Bez doteku se dotkne každého

0
19.3.2013 at 09:23  •  Posted in Preview, Svět filmu by  •  0 Comments

Osmnáctiletý režisér, silné téma a ambiciózní film.

Bez doteku, celovečerní debut režiséra Matěje Chlupáčka, scenáristy Jana Mazance a představitelky ústřední role Terezy Vítů, budí pozornost. Vděčí za to především marketingu, který velmi důsledně přebírá propagační „konvence“ amerických středně a velkorozpočtových snímků, ale cílí přitom na náročnější publikum. Svou roli sehrává i způsob vzniku, kdy se na místo dotace sháněly peníze od soukromých firem, a distribuce, která je naopak typická pro středoevropské klubové tituly. „Film vypráví o nesnadné cestě dospět, na níž se každým životním obdobím prostupující iluzornost světa projevuje nejjasněji,“ říká režisér.

Nejmladší režisér v České republice

Hlavní vějičkou, jež má přilákat širší okruh diváků, je věk režiséra. Takový způsob propagace byl nápad distributora, protože Bez doteku považoval za příliš „malý, artový a neuchopitelný“. První informace, kterou se z tiskových materiálů a promo rozhovorů člověk dozví, je, že Matěj Chlupáček začal na projektu pracovat v šestnácti letech, natáčel v sedmnácti a nyní jako plnoletý je „nejmladším debutantem v České republice“. Až doposud tento titul náležel Tomáši Řehořkovi, který ve svých 22 letech natočil Proměny a poté pokračoval podobně formálně ambiciózními, ale významově banálními počiny (mix dokumentu a fikce Piko, nespolehlivě odvyprávěný biopic Czech Made Man, žánry radikálně měnící Signál).

Bez doteku se dotkne každého
Inzerování skrze věk může být ale dvousečné, protože nejprve láká, ovšem po chvilce zamyšlení může vést k obavám kvůli profesní i osobní nezkušenosti. Přece jenom Řehořek vystudoval Filmovou školu ve Zlíně, zatímco Chlupáček ani nedokončil ekonomickou střední. I starší debutanti, jako je Václav Kadrnka (Osmdesát dopisů) či Miroslav Ondruš (Vendeta), za sebou mají nejenom odborné vzdělání, ale i praxi a uznání. Ondruš vykonával funkci runnera na Hřebejkových filmech U mě dobrý a Nestyda, režijně asistoval Tycovi s El Pasem a Špačkovi s Pouty, Kadrnka za svá studentská díla získal různá ocenění na světových i domácích festivalech. Oproti nim se Chlupáček může pochlubit výpomocí na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a cenou z festivalu Svěžíma očima za videoklip s Mobyho hudbou, což mnoho důvěry nevzbuzuje.

Možná i proto svůj věk nejprve tajil a obklopil se profesionály, jejichž jména jsou zárukou kvality. Za digitální kamerou stál Alexander Šurkala, který Muzikou, Karamazovými a Habermannovým mlýnem dokázal, že nemá problém zachovat realističnost i navzdory jisté míře stylizovanosti. Před kamerou se ve vedlejších rolích objevil Ondřej Malý, který do své filmografie přidává další zápornou a nejednoznačnou postavu, a Kryštof Hádek, který hraje znovu toho hodného. Během natáčení byl přítomen i herecký supervizor Michal Samir, který vystudoval Drama Center v Londýně, školu, jež se specializuje na práci s herci. Díky tomuto u českého filmu nepříliš vídanému rozložení sil (naposledy u Tmavomodrého světa) se Chlupáček mohl na natáčení věnovat spíše technické stránce věci, s níž má zkušenosti z tvorby videoklipů. Je například podepsán pod klipy k brněnsko-pražskému uskupení post-hudba, jako druhý kameraman a fotograf působil u Legosvětu skupiny Nebe. Pokud by přítomnost ostřílených pracovníků a praxe s natáčením mj. i reklam nebyla dostatečně uklidňující, stačí si vzpomenout na to, že zázračné festivalové dítě Xavier Dolan debutoval ve dvaceti letech.

Originální téma? Originální zpracování!

Zabil jsem svou matku je ale autorským debutem, protože Dolan si svůj značně autobiografický snímek napsal a režíroval sám. Pod Bez doteku je podepsán Jan Mazanec, student písecké filmové školy, nikoliv Matěj Chupáček. Na jeho dosavadní tvorbě je patrná schopnost vystavět na krátké ploše vypointovanou situaci a odvyprávět příběh, na jehož konci je (znovu)ustanoven heterosexuální pár. Bez doteku ale představuje žánrový odklon od komedií směrem k psychologickému dramatu a od konvencí k jejich vědomému porušování, když má mít divák problém rozlišit mezi skutečností a snem, na místo odpovědí dostávat další otázky a celá podívaná mu má být už svým tématem nepříjemná. Scénář, který byl původně zamýšlen pro krátkometrážní formát, přepisováním nabyl podoby víc jak sto stránkového „kolosu“, který se ještě krátil. „Od začátku šlo především o lehce nadsazený filmový příběh, který mě provokoval jistou neuchopitelností a zajímavým konceptem dvou polovin, které reprezentují schéma ,příčina – následek´,“ říká režisér k porušení tradiční tříaktové struktury.

Bez doteku se dotkne každého
Výchozí bod zápletky, jímž je znásilnění (nezletilé otčímem), se v posledních letech objevuje v české kinematografii čím dál tím častěji. V roce 2011 šly hned tři takové projekty do distribuce. Hřebejkova Nevinnost filtrovala problematiku skrze několik postav, u nichž byla zpochybňována jejich spolehlivost, Ondrušova Vendeta si pohrávala s diváckým očekáváním a míchala exploataci s artem, Benešové Zneužívaný byl mockument zaměřující se v první řadě na manipulativnost médií. Bez doteku do této řady tematicky zapadá, ale odlišuje se omezením na protagonistku Jolanu, jež uniká do snů a představ. Mužské duo – Matěj Chlupáček a Jan Mazanec – může vést k „předsudku“, že by kluci neměli pojednávat o ženském světě, protože mu nemohou porozumět. Strach ohledně možného mizogynního vyznění sice je na místě, ale na druhou stranu byla podniknuta pečlivá rešerše, jež zahrnovala nejenom obchůzku nevěstinců, ale i rozhovory s napadenými ženami. Žádný Sucker Punch či Inland Empire – páni o dívkách, ale poněkud šovinisticky – by se tak neměl konat.

Rozpůlená Něžná

Inspirace je někde jinde, jak prozrazuje plakát. Ten evokuje Vyleťalův návrh Bressonovy Něžné, ale na místo kresby se spoléhá na fotografii a výrazněji pracuje s kontrastem černá – bílá. Spojitost bude dána spíše na rovině postav (osamělost, převažující pasivita) a tématu (nedostatečná komunikace), než že by byla Chlupáčkova režie shodná s Bressonovou poetikou. Nedá se očekávat oddramatizované dění, kdy bychom od začátku znali závěr, ani vedení ústředních představitelů ne jako herců představujících roli, ale jakou „modelů“, které jednoduše jsou. Billboardy vycházejí z plakátu a každého se smyslem pro cynický humor musí pobavit, že jeden poutač na film o zneužívání (Bez doteku) je umístěn vedle druhého s nápisem „Pomáháme dětem plnit jejich sny. Pomozte i vy“.

Bez doteku se dotkne každého
Uveřejněná dvouminutová upoutávka staví stejně jako plakát na kontrastu. První polovina, v níž dominují exteriérové záběry, se jeví jako sociální či psychologické drama s realistickými hereckými výkony a vhledy do mysli „Něžné“, čemuž nasvědčuje i melancholická skladba Knowing. V druhé půli přijde drastická změna nálady, protože se rozehrají volné motivy (zbraň) a přejde se žánrově do akčního thrilleru, čemuž začne odpovídat i hudba, herecké výkony začnou být přepálené a dominují zřetelně stylizované exteriéry s odlišným způsobem významotvorného nasvícení. Zároveň zlom umožňuje do traileru začlenit tři „N“, jež jsou charakteristická pro propagaci českých filmů – „Nahota“, „Nadávky“ a „Nemám páru, vo co de“.

Když ne představu o vývoji, tak alespoň o atmosféře si potenciální návštěvník může udělat ze dvou písní – Flowers od Heart and Ocean a Knowing Kateřiny Winterové (Ecstasy of Saint Therasa). Oba klipy režíroval Matěj Chlupáček a kameramanem byl Alexander Šurkala, tj. stejně jako u filmu, díky čemuž se dosáhlo stejného stylu, jaký mají snové sekvence v Bez doteku. Na soundtracku jsou kromě těchto dvou songů ještě čtyři další a čtyři stylově různorodé motivy od ambientní elektroniky s kytarovými riffy po triphopové basové linky. Hudbu složil, nahrál a smíchal zpěvák a kytarista Jan Stehlík alias JG z kapely Tres Udos či stonerockových L*RU.

Bez doteku se dotkne každého
Marketing lze chápat jako snahu o tzv. „zesílenou konceptualizaci“ (high-concept), kterou se vyznačují americké středně a velkorozpočtové počiny. Navázání na předprodaný produkt oslovuje cinefily znalé Bressonovy Něžné; obraz (z plakátu) se dál objevuje během kampaně (např. soundtracku) pro zesílení povědomí o značce; výrazný styl, který ve filmu tvoří zjevný odklon od vnitřní normy, ovlivňuje podobu dalších mediálních produktů (videoklipů). Málokterý český film si tak dobře osvojil zahraniční způsoby propagace, kterou ale oslovoval odlišnou cílovou skupinu. A přitom si zachoval jasně srozumitelný koncept dvou polovin, jenž je typický nejenom pro formální strategii (příčina – následek), ale i pro promo (plakát – černá a bílá, upoutávka – dvě odlišné nálady a poetiky, videoklipy – duet v Knowing).

Bez diváků?

Ohlasy po novinářské projekci nasvědčují tomu, že přijetí nebude jednomyslné, jak vyplývá z rozporuplných reakcí. Jediná dosud uveřejněná recenze chyby omlouvá mládím hlavních tvůrců a vyzdvihuje, že jde o jedno z mála českých děl, které je určeno pro vnímavějšího diváka. Komentátoři chválí typově dobře obsazené herce i kameru, ale scénáři vytýkají mizernou dramaturgii, figurkaření, neuvěřitelné dialogy, nedostatečně motivované postavy a celkově nevytěžený potenciál. Profesionální kritici se nebojí přirovnání k Buňuelově Krásce dne (Jan Foll) a stojí si za názorem, že „jde o kvalitní debut“ (Tomáš Baldýnský).

Bez doteku se dotkne každého
Bez doteku vstupuje díky distribuční společnosti CinemArt do české kinodistribuce 28. 3., kdy by se měl objevit ve více jak 70 kinech od těch jednosálových po multiplexy, s výjimkou sítě CinemaCity. Docela široké nasazení mohou podpořit festivalové předpremiéry, které se v rámci Febiofestu budou ještě konat ve středu o půl deváté a ve čtvrtek v jedenáct večer. „Je to formálně hodně zajímavý film, který se zabývá vnitřním světem hlavní představitelky a prolíná se v něm realita a představa. Myslíme si, že do soutěže Nová Evropa patří jednak tím, že je od mladého člověka, jednak tím, že se snaží o něco jiného,“ zdůvodnila zařazení do soutěže programová ředitelka Hana Cielová. Po první nedělní projekci zůstalo na diskuzi v sále přes dvě stě převážně spokojených lidí, což nasvědčuje tomu, že by se ústně (word-of-mouth) i po síti (word-of-mouse) mohla šířit pozitivní šuškanda.

Jediným domácím březnovým „konkurentem“ je Chlumského romantická komedie Martin a Venuše, a tak by nemělo docházet k tomu, že by se oba snímky obíraly o návštěvníky, když je každý určen pro někoho jiného. Zbývá doufat, že celovečerní debut trojice Chlupáček – Mazanec – Vítů zafunguje v programech kin jako alternativa k americké parodické (Pár nenormálních aktivit) či akční (G. I. Joe 2: Odveta, Hostitel) produkci. A přát si, aby kluboví diváci dali přednost české prvotině před jinými „menšinovými“ snímky (queer Parade a Místnost sebevrahů) se známějším jmény (Na dřeň – Audiard, Parade – Dragojević). Bylo by škoda, kdyby Bez doteku zůstalo bez povšimnutí.

Přečteno: 1846x

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Smrtonosná past: Opět v akci – McClane na dovolené

Z policajta drsné školy Johna McClanea se stala metapostava.   Hned z kraje dobré si to vyříkat s těmi, kdo chtějí...

Zavřít