Filmy, dokumenty, seriály nebo soundtracky. Redakce Moviescreenu zrekapitulovala filmový rok 2015. Vítězem se stává…
1. Sicario: Nájemný vrah
Ve spletitém příběhu o potírání drogových kartelů je správně snad všechno. Film je nasnímán sebevědomou a nádhernou kameru Rogera Deakinse. Ozývá se při něm znepokojivá a přitom nenápadná hudba Jóhanna Jóhannssona. Hlavní role si rozdělili skvělí herci v čele s Emily Blunt a Beniciem del Torem. Nad provedením komplikovaného snímku dohlížel režisér Denis Villeneuve, který si potrpí na neradostné a nejednoznačné snímky. Sicario nám prostřednictvím zmítané agentky Kate Macer říká, že svět je velké hřiště a my se nestačíme dívat, natož věci v celku pochopit a do něčeho zasahovat. Boj s drogami na hranicích USA a Mexika je komplikovaný, delikátní a mnohdy vedený pod rouškou tmy, která nesvazuje psanými zákony. Akční krimithriller je tak naplněn mnoha malými dramaty i nevšedními akčními momenty ukotvenými v realitě, které jsou o to napjatější a působivější.
Přečtěte si: recenze Sicario: Nájemný vrah
2.-3. Birdman
Držitel Oscara za nejlepší film, režii i scénář zabodoval i v naší redakci. Na nejlepší pozici sice nedosáhl, ale i tak to pro mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñarritua může být úspěch. V Birdmanovi se odklonil od svých sociálně laděných kompozic, které se většinou vyznačovaly neúprosnou střihačskou prací, jež míchala scény do složité skládačky. S pomocí Emmanuela Lubezkého se teď naopak držel pevně v jednom místě a jednom čase a málem nás oblafnul, že se film odehrává bez jediného střihu. Nahlédl do poměrně privilegovaného světa broadwayského divadla se všemi osobními i profesními problémy, odkazoval se na kariéru Michaela Keatona jako Batmana a zajistil místy emocionálně vypjaté a místy pořádně podivné představení.
Přečtěte si: recenze Birdman
2.-3. Šílený Max: Zběsilá cesta
Šílená cesta za svobodou a emancipací využila známou postavu postapokalyptického bojovníka Maxe a nakonec doručila jeden z nejúchvatnějších akčních filmů poslední doby, který fanouškům velkofilmů vynahradil strádání s předigitalizovanými snímky. Sedmdesátiletý George Miller přinesl zkrátka nekompromisní výbušnou směs, která bez problému běží do začátku až do titulků. Mela Gibsona sice v titulní roli nahradil Tom Hardy, postavě to ale rozhodně nic neubralo na působivosti, i když spíš zastala páté kolo u tahače. Pozornost braly masky, výprava, kamerové kousky a Charlize Theron, která se v roli Imperátorky Furiosy brání mužské nadvládě a usiluje o vykoupení.
Přečtěte si: recenze Šílený Max: Zběsilá cesta
4.-5. Slídil
Kdy se z novinařiny stala honba za senzacemi? Od té doby, co prim hraje počet čtenářů/diváků/posluchačů a příjmy z reklamy. Někdy ale nejde jenom o byznysový model, který láme pravidla etiky a morálky, někdy může jít prostě jen o životní přístup, dravou honbu za úspěchem, která se mění v hyenismus. Slídil nám přibližuje prostředí televizní žurnalistiky z pohledu Louise, který by za dobrý a zpeněžitelný záběr prodal vlastní matku. Do branže se připlete náhodou, natáčení se stane příležitostí, které se chytne a v níž skrze svou bezcitnost exceluje. Slídil je pochmurný, potemnělý jako noční ulice, v nichž se odehrává, výstražný a slizký jako perfektní Jake Gyllenhaal.
Přečtěte si: recenze Slídil
4.-5. Star Wars: Síla se probouzí
Síla se probouzí dala některým novou naději, pro jiné byla jenom příliš věrnou kopií Nové naděje. Dějiny kultury jsou ale plné opakování a parafrází a v Hollywoodu se remaky běžně dělají i v horizontu méně než pěti let. Disney a J. J. Abrams zkrátka nechtěli zklamat fanoušky, kteří měli rádi starou trilogii – a nová jim nesedla. Míra reminiscencí často přesáhla hranici soudnosti, na druhou stranu přinesl nový příběh z předaleké galaxie řadu variací, kupu zajímavých nových postav, výborného záporáka a našlapaný dobrodružný děj, který ve dvou a čtvrt hodině nestihne nudit. Je to velké, zábavné a je z toho cítit Síla.
Přečtěte si: recenze Star Wars: Síla se probouzí
6. Whiplash
Není horší pochvaly, než když vám někdo řekne: „Dobrá práce!“ Whiplash se toho chytl a rozehrává hudební studii úspěchu, prestiže, talentu a tvrdé práce. V centru dění jsou dva fantastické herecké výkony. J. K. Simmons možná hraje příliš svůj typ rozhněvaného šéfa se zkušenostmi, ale Miles Teller úctyhodně potí jedno triko za druhým, aby ve zběsilém bubnovacím rytmu dosáhl k vyšším cílům, než jen uměl hrát a ztratil se mezi tisíci bubeníky, které rodí hudební konzervatoře každý rok. Člověk bez hudebního sluchu může jenom sklapnout a věřit, že je v setinových rozdílech mezi údery do bicích rozdíl, tísnivá atmosféra a přísný střih každopádně vytváří prostor pro to, abychom se ptali, do jaké míry stačí talent, kam až může zajít dřina a píle a jestli mají svou skutečnou hodnotu.
Přečtěte si: recenze Whiplash
7. V hlavě
Návrat Pixaru na vrchol? Vzhledem k tomu, že studio stihlo do konce roku poslat do kin ještě jeden film, Hodného dinosaura, který už tolik slávy nevzbudil, a v dalších letech nás čeká jedno pokračování oblíbených originálních snímků za druhým, vyvstává otázka, jestli V hlavě nebude spíš něco jako rozloučení. V době premiéry se ve spojitosti s příběhem o tom, co se nám děje v hlavě a kdo stojí za bujarými emocionálními projevy, mluvilo i tom, že jde o animovaný film s ambicemi získat nominaci na Oscara za nejlepší film. Dílo každopádně vytváří svébytný fikční svět, v němž se pokouší analyzovat vnitřní pochody a hlavně dospět k poznání, že radost je sice fajn emoce, ale na smutek se kvůli tomu nemusíme dívat s opovržením. Důležité je být k sobě a druhým upřímný.
Přečtěte si: recenze V hlavě
8. Mission: Impossible – Národ grázlů
Tom Cruise už provádí neskutečné akční kousky skoro dvacet let a člověku se při pohledu na jeho výstřelky, ke kterým nechce pustit kaskadéry, nechce věřit, že už mu je víc než padesát let. Možná na té scientologii přece jenom něco bude. Každopádně v pátém příběhu o agentech IMF se spojil se scenáristou a režisérem Christopherem McQuarriem, s kterým předvedl zajímavý akční thriller Jack Reacher a který po Bradu Birdovi a J. J. Abramsovi pokračuje v sérii – jeden film, jeden zajímavý režisér, jiná neuskutečnitelná mise. Každý díl se od sebe stylově liší. McQuarrie možná není tak hravý jako Bird, ale dokázal pro film zajistit bombastickou, napínavou a smysluplnou akci a do příběhu protlačil příjemnou nejistotu ohledně toho, komu se dá věřit. V šestém filmu by se měl ale McQuarrie poprvé v sérii vrátit.
Přečtěte si: recenze Mission: Impossible – Národ grázlů
9. Steve Jobs
Bůh, vykuk nebo smolař? Steve Jobs je zcela určitě nejednoznačná osobnost, kterou si sice mnozí ztotožňují se současným úspěchem Applu, ale historie, kterou přibližuje i dynamický film Dannyho Boyla, ukazuje, že cesta k jablíčkovému vítězství byla hodně dlouhá. Scénář Aarona Sorkina (stál i u jiného „technického“ filmu Social Network) se rozvětvuje do tří úseků, časově vzdálených, kompozicí ale podobných a vždy o něco víc vykreslující vývoj v životě Steva Jobse, jak po stránce profesní, tak i osobní. Obě dvě se ve filmu, který staví na sytých a cílených dialogových výměnách, ovlivňují, doplňují a nakonec úzce souvisí. Danny Boyle dílo zaštiťuje aktraktivními nápady v kamerovém provedení i schopností držet napětí a náboj, i když se toho vlastně děje málo a zároveň všechno.
Přečtěte si: recenze Steve Jobs
10. Marťan a Everest
O desáté místo se dělí dva filmy, které k sobě mají blízko, takže to vezmeme zkrátka. S Marťanem Ridley Scott uklidnil všechny, kteří se báli, že už nedokáže natočit velkolepý a zároveň zábavný film, že už mu nejdou historické látky (Robin Hood, Exodus) ani vědeckofantastické (Prometheus). Vycházel z knižní předlohy, která s technickým důvtipem fabuluje, co by se stalo, kdyby při misi na Marsu uvízl na rudé planetě jeden člen posádky. Scott si tak připsal nejen kasovní hit, ale také dílo oslavující nezdolnost ducha a přinášející optimismus. O vytrvalosti vypovídal i snímek Baltasara Kormákura, který sledoval rovněž nevydařenou expedici, tentokrát o něco blíž – na nejvyšší horu světa. Kormákur se držel při zemi a uspěl s věcným pohled na zdolávání výšin. Oba filmy pak prospívaly i díky promyšlenému využití 3D, které horským masivům v IMAXu hodně slušelo.
Přečtěte si: recenze Everest
Přečtěte si: recenze Marťan
Filmový rok 2015 Adama Fialy
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
1. Vyšší moc
2. Star Wars: Síla se probouzí
3. Macbeth
4. Birdman
5. Šílený Max: Zběsilá cesta
6. Píseň moře
7. Most špiónů
9. Big Eyes
10. Malý pán
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Bíle noci pošťáka Alexeje Trjapicyna, Mizející kouzelník Dirk Ohm, Room, Steve Jobs, Sedmero krkavců, Divočina, Spectre, Daleko od hlučícího davu
Nejlepší český film: Kobry a užovky
Nejoblíbenější soundtrack: Star Wars: Síla se probouzí, Birdman, Šílený Max: Zběsilá cesta
Nejúžasnější filmová scéna: souboj se světelnými meči v zasněženém lese
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: příšernosti se mi vyhnuly, možná American ultra nebo Fakjů pane učiteli 2
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Jurský svět
Filmové guilty pleasure: Jupiter vychází
Nejhezčí kulturní zážitek roku 2015: koncert filmové hudby Star Wars před Vánoci
V roce 2016 vyhlížím: X-Men: Apocalypse, REVENANT Zmrtvýchvstání, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Fantastická zvířata a kde je najít, Kubo a dvě struny
Filmový rok 2015 Marie Dostálové
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
1. Šílený Max: Zběsilá jízda
2. Steve Jobs
3. Kobry a užovky
4. Chappie
5. Mission: Impossible – Národ grázlů
6. Marťan
7. Sicario: Nájemný vrah
8. Slídil
9. Dárek
10. Room
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2015:
Topka se mi sestavovala těžko, neboť vybrané filmy jsou si kvalitou vyrovnané a neční nad nimi několik titulů, které by mě bezvýhradně strhly. Jízdou roku byl progresivní Šílený Max, z menších filmů mě nejvíce oslovil Dárek debutanta Joela Edgertona, který nabídl propracovaný scénář a mrazivé pnutí na úrovni zkušeného tvůrce. Z nenáročných zábav porazil Ethan Hunt nevtipně hláškující Avengers. A v Česku? „Víš jak.“ Na kameni se mohou pyšně slunit Kobry a užovky.
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Z filmů, které měly běžnou distribuci a těsně se nevešly: Birdman, Most špiónů, Kingsman: Tajná služba, Ovečka Shaun ve filmu, Jurský svět, Victoria. I přes mou lásku k Star Wars univerzu mě Síla se probouzí spíše zklamala. Mimo distribuci bych vyzdvihla bizarní srbskou haluz Travelator uvedenou na Febiofestu. Ve Varech mě nejvíc zaujala nečekaně náročná trilogie Tisíc a jedna noc, z nabídky LFŠ pak polské drama Tělo o spiritismu a sebedestrukci a z přehlídky Be2Can je nutno zmínit mrazivého Saulova syna.
Nejlepší dokument: Českých jsem viděla jen málo a nejvíce mě zaujal Matrix AB, ze zahraničních pak Amy. Na Jednom světě mě zaujala Národní hra o fenoménu Starcraftu v Jižní Koreji nebo Zázračné dítě internetu: příběh Aarona Swartze o „chudším příbuzném“ Edwarda Snowdena.
Nejlepší český film: Jednoznačně Kobry a užovky
Nejoblíbenější soundtrack: Whiplash, Šílený Max: Zběsilá cesta, Chappie, diskofláky z Marťana, Mission: Impossible a Jurský svět, kdy Giacchino dokázal navázat na Williamse, aniž by ho kopíroval. Zklamáním je však Williamsova práce na hudbě ke Star Wars, kdy se ukázalo, že skladatel už jen recykluje sám sebe.
Nejúžasnější filmová scéna: Těžké vybrat jednu. Během roku jsem si často přehrávala scénu z hudební zkoušky z Whiplash a akční gesto J. K. Simmonse, které doprovodil hláškou: „Not quite my tempo!“ Na mysl se mi neustále vrací scéna geniálně demonstrující následky korporátního kapitalismu. V dramatu Zákon trhu, je jedna prodavačka přehnaně ponižujícím způsobem kárána za to, že si na zákaznickou kartičku pípala nákupy zákazníku. Později si jinou pokladní zavolá vedení a atmosféře jako při výslechu ohledně trojnásobného mordu novorozeňat, se ptá: „Vy jste ukradla slevové kupony? Víte, že se to nesmí. Zklamala jste naši důvěru, musíme vás propustit.“
Nejlepší premiérově uvedený seriál: Druhá série Knick, která se oproti první zaměřila víc na vztahy, ale pořád je to mrazivé a napínavé. Z nenáročnějších to je šestá série Živí mrtví, kdy tvůrci dokázali, že stále umí překvapit. Sem tam velmi dobré díly měla druhá série The Strain nebo duhové Sense8. Těžkým dojákem skončilo Panství Downton, celkem obratně navázali na šokující úmrtí Chirurgové, Carrie svým fňukáním v páté sérii Ve jménu vlasti otravuje, ale místy je to stále vzrušující komentář k současným hrozbám terorismu či uprchlické krizi. V naprostém bahně se však ocitla kdysi vtipná Teorie velkého třesku.
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Špatným filmů se snažím vyhýbat, ale někdo zkrátka musel submisivně sednout a zhlédnout 50 odstínů šedi. Z Fotografa jsem měla děsivé sny o tlustých obryních ještě měsíc.
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Bez kalhot XXL se ukázalo ve srovnání s jedničkou jako vskutku povadlé dílko
Filmové guilty pleasure: Zábavně brakový Jupiter vychází, (ne)stárnoucí Terminator Genisys
Nejhezčí kulturní zážitek roku 2015: Interaktivní film Kinoautomat: Člověk a jeho dům s moderátorem Tomášem Matonohou. Opojný pocit moci, kdy jsme jako diváci rozhodovali o dalším dění ve filmu, se rozplynul poté, co jsem si na DVD prošla všechny varianty. Ty vždy vedou k témuž konci. Takže spíše napálení roku, ale zábavné.
V roce 2016 vyhlížím: Free State of Jonas, Spotlight, X-Men: Apokalypsa, Fantastická zvířata a kde je najít, Assassin’s Creed
Filmový rok 2015 Marka Kouteshe
TOP 10 filmů v české kinodistribuci:
1. V hlavě
2. Šílený Max: Zběsilá cesta
3. Birdman
4. Sicario: Nájemný vrah
5. Kód Enigmy
6. Victoria
7. Steve Jobs
8. Room
9. Star Wars: Síla se probouzí
10. Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2015:
Vytvořit žebříček filmových superlativů byla tentokrát ošemetná věc, protože jsem se, podobně jako mnozí členi redakce, skutečně snažil v roce 2015 zachytit všechno nadějné v české kinodistribuci. Když k tomu připočteme národní filmové přehlídky a domácí studium, musí se člověk při bilancování probírat slušným množstvím snímků. Vtěsnat stovky hodin do několika kategorií nejde bez kompromisů. Desítka nejlepšího je ale citová záležitost, nemusí působit „správně“. Má topka neodráží stav kinematografie ani stav české filmové distribuce. Dominuje hollywoodská tvorba, to ale neznamená, že nadobro zastínila domácí a další zahraniční produkci. V hlavě je nejlepším filmem roku, můj názor se od července nezměnil. Je to film od píky tvořící stoprocentně originální fikční svět, odvyprávěný s bravurou a v neposlední řadě jde o úžasný doják a vtipnou komedii. Jediný letošní snímek, který se mu režijní soudržností blíží, je Šílený Max: Zběsilá cesta – dokonale zrealizovaný dynamický „adrenalin“. Zároveň jde o důkaz, že i v Hollywoodu mohou vzniknout odvážné drahé projekty s jasnou autorskou vizí a průmysl sám se jich neštítí (jak napovídají nominace na ceny).
Držitel Oscara za nejlepší film z minulého roku Birdman vstoupil do naší distribuce už 22. ledna a žádná jiná „oscarovka“ ho nedotáhla. Můžeme zpochybňovat volby americké filmové akademie, tentokrát se ale nepřehmátla. Dalším mistrovským dílem se ziskem zlaté sošky byl Kód Enigmy. Film, který mnozí tuzemští kritici odsoudili jako kalkul kvůli ambicióznímu tématu, aniž by zohlednili, jak zručně a jedinečně je nám prezentováno. Whiplash a Slídil, další „cenovky“ uvedené v lednu, ačkoli jsou kvalitní, blednou závistí. Moji osobní nominaci za vypočítavý výkal získala jen melodramatická Teorie všeho. Jak diametrálně odlišný zážitek může životopisný film přinést, když si ho vezme na starost kompetentní tvůrce, dokázal Danny Boyle a Aaron Sorkin se Stevem Jobsem. Jiným precizně vysoustruženým projektem podle skutečných událostí byl Most špionů Stevena Spielberga. Neméně pozoruhodným životopisem, i když už na tematicky a stylově jiném pólu, se stala odvážně stříhaná Divočina Jean-Marca Valléeho.
Kdo chtěl trochu akce a nehledal u Šíleného Maxe, určitě neprohloupil se Sicariem: Nájemným vrahem. Rafinovaná hra Denise Villeneuvea skutečně zatlačí do sedaček a kameraman Roger Deakins stále objevuje nové způsoby, jak ohromit. Zůstaňme u akce. Nejvýdělečnějšími letními blockbustery se možná staly Jurský svět a Avengers: Age of Ultron, v mých očích ale oba trumfnul drobnější Ant-Man. Samozřejmě ještě úžasnější se ukázala probouzející se síla ve Star Wars, v které se zručně kombinují odkazy starší trilogie s technikami novodobých akčních blockbusterů. A kdo se chtěl držet v realitě, určitě nezapomenul na skoro před rokem uvedeného Hackera, asi nejpodceňovanější film roku (ačkoli si své zastánce našel). V kinech dosud boxuje Creed – určitě na něj zajděte a budete odměněni novým pohledem na Rockyho legendu a slušným společenským dramatem.
Ty nejlepší nenápadné, ale mimořádně kvalitní filmy se letos zrodily mimo Ameriku. Vyslancem z Irska a Kanady se stal Room, střídmé drama s úžasnými hereckými výkony. Jásejme nadšením, že si do naší kinodistribuce našla cestu i ohromující jednozáběrová Victoria kombinující prvky sociálního dramatu, heist a akčního filmu. Podobný případ je švédský Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, absurdní lyrická komedie, která trochu školsky, ale neodolatelně filosofuje o našem bytí. A za zmínku toho stojí mnohem víc. České v realitě zakotvené Kobry a užovky, úsměvní islandští Berani, slovenský Creed Koza, existenciální švédská Vyšší moc, německý vertigovský neo-noir Fénix, experimentální Sbohem jazyku, skvělé britské sci-fi Ex Machina a dokument Amy, irský animák Píseň moře, levné nezávislé americké počiny Neutečeš a Dárek, lehoučký Muž na laně, revizionistická Popelka, velkolepý Marťan…
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Saulův syn, trilogie Tisíce a jedné noci, Humr, Beasts of No Nation, Chevalier, Čarodějnice
Nejlepší dokument: Amy
Nejlepší český film: Kobry a užovky
Nejoblíbenější soundtrack: Star Wars: Síla se probouzí, V hlavě, Neutečeš, Kobry a užovky (VA)
Nejúžasnější filmová scéna: přejezd přes hranice z filmu Sicario: Nájemný vrah
Nejlepší premiérově uvedený seriál: Mr. Robot
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Padesát odstínů šedi, Zbrusu nový zákon
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Kurýr: Restart
Filmové guilty pleasure: Popelka
Nejhezčí kulturní zážitek roku 2015: obnovený Kinoautomat: Člověk a jeho dům v kině Světozor
V roce 2016 vyhlížím: Ave, Caesar!, Les Visiteurs 3: la Terreur, Rogue One: A Star Wars Story, Warcraft, Silence
Filmový rok 2015 Kamily Steinbachové
TOP 10 filmů v české kinodistribuci:
1. Whiplash
2. Slídil
3. V hlavě
4. Sicario: Nájemný vrah
5. V srdci moře
6. Everest
7. Mission: Impossible – Národ grázlů
8. Velká šestka
9. Amy
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2015:
Když jsem začala pátrat po tom, které filmy se mi vlastně nejvíce líbily v roce 2015, musela jsem se vrátit hodně do minulosti. Už v lednu totiž přišel na svět Whiplash, snímek tak nabušený a strhující, že se mu už žádný letošní nevyrovnal. Následován byl další peckou v podobě Slídila, který si myslím, že zaujal nejenom novináře. Ačkoliv moc dobře víme, co divák/čtenář chce…
Třetí místo obsadil animák V hlavě, který byl tentokrát možná spíš pro dospělého diváka než pro dítě. Žádný jiný film mne ale, co se komediální stránky týče, v roce 2015 tak nebavil. Na osmé místo se vešel ještě jeden animák. Teď se šéfové velkých studií začnou vrtět na židli, ale Velká šestka je prostě nejlepší komiksový film roku, tečka. Z trochu jiného soudku je Sicario. Jestli jsem někde nedýchala, bylo to právě u tohoto snímku. Konečně někdo natočil film bez zbytečné omáčky, patosu a všech těch přikrášlovacích serepetiček, bez kterých by údajně divák bídně zhynul.
Následují dvě epické dobrodružné podívané. V srdci moře i Everest se náramně povedly. Především u V srdci moře se mi až zastesklo po tom, že nemám tolik času na čtení, kolik bych chtěla. Everest zase na to, že je to v podstatě hollywoodský blockbuster, překvapil svou syrovostí. Hodně mě letos bavilo také Mission: Impossible. Cruise to prostě pořád umí a tohle je akční řemeslo, jak má být. Velmi mile překvapil dokument Amy navzdory tomu, že jsem nikdy nepatřila mezi zpěvaččiny skalní příznivce. Po emocionální stránce Amy letos nemohl žádný z hraných soupeřů konkurovat. Žebříček uzavírá Daleko od hlučícího davu. Po delší době jsem zase dostala poctivou kostýmní romantiku, která je dostatečně emancipovaná a zároveň dost přesně vypovídá o tom, jak funguje ve vztazích žena.
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Kurt Cobain: Montage of Heck, Palio, Saulův syn, Pionýři hrdinové
Nejlepší dokument: Kurt Cobain: Montage of Heck
Nejlepší český film: Kobry a užovky
Nejoblíbenější soundtrack: Dragon Blade, Avengers: Age of Ultron, Chappie, Marťan
Nejlepší premiérově uvedený seriál: Daredevil
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Creed, Fantastická čtyřka, Padesát odstínů šedi, Popelka, San Andreas
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Terminátor Genisys
Filmové guilty pleasure: Chappie, Dragon Blade
V roce 2016 vyhlížím: REVENANT Zmrtvýchvstání , X-Men: Apokalypsa, Captain America: Občanská válka, Star Trek: Do neznáma
Filmový rok 2015 Tomáše Hegedüše
TOP 10 filmů v české kinodistribuci:
1. Sicario: Nájemný vrah
2. Ex Machina
3. Slídil
4. Everest
5. Star Wars: Síla se probouzí
6. Neutečeš
7. V srdci moře
8. Insidious 3
9. Whiplash
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2015:
Rok 2015 je pro mne rokem temným. Na medailových pozicích se u mne objevily výhradně ponuré, zlé komorňáky, které vytlačily i celosvětově nejočekávanější film roku Star Wars: Síla se probouzí. Sicario s nepříjemným, depresivním dopadem, mystická Ex Machina s filosofickým podtextem i zlověstný Slídil jsou pro mne nejvydařenější počiny roku. V žebříčku si místo našla i trojice hororů – jak pokračování jedné z nejlepších ság Insidious, tak vydařená novinka Neutečeš i vánoční odlehčení s názvem Krampus: Táhni k čertu. Kde jdu proti většinovému proudu je madmaxovské nadšení, které je za mě oprávněné pouze v případě vynikajícího soundtracku.
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: The Visit
Nejoblíbenější soundtrack:
Sicario: Nájemný vrah – V jednoduchosti je síla, v případě Sicaria navíc trýznivá, nepříjemná temnota.
Ex Machina – Mysticky melancholický soundtrack v nadpozemském hábitu, pod nímž číhá nervydrásající monotónnost.
Šílený Max: Zběsilá jízda – Skladatel Junkie XL v plné zbroji, ztělesněná dynamičnost.
Everest – Nepálský buddhistický klid říznutý údernou sněhovou bouří.
Neutečeš – Hororový soundtrack roku, netradiční, žánrově málokdy vídaná dramatičnost.
Nejúžasnější filmová scéna: Slídil – zásah v restauraci (nejvypjatější moment roku)
Nejlepší premiérově uvedený seriál: druhá série Temného případu
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: U moře
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Fantastická čtyřka
Filmové guilty pleasure: The Human Centipede III
V roce 2016 vyhlížím: Hledá se Dory (!), REVENANT Zmrtvýchvstání, V zajetí démonů 2, Deadpool, Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti
Filmový rok 2015 Vaška Vosláře
TOP 10 filmů v české kinodistribuci:
1. Birdman
2. Whiplash
3. Sicario: Nájemný vrah
4. Marťan
5. Star Wars: Síla se probouzí
6. Mission: Impossible – Národ Grázlů
8. Slídil
9. V hlavě
10. Spectre
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2015:
Žádný z filmů roku 2015 mě nedokázal semlít tak, abych se vůči němu okamžitě nezmohl na poměrně zásadní výhrady. Zato se však v loňských filmech urodila nádherně dlouhá řada famózních momentů, scén, sekvencí i nápadů. Největší sousto si s úspěchem dokázal odtrhnout, přežvýkat a strávit Alejandro Gonzáles Iñárritu s oscarovým Birdmanem. Ne, že by natáčet na jeden záběr bylo zas až tak úchvatně originální, mexickému tvůrci se však podařilo přetavit tenhle výstřelek do smysluplného, vtahujícího a po mnoha dalších stránkách nejpůvabnějšího celku, jaký byl loni v našich kinech k vidění.
Druhé místo si bez problémů obhájí Whiplash, který stejně jako osmý Slídil atmosférou a intenzitou nejnapínavějších scén přebíjí celkově méně či více za vlasy přitažené zobrazení vyšinutých charakterů. Bronz je pak nevyhnutelně pro Denise Villeneuvea – kanadského chlapíka, od něhož v následujících letech nutně musíme čekat ještě velké věci. Zbytek žebříčku v podstatě překypuje odlehčeností a vrcholí dokonce rozklíženou parodií, na niž si ve své druhé bondovce troufl Sam Mendes. To, co on a celý tvůrčí tým provedli s ikonou J. B., si nějakým způsobem zaslouží vypíchnout. Podobné obří projekty bývají studiově vysoustružené do bezpohlavna, ale tady se podařilo utratit 250 milionů dolarů za takřka nejkontroverznější film roku. Kdo další si na něco podobného troufne?
Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Hacker, Kód Enigmy, Chappie, Píseň moře
Nejoblíbenější soundtrack: Sicario: Nájemný vrah
Nejúžasnější filmová scéna: V hlavě – abstraktní myšlení
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Podařilo se mi jim vyhnout 🙂
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Avengers: Age of Ultron
Filmové guilty pleasure: Popelka
V roce 2016 vyhlížím: La La Land, Story of Your Life, Den nezávislosti 2
Foto k filmům: Sicario (Lionsgate/Freeman Ent.), Birdman (Fox Searchlight Pictures/CinemArt),Šílený Max: Zběsilá cesta (Warner Bros./Freeman Ent.), Slídil (Open Road Films), Star Wars: Síla se probouzí (Lucasfilm), Whiplash (Blumhouse Productions/Falcon), V hlavě (Walt Disney Pictures/Falcon), Mission: Impossible – Národ grázlů (CinemArt), Steve Jobs (CinemArt), Marťan (CinemArt), Everest (CinemArt), Vyšší moc (Film Europe), Píseň moře (Gkids), Macbeth (Film Europe), Dárek (CinemArt), Kobry a užovky (Česká televize), Chappie (Columbia Pictures), Victoria (Senator Filmverleih), Velká šestka (Walt Disney Pictures), Neutečeš (CinemArt), Ex Machina (CinemArt), Kingsman: Tajná služba (CinemArt)
