Letitá cesta do Ithaky započala
Christopher Nolan už se dávno dostal do záviděníhodné pozice, kdy si může takzvaně točit, co chce – a naplno toho využívá. Navíc také patří mezi filmaře, kteří ani řadě velkých úspěchů (od vysokých výdělků až po získání významných ocenění) neusínají na vavřínech a stále zkouší nové věci. Za necelých 30 let své filmové kariéry zvládl 55letý Brit natočit několik velkolepých sci-fi (Počátek /2010/, Interstellar /2014/, Tenet /2020/), mysteriózních dramat a thrillerů (Memento /2000/, Insomnia /2002/, Dokonalý trik /2006/), jednu z nejlepších superhrdinských komiksových sérií (trilogie Temný rytíř /2005-2012/) a naposledy životopisné historické drama Oppenheimer (2023), za nějž si odnesl své první dva Oscary (za nejlepší režii a film). Byť se jeho snímky často liší tematicky i žánrově, jeho specifický rukopis je u každého obvykle rozpoznatelný.
A nejinak je tomu i u jeho novinky, adaptace Homérovy Odyssey. Ta pojednává o hrdinném válečníkovi (Matt Damon), jemuž se skrze originální lest podařilo ukončit deset let trvající válku, kterou vedl král Agamemnon (Benny Safdie) proti městu Trója, kam byla unesena manželka Helena (Lupita Nyong’o) jeho bratra Menelaa (Jon Bernthal). Cesta domů, kde Odyssea čeká jeho žena Penelope (Anne Hathawayová) a syn Telemachus (Tom Holland), však bude pro ithackého krále možná ještě větší a nebezpečnější výzvou.
Oprávněná kontroverze?
Z hlediska Nolanovy filmografie jde pro autorského režiséra o zatím možná největší krok do neznáma. Poprvé se rozhodl adaptovat na plátno jeden z nejznámějších literárních příběhů vůbec, který je navíc plný nezpochybnitelných fantasy prvků. O to absurdněji může vyznívat kritika, která se na film snesla několik měsíců před premiérou, kdy se na veřejnost dostaly informace o castingu. Předmětem sporů, potažmo až výsměchu či odporu, se stalo především obsazení oscarové herečky Lupity Nyong’o a herce Elliota Page, který prošel tranzicí. V případě Page se spekulovalo, že má hrát bájného bojovníka Achillea, což se ale nakonec nepotvrdilo (představuje zcela jinou postavu).
Lupita Nyong’o (12 let v řetězech /2013/) byla obsazena do role Heleny Trojské, kterou Homér popisoval jako nejkrásnější ženu své doby (a jako důvod rozpoutání Trojské války). Na nejrůznějších internetových serverech se kvůli tomu dodnes (a nějakou dobu to nepochybně ještě potrvá) rozběhla další z nekonečného počtu kulturních válek. Na jedné straně stojí neoblomní zastánci evropské kultury a jejího dědictví, kteří obsazení herečky tmavé pleti považují za hanebné přepisování dějin a další z projevů tzv. woke agendy. Druhá strana naproti tomu argumentuje uměleckou licencí, nejasnostmi ohledně Helenina vzhledu (a její samotné existence) a faktem, že Helena je v Odyssee okrajovou postavou, která na plátně stráví jen pár minut.
Starořecká báje v modernistickém hávu
Kontroverze a diskuze dávno před uvedením však budily i trailery, které na mnoho lidí působily nezvykle málo velkolepě (dokonce padala i přirovnání k televizním dokumentům). Důvod je přitom velmi prostý. Nolan i tentokrát zůstal věrný svému stylu. Podobně jako u Batmana se pokusil i tento mytologický epos natočit tak, aby působil co nejméně „pohádkově“ a co nejvíce se přiblížil realitě, byť samozřejmě filmově stylizované. Tomu uzpůsobil vše podstatné. Ve filmu se o bozích mluví, někteří se i zjevují, ale v žádném případě nejsou zobrazováni tak naivně a anachronicky jako například v legendárním Souboji Titánů (1981). A to, jak vypadají (Athenu představuje Zendaya), je vysvětleno chytře dvojznačně. Zatímco ve zmíněném Souboji Titánů byla existence bohů nezpochybnitelná a z Troje Wolfganga Petersena z roku 2004 byli naopak zcela vyškrtnuti, Nolanova Odyssea je pojata tak, že možné jsou ve skutečnosti obě varianty. Záleží proto jen na divákově interpretaci, na kterou z variant přistoupí.
Mnohem jednoznačnější to je s monstry, která Odysseus při své cestě domů potkává. V jejich případě nelze pochybovat o tom, že v daném světě doopravdy existují. Tyto jednotlivé „questy“, které musí protagonista se svou posádkou absolvovat, jsou ale také natočeny jinak, než jak bývá u podobných děl zvykem. Skoro už samozřejmostí je, že tvrdohlavý tvůrce nešel cestou nejmenšího odporu. V náročných trikových scénách se místo digitálních efektů co nejvíce uchyloval ke staromódním praktickým efektům (obří kyklop byl reálnou několikametrovou loutkou).
Možná ještě důležitější ale je, že epické fantasy sekvence tu nemají podobu prvoplánové podívané plné „moneyshotů“, z nichž by se daly snadno poskládat lákavě vypadající upoutávky. Nolanovi v nich jde primárně o budování napětí, neklidu, někdy až hrůzy a děsu, v čemž mu nepřeslechnutelně pomáhá skvělý sound design v kombinaci s hudbou Ludwiga Göranssona. A celé to má za cíl jediné – zhmotňovat a postupně zesilovat Odysseova dilemata a traumata, jimž musí čelit. Skutečné jádro Nolanovy adaptace je totiž právě v tomto.
Proč zrovna Odyssea?
Hodně lidí si nepochybně lámalo hlavu nad tím, proč chce Nolan zfilmovat zrovna tento příběh. Nyní už je odpověď víceméně jasná. Nešlo mu o znovuvzkříšení velkofilmů z období antiky, ani o špičkové ztvárnění proslulých scén. Jeho záměr byl umělecky výrazně ambicióznější. Skrze notoricky známý nadčasový epos vyprávět (i tentokrát nelineárně) o několika hlubokých (a rovněž nadčasových) tématech jako jsou vina, odpovědnost, (ne)smysl války (a její následky), zánik hodnot a civilizace, utrpení žen způsobené muži apod. Je proto možná trochu paradoxní, ale rozhodně vítané, že snímek, o kterém se ze všech možných stran mluví jako o největší filmové události roku, stál mnoho peněz (přibližně čtvrt miliardy dolarů), má exkluzivní hvězdné obsazení, je ve výsledku velmi komorní a intimní, místy až melancholický a hloubavý.
Osobitý tvůrce tedy opět dokázal překvapit. Místo produkčně velkorysého dobrodružství, příkladného filmového eskapismu, který nabízí především efektní odpočinkovou zábavu, stvořil další monumentální osudové drama, jehož ústředním hnacím motorem jsou postavy, jejich vývoj, motivace a vztahy. Matt Damon byl do hlavní role skvělou volbou (Odysseus pro něj bude nejvýznamnějším partem od dob Jasona Bournea), výborní jsou ale i všichni ostatní. Za zmínku určitě stojí třeba Robert Pattinson, který s chutí ztvárnil jednoho z nejslizštějších padouchů za poslední roky. Pozoruhodné je ale například i to, jak Nolan vykreslil Agamemnona. Safdiemu prakticky nikdy neuvidíme do tváře, způsobem záběrování v kombinaci s jeho brněním a extrémně stylizovanou helmou i přes minimální prostor působí impozantně a démonicky.
Další triumf
Odyssea navzdory prvotní nedůvěře aktuálně po celém světě sbírá v drtivé většině nadšené recenze a je už prakticky jisté, že z ní bude obrovský komerční hit. Vzhledem k pozitivním ohlasům se proto dá očekávat, že po Oppenheimerovi i toto Nolanovo dílo bude horkým adeptem na četná filmová ocenění. V tuto chvíli se nabízí minimálně dvě otázky: co bude dalším režisérovým projektem (údajně touží jednou natočit i horor) a jak moc velká bude vlna starověkých eposů, která nás v následujících letech nepochybně čeká.
Originální název: The Odyssey
Režie: Christopher Nolan; Scénář: Christopher Nolan
Hrají: Matt Damon, Anne Hathaway, Tom Holland, Robert Pattinson, Jon Bernthal, Charlize Theron, Zendaya, Benny Safdie, John Leguizamo a další
Žánr: akční, dobrodružný, drama, fantasy; Země původu: USA/VB; Stopáž: 172 minut
Premiéra: 16. 07. 2026
