Nejslavnější žijící režisér natočil další blockbuster o svém srdečním tématu
Steven Spielberg a sci-fi je kombinace, která se v minulosti osvědčila už mnohokrát (naposledy v roce 2018 knižní adaptací Ready Player One: Hra začíná). Pro tento populární žánr má legendární filmař nejen vlohy, ale evidentně i slabost. Samostatnou kategorií jsou pak v rámci jeho filmografie sci-fi s tématikou mimozemského života. Byť se návštěvníky z cizích planet jednou nebál vylíčit i jako hrozbu (Válka světů /2005/), obvykle volí spíše humanistický přístup – zobrazovat je jako přátelské, dobrosrdečné bytosti (Blízká setkání třetího druhu /1977/, E.T. – Mimozemšťan /1982/). Svému oblíbenému tématu se rozhodl věnovat i ve své novince s výmluvným názvem Den odhalení. Tentokrát ale jako kdyby k němu neměl moc co zajímavého říct…
Rozjezd filmu je velice slibný. Spielberg se vůbec nezdržuje expozicí a nekompromisně vhodí diváka do děje, v němž sledujeme datového analytika Daniela Kellnera (Josh O’Connor), jenž je na útěku před mocnou tajnou organizací vedenou tajemným Noahem Scanlonem (Colin Firth). Té ukradl mimořádně závažná data, která chce zveřejnit celému světu. Do stejné situace jako Daniel se dostává i moderátorka počasí Margaret (Emily Blunt), které se během jednoho obyčejného rána stane cosi podivného, což jí převrátí život naruby. Musí se proto s Danielem spojit a dotáhnout jeho riskantní plán do konce. Nikdo přitom netuší, jaké následky odhalení cenných informací přinese.
Nenaplněné přísliby
První polovina snímku je primárně útěkovým konspiračním thrillerem, jehož tempu, poutavosti či technické stránce není moc co vytknout. Přestože se duo hlavních hrdinů nemůže měřit s ikonickými protagonisty starších Spielbergových snímků jako jsou Indiana Jones Harrisona Forda nebo Alan Grant v podání Sama Neilla (série Jurský park/svět), jak Josh O’Connor, tak Emily Blunt jsou ve svých rolích dostatečně sympatičtí na to, aby s nimi divák rád prožil jejich velké dobrodružství. Zásadní problém však přichází ve chvíli, kdy se mají začít vykládat karty na stůl. Postupně se totiž začne stále více projevovat, že Den odhalení ve skutečnosti nemá moc atraktivního k odhalení. Rozhodně tedy ne něco, co bychom nemohli vidět již dříve – a v působivější podobě. A to dokonce i od samotného Spielberga.
Novinka jednoho z nejslavnějších režisérů všech dob měla sympatickou kampaň, která jako by záměrně některé věci pouze naznačovala či přímo zatajovala. Po zhlédnutí se ale ukazuje, že o nějakém nečekaném obřím triumfu či šokujících zjištěních nemůže být řeč. Snímek totiž po téměř dvou a půl hodinách skončí ve chvíli, kdy teprve mohl začít řešit opravdu zajímavé věci. Film prostřednictvím postav opakovaně nadhazuje nepříliš originální, přesto podnětné filozofické otázky (týkající se víry či směřování lidské rasy), na jejichž odpovídání by mohlo být založeno skvělé vrstevnaté dílo, které by bylo zábavné, epické a současně myšlenkově podnětné. Místo toho ale sledujeme téměř pohádkově naivní a v několika směrech nedomyšlenou vyprávěnku, která prací s některými klíčovými motivy znatelně zaspala dobu. A hlavně nedává moc smysl.
Místo chytré sci-fi nekonzistentní pohádka
Den odhalení je do jisté míry o tomtéž, jako byla Blízká setkání třetího druhu. Tento v rámci žánru i Spielbergovy kariéry přelomový titul ovšem obsahově dokonale zapadá do doby svého vzniku a je z něj po celou stopáž zřejmé, o čem (a proč) vypráví. Zde to tak vypadá na první pohled, vzhledem k problematické (ne)pointě se ale na konci vytrácí smysl existence celého díla. Pokud chtěli Spielberg se scenáristou Davidem Koeppem (Jurský svět: Znovuzrození /2025/) apelovat na potřebu empatie a řešení současných globálních krizí (zejména probíhajících a hrozících válečných konfliktů), dělají to dosti kostrbatou, málo průraznou a celkově nepříliš funkční formou.
Kromě neaktuálnosti samotné látky na tom má velký podíl i scénář plný účelovosti, nelogičností a nejasností. Tajná organizace, která využívá nejmodernější technologie a disponuje spoustou vycvičených agentů, několikrát vyznívá jako skupina zcela neschopných, místy až absurdně hloupých amatérů, jimž by dokázal dlouhodobě unikat asi i ten největší ňouma (některé momenty působí skoro jako parodie sebe sama). Cílové destinace putování hrdinů při zpětném pohledu nemají snad žádné smysluplné opodstatnění. Postava Colmana Dominga (seriál Euforie /2019–2026/) je pouhým “věšákem” na vysvětlovačky – nejen postavám, ale hlavně divákovi. Představy tvůrců o fungování současného mediálního světa absolutně neodpovídají realitě zahlcené stále dokonalejšími AI a deepfake videy a nejrůznějšími dezinformacemi a fake news (o přístupu většinové společnosti snad ani nemluvě). Takto ledabylé a někdy až vysloveně líné nakládání s různými příběhovými prvky a aspekty zobrazovaného fikčního světa nelze odbýt alibistickým odkázáním k žánrové nadsázce. Ta je bezesporu přítomna u většiny Spielbergových filmů, ale jen málokdy ji dosud bylo nutné využívat jako omluvu pro nepřehlédnutelné chyby a nedostatky ve vyprávění.
Mrhání legendami
Za celou svou přehnaně štědrou stopáž navíc snímek nenabídne ani jednu scénu či sekvenci, která by svým ztvárněním mohla vést k nefalšovanému úžasu. Chybou by také mohlo být očekávání akční podívané. Byť jsou hrdinové vzhledem ke své situaci takřka neustále v pohybu, film nabídne maximálně tři akční pasáže – ve všech případech jde o automobilové honičky. Nejlépe funguje ta, v níž významně figuruje vlak. Ani ta ale neobsahuje nic, kvůli čemu by se mohla stát jiným filmařům výraznou inspirací či vzorem. Stálí režisérovi spolupracovníci jako oscarový kameraman Janusz Kamiński či multioscarový John Williams, zřejmě největší žijící skladatel filmové hudby, opět předvádějí, proč už desítky let patří mezi absolutní elitu svých oborů. I oni ale pouze slouží příběhu nehodnému jejich výjimečných dovedností.
Bylo by nefér snímku vyčítat, že nedosahuje kvalit a výjimečnosti režisérových nejlepších děl. Spielberg je už pár desítek let v pozici, kdy nemusí svůj talent a schopnosti nikterak dokazovat. Smutné však je, že jeden z jeho vysněných projektů se možná zařadí mezi jeho nejméně povedené počiny. Nejedná se sice o vyslovený omyl typu Obr Dobr (2016), kvalit výše zmiňovaných děl (včetně Války světů) ovšem nedosahuje.
Originální název: Disclosure Day
Režie: Steven Spielberg; Scénář: David Koepp
Hrají: Emily Blunt, Josh O’Connor, Colin Firth, Colman Domingo, Wyatt Russell, Eve Hewson a další
Žánr: sci-fi, drama, thriller; Země původu: USA; Stopáž: 145 minut
Premiéra: 11. 6. 2026
