Pohled z jedoucího vlaku odhalí ženě víc, než by si pomyslela i přála. Emily Blunt na stopě záhadnému zmizení v adaptaci slavného románu.
Dívka ve vlaku je americký thrillerový román spisovatelky Pauly Hawkinsové, který se stal v prvním čtvrtletí roku 2015 fenomenálním bestsellerem. Po častých přirovnáních ke Zmizelé Gillian Flynnové zakoupila společnost DreamWorks Pictures práva na její filmovou adaptaci. Vypočítavý krok jistě zohlednil, že přepracování Zmizelé (2014) Davida Finchera vydělalo jen v kinech fantastických 369 milionů dolarů, a to dokonce jako nepřístupný film (v USA s ratingem R). A pak je tu z posledních let samozřejmě precedens 50 odstínů šedi (2015), románu jiného žánru a podstatně menší sofistikovanosti, jehož popularita pomohla eRkovému filmovému ztvárnění k více než půlmiliardovým tržbám. Úspěšné hollywoodské knižní adaptace v současnosti zkrátka nejsou jen Hunger Games.
Černobílý režisér
Režie se ujal Tate Taylor, jehož prozatím nejvýraznějším počinem je přesládlá adaptace románu o rasových poměrech v USA v 50. letech Černobílý svět (2011). Kniha Dívka ve vlaku pro něj znamenala příslib méně akademické žánrové cesty, jejíž vypravěčská struktura je zároveň výzvou nabourat Taylorův unylý styl představený v Černobílém světě.
A tak se stalo, ačkoli Taylor nyní působí jako prázdná forma bez výrazu, do které lze nalít románovou předlohu a on pokorně najde filmové ekvivalenty jejich výrazových prostředků. Poklidnou angažovanost a plynulé vyprávění vystřídal znepokojující styl, v němž režisér hodně spoléhá na vyjádření pocitů postav.
Jednotlivé momenty jsou sice výrazné, jako celek se ale vyprávění Dívky ve vlaku rozpadá. Je-li film věrnou adaptací románu, jde původ tohoto selhání zřejmě vystopovat až k němu. To ale nevylučuje, že tentýž příběh v knižní podobě mohl precizně fungovat, zatímco ve filmovém podání je vyprávění a jeho zvraty neuspokojivé. Ukazování prstem na viníka ale řeší máloco.
Tři osobní osy
Román je vyprávěn z pohledu tří žen. Rachel Watson je labilní alkoholička, která každý den vlakem projíždí kolem svého starého domu, jenž nyní obývá její exmanžel a jeho druhá žena Anna. Z okna rychlíku se zaujetím pozoruje i mladý „dokonalý“ pár žijící v sousedství. Vybásněný obraz idyly naruší, když dívku spatří v náručí jiného muže, načež je atraktivní blondýna pohřešována a je po ní vyhlášeno pátrání. Jak velkou náhodou je, že zrovna v den dívčina zmizení podnapilá Rachel na místě z vlaku vystoupila a potulovala se v okolí? Další pohled vyprávění zprostředkovávají dvě zmíněné ženy – Anna jako manželka a mladá matka a zmizelá Megan, která v domácnosti u Anny a jejího muže v minulosti pracovala jako chůva. Do děje pochopitelně vstupuje i několik osudových mužů, ale vše je zprostředkováno hlediskem těchto tří žen.
Taylor velmi tlačí na subjektivitu zážitku a zprostředkovávání informací. Ve stylu klasických thrillerů Alfreda Hitchcocka se omezeným pohledem snaží vzbuzovat pocit paranoie a napětí. Zejména v případě notorické alkoholičky Rachel (vysoký herecký standard pohublé a nemilosrdně snímané Emily Blunt) se nás za pomocí formálních postupů snaží vmanipulovat do jejího rozervaného nitra. Její opilecký rauš přibližuje především za pomocí malé hloubky ostrosti a zrychleného, hrubě navazujícího střihu. Vzhledem k tomu, že je pro rozluštění záhady její paměť klíčová, vzniká známý pocit nespolehlivého vyprávění, které ve snaze určité věci objasnit často vede do slepé uličky. Ale podobné nápady jsou ke spatření i ve scénách s Megan (Haley Bennett), v nichž je její duševní stav vyjádřen nevyrovnanými kompozicemi (jako podobný příklad si můžete vybavit některé záběry ze seriálu Mr. Robot /2015/).
Další znejistění vzniká častým výskytem nečekaných flashbacků zapříčiněných myšlenkovými asociacemi Rachel. Ty utváří jistý fragmentární obraz věcí minulých, jejich přísná subjektivita vázaná na rozpolcenou Rachel ale oprávněně vzbuzuje jistou nedůvěru, zda se vše událo tak, jak je to prezentováno. Snímek ale v této taktice občas podvádí, a to způsoby, které nelze popsat bez použití spoilerů, kterým se v této recenzi ovšem vyhýbáme.
Vynechané kapitoly
Film i román jsou sice vyprávěny z pohledu tří žen, pasáže ale nejsou v rovnovážném poměru. Už z titulu se lze dovtípit, že Rachel je v knize hlavní postavou (19 kapitol z jejího hlediska), které je věnováno nejvíce prostoru, a to zhruba dvojnásobek toho, kolik stran zaujímá Anna (10 kapitol) a Megan (9 kapitol). Snímek je v tomto dělení ještě více nekompromisní a z Anny (Rebecca Ferguson) činí vyloženě kulisu v pozadí, jejíž scény jsou většinou vázány na přítomnost Rachel.
Identicky jako v původním románu narativní bloky uvozují jména postav, z jejichž hlediska jsou následující scény vyprávěny. Řád v tom ovšem k nalezení není – na několika místech se bez titulku přejde k jiné ženě a dosavadní systematičnost je podrývána. To se může jevit jako další znejisťující strategie, její účinek je ale krátkodobý (v rovině vteřin než se divák zorientuje) a spíš poukazuje na Taylorovu vypravěčskou neobratnost nebo rovnou ztracenost.
Thriller – an exciting, suspenseful play or story, especially a mystery story
Všechny ty hry se subjektivitou a množstvím zpochybnitelných vědomostí ale vyznívají vniveč čistě pro zcela triviální podstatu záhadného zmizení Megan a způsob, jakým k objasnění dojde. Zklamání je na místě, protože k vyřešení případu přispěje zaprvé čirá náhoda a zadruhé rozvzpomenutí, nikoli vyšetřování a spojování faktů do souvislostí. Odpověď na otázku „co se vlastně stalo s Megan“ je potom předvídatelná a v jiných žánrových příbězích obehraná. Z těchto důvodů, ale i kvůli jiným, o kterých by se také dalo rozepsat (klopotné tempo, žádný důvod, proč se obávat o postavy, a jejich jednoduchá charakterizace…) je film až na několik scén prost napětí v jakékoli podobě.
Dívka ve vlaku by mohla být pro své hrdinky a tematiku také nositelem silné feministické zprávy o rodině a společnosti, film ale s ženskostí svých figur nakládá konzervativně a patriarchální struktury světa nijak neanalyzuje. Je to další důvod, proč se přirovnání ke Zmizelé jeví alespoň z hlediska filmové adaptace nepřístojné. Dívka ve vlaku je na rozdíl od sofistikovaného Fincherova snímku jen tuctový thriller o jednom tuctovém případu, jehož nápadité jednotlivosti neslouží důstojnému celku.
Foto: Freeman Entertainment/Universal Pictures
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Tate Taylor; Scénář: Erin Cressida Wilson
Hrají: Emily Blunt, Rebecca Ferguson, Haley Bennett, Justin Theroux, Luke Evans, Édgar Ramírez, Allison Janney, Lisa Kudrow
Žánr: thriller; Země původu: USA; Stopáž: 112 minut
Premiéra: 6. říjen 2016
- Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
- Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
- Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022
