmínkám. Laskavý příběh s magickou kamerou je pro diváky, kteří se nebojí naturalistických záběrů a hledají netradiční filmové zážitky z dalekých krajů.
Systemsprenger, režie N. Fingscheidtová
Dysfunkční společnost, nebo člověk? To jsou otázky, které se objevují hned v několika soutěžních filmech. Systemsprenger je sonda do světa devítileté Bernadette, která trpí poruchou osobnosti – principiálně porušuje všechna pravidla. Jediné, co si Benny přeje, je být se svou matkou, která dítě neodpovídající normám nezvládá. Německá režisérka ve strhujícím příběhu nenabízí řešení, připomíná, že ne vše je možné zařadit do škatulek a definovat podle určitých vzorců.
Vyprodáno a ředitelova rozlučka
Berlinale po 18 let řídil Dieter Kosslick a pozvedl renomé tohoto lokálního festivalu na světovou úroveň. Berlinale má politický názor a nebojí se ho velmi nahlas prezentovat. Vzhledem k současné politické situaci v Německu, Evropě i ve světě, je Berlín unikátním místem právě pro takovou přehlídku. Ceny vstupenek se nejčastěji pohybují od 13 do 16 eur. Výjimkou bylo 10. února promítání dokumentárního filmu Tajný archiv ve varšavském ghettu, na který Kosslick nabídl všem politikům protiimigrační a podle mnohých i pravicově radikální strany Alternativa pro Německo vstup zdarma, aby se poučili o německé historii. I tímto gestem se Kosslick s přehlídkou loučí.
O festivalové projekce byl v prvních dnech festivalu velký zájem – diváci ve frontách na lístky často slyšeli odpověď – vyprodáno. Těžké je pořídit lístky dopředu on-line kvůli obrovskému zájmu. Na pokladnách radí divákům chodit před projekcemi do větších kin, protože se tam vždy místa uvolní. Velké kinosály jako je Berlinale Palast na Potsdamer Platz nebo Friedrichstadt Palast mají kapacitu přes tisíc diváků, tam by měla vždy být šance sehnat vstupenky na poslední chvíli.
Český film má letos minimální zastoupení, divačky a diváci uvidí pouze krátký snímek Pouštět draka a koprodukční íránský film Nasht.
Foto: www.berlinale.de
