Ready Player One: Hra začíná – virtuální dobrodružství pro všechny

0
2.4.2018 at 18:00  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Sedmdesátník Spielberg ukázal, že umí nejen pomalá politická dramata, ale i nejdynamičtější blockbustery současnosti.

 

   Steven Spielberg je filmařský fenomén, který tvaruje podobu kinematografie už dobrých čtyřicet let. Možná netočí nejryzejší umění, ve kterém se snoubí volitelná intepretace s komplikovanými emocemi, ale možná ze všech umí maximálně využít řemeslné možnosti filmového média a zasáhnout ty emoce, které chce. Bývá tak jednoznačný, sentimentální i brakový.

  Zřejmě nikdo jiný ale s takovou lehkostí nezvládá natočit jak politické drama z minulého století i trikový blockbuster zasazený do nedaleké budoucností a v obou případech zůstat relevantní tomu, co se děje právě teď. A přitom v obojím případě bavit v nejširším smyslu tohoto slova.

  Je to příklad Akt Pentagon: Skryté války (2017) a aktuálního Ready Player One, které jdou do českých kin v rozmezí jednoho měsíce. Podobný zájmový rozptyl předvedl i v devadesátých letech, kdy točil Schindlerův seznam (1993) a zároveň dodělával Jurský park (1993).

   Zatímco v Aktech Pentagon rezonoval sílící střet vládních představitelů a žurnalistů i upadající zájem o pravdu, Ready Player One reflektuje technologický rozvoj, který se čím dál víc přibližuje stvoření funkční a masově přijímané virtuální reality. Jakkoli ale může být svým provedením vizuální hostinou, která dává nahlédnout tomu, co nás brzo může technologicky čekat, jeho poselství (jak je ve Spielbergových filmech obvyklé) je bolestně lidské – skutečnost má navzdory svým těžkostem smysl.

 

Splněný sen geeků

  Film je adaptaci populární knihy, která se stala modlou geeků prostřednictvím tuctů popkulturních odkazů vázajících se ponejvíc k sedmdesátým a osmdesátým letům. Autor románu Ernest Cline se podílel i na scénáři Spielbergova snímku a rozhodně může být zajímavou alternativou také pro ty, co knihu znají i pozpátku. I když základní východiska, postavy a struktura zůstávají, mnohé z detailů se změnily.

   Nacházíme se ve čtyřicátých letech našeho století, v němž se těší velké popularitě virtuální svět OASIS a kde jeho zesnulý tvůrce James Halliday zanechal tři klíče, tři úkoly, které zajistí tomu, kdo je splní, veškerou kontrolu nad Oasis a k tomu velký balík peněz. Jedním z hráčů snažících se dosáhnout vítězství je Wade Watts, který se ve hře jmenuje Parzival. Nejsou to jenom jedinci, kteří usilují o vítězství, ale i organizace. Tu představuje IOI pod vedením Sorrenta Nolana, který by po ovládnutí OASIS chtěl tento svět řádně zmonetizovat například prodejem reklamy. Podobné likvidaci OASIS, který reflektuje osobní přístup svého zakladatele, chce zabránit hráčka s přezdívkou Art3mis. Spolu s Parzivalem a několika dalšími se z nich stanou spojenci. Znalci knížky se ale budou hodně divit, jak se změnily tři úkoly.

   Vyprávění je zásadním způsobem i ve filmu obestřeno popkulturními odkazy. V jednom záběru z prostředí OASIS jich možná mohou být i desítky a je vidět, že si produkce dala záležet, aby si vyjednala práva a co nejvíc se přiblížila bohaté intertextualitě knižní předlohy. Je to tedy film, který obstojí jenom v rámci komunikace se stejně znalými fajnšmekry?

  Odpověď je naštěstí ne. Ready Player One totiž není žádným fan servisem a je dalece tomu, aby působil jako současné nejvýdělečnější filmové série, který umírají na syndrom nesoustředěného příběhu. Kvůli tomu, aby se v rámci propojení filmových světů neustále odkazovalo na jiné díly, totiž čím dál častěji trpí ucelenost děje. Patrné to bylo třeba u Rogue One: Star Wars Story (2016), ale kritickou formu to nabylo u Spider-Man: Homecoming (2017).

   Ready Player One je přitom mnohem víc než tyto dva filmy prostoupen referencemi, ale drží si status ozdoby. Divák si Ready Player One může užít, i když všechno nepochytí (výjimkou může být snad jenom vazba na Osvícení /1980/, ale i tady jsme ztotožňováni s postavou, která film neviděla).

 

Režisér, který nemusí s nápady cheatovat

   Zásluhu na tom určitě má Steven Spielberg, který natočil svižné dobrodružství, které se drží svých postav a své zápletky a jehož dynamiku mu při 140 minutách mohou mladší režiséři jenom závidět. Spielberg zúročuje, co se u filmu naučil, a zároveň jde dál. Podobně jako u Tintinových dobrodružství (2011) ukazuje, že práce v trikovém prostředí mu nedělá potíže a kamera zbavená fyzických překážek mu naopak spíš rozvazuje ruce, aby svou zálibu v plynulých záběrech bez střihu využil pro dechberoucí momenty. Navíc to sedne k videoherní podstatě věci, kde se také moc nestříhá.

   Z hlediska kvality triků si film drží vysokou úroveň, ale záměrně však tíhne k nedokonalosti, což má za cíl identifikovat skutečnost od virtuální reality. Tento úmysl je znatelný právě v momentě, kdy se ozývá Osvícení, ale i v momentě, kde se úmyslně virtuální realita maskuje.

   Postavy v reálu i ve svých virtuálních odrazech mohou vzbuzovat pochybnosti, ale herci dokazují, že jejich casting byl dobrý. Největší obavy budil hlavně Tye Sheridan, který už v X-Men: Apokalypsa (2016) působil prkenně, ale Wadeovi dokázal vtisknout mírnou nesmělost, která mu nebrání v konečném důsledku postavit se k boji a motivovat ostatní, aby se přidali. Navíc neobvykle silná je chemie mezi ním a Art3mis v podání Olivie Cookeové, která ale své herecké schopnosti potvrdila už v Earl, já a holka na umření (2015). Skvělého padoucha pak režisér nalezl v Benu Mendelsohnovi, byť s tím Spielberga předběhli právě v Rogue One.

   Ready Player One je esence pokultury. Člověk by od projektu čekal, že bude zosobněním představy, že znalost filmů, her, jejich postav a replik je tím hlavním, co moderní člověk musí znát, aby přežil. Místo toho jsme se ale dočkali filmu, který je hlavně spielbergovský a který má na to, aby se zařadil po bok jeho sci-fi majstrštyků jako Minority Report (2002) nebo Blízká setkání třetího druhu (1977) a bavil jako dobrodružství Indiana Jonese nebo Tintina.

(8.5/10)  

 

Foto: Warner Bros.

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Ready Player One

Režie: Steven Spielberg; Scénář: Zak Penn, Ernest Cline

Hrají: Tye Sheridan, Olivia Cooke, Simon Pegg, Ben Mendelsohn, Mark Rylance,  Lena Waithe, T.J. Miller

Žánr: sci-fi/dobrodružný/akční; Země původu: USA; Stopáž: 140 minut

Premiéra: 26. března 2018

Přečteno: 104x

Adam Fiala

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Tomb Raider – špína a pot místo pixelů

Počítačová diva se znovu probojovala na filmové plátno. Zlomí kletbu žánru?    Videohry a filmy dominují mainstreamu vizuální kultury. I...

Zavřít