Dva nejslavnější monstra filmového světa čeká další velkolepé střetnutí
Godzilla x Kong: Nové impérium je v pořadí už pátým snímkem z tzv. Monsterversa, jehož budování započalo novou verzí Godzilly z roku 2014. Zároveň je druhým hraným hollywoodským filmem, v němž se spolu sešla dvě legendární titulní filmová monstra (japonská kinematografie jejich setkání na plátně nabídla už v roce 1962). Aktuální počin navazuje na závěr předchozího snímku Godzilla vs. Kong (2021). Kong už se sice zabydlel v tzv. Duté zemi, jež byla v minulém díle objevena), zároveň ho ale trápí, že je jediným svého druhu. Při svém putování neprobádaným územím ale jednou narazí na další obří lidoopy. Těm však tvrdou rukou vládne nelítostný Skar King, jenž touží dostat se na povrch a ovládnout celý svět. Kong pochopí, že sám nového nepřítele nepřemůže, proto se na pomoc pokusí z povrchu přivolat obávanou Godzillu.
Od velkých ambic k prvoplánové zábavě
Godzilla v režii Garetha Edwardse, která sérii před deseti lety odstartovala, byla nečekaně vážně se tvářící režisérovou poctou sofistikovaným a převratným blockbusterům Stevena Spielberga (viz odkazy na Čelisti /1975/, Jurský park /1993/ aj.). S každým dalším dílem se však série posouvala směrem k bezduchým popcornovým velkofilmům, v nichž příběh slouží pouze k tomu, aby se obří nestvůry setkaly a chvíli spolu efektně bojovaly. A je úplně jedno, jak moc absurdní a nesmyslná zápletka k tomu povede. Franšíza se tak změnila v něco na způsob Mortal Kombat, avšak s monstry. Tomu nasvědčuje i ztvárnění úvodního titulku s názvem filmu, jehož bombasticky znějící hudební podkres právě kultovní herní mlátičku mírně asociuje.
Zatímco ve všech předešlých čtyřech filmech se tvůrci vždy snažili lidským postavám aspoň trochu věnovat (byť někdy spíš jen naoko), tentokrát už je nepřehlédnutelné, že význam účasti lidských hrdinů je zde zcela minimální. Dějem nás provází čtveřice protagonistů. Tři již známe z minula – vědkyni Ilene Andrewsovou (Rebecca Hallová), její adoptivní dceru Jiu (Kaylee Hotlleová), která má s Kongem speciální vztah, a ztřeštěného konspiračního teoretika Bernieho (Brian Tyree Henry). Jedinou výraznější novou postavu je Trapper v podání Dana Stevense (Miluj svého robota /2021/), jenž představuje de facto veterináře, který má na starost Kongovo zdraví.
Kong vládne, Godzilla na vedlejší koleji
Scénář je značnou část stopáže rozdělen do dvou hlavních paralelně probíhajících linií – lidské a zvířecí. Centrem té lepší a zábavnější je Kong, jenž se ve svém novém domově již od úvodní scény utkává s nejrůznějšími dravými šelmami. Scény s Kongem, který je tentokrát bez nadsázky ústředním hrdinou vyprávění, mají slušné triky, drajv, akci a chvílemi i atmosféru. Není to v žádném směru jedinečná podívaná, protože jak na oslnivé fantazijní světy (série Avatar /2009/), tak na souboje různých gigantických bytostí (série Jurský park a svět, Transformers /2007/ aj.) už je současné publikum zvyklé. Ostatně i se samotným Kongem jsme už jsme v minulosti viděli divočejší a působivější věci (např. bitvu s triem T-Rexů ve verzi Petera Jacksona z roku 2006). Přesto platí, že když je na plátně Kong, pozitivní dojmy převažují.
S Godzillou pak snímek nakládá podobně jako minule. Oproti Kongovi je znovu (a tentokrát možná ještě více) upozaděná. Představuje jen kamaráda do nepohody, kterého si Kong v případě nouze přivolá. Sice se o ní pravidelně mluví, v průběhu filmu jsme svědky dvou jejích (sólových) soubojů s jinými kaiju monstry, skoro nic to však nemění na tom, že proslulý ještěr není prezentován jako plnohodnotný lidoopův parťák, ale že je zkrátka až „ten druhý.“
Lidé nikoho nezajímají
Mnohem slabší je to se zbytkem snímku, v němž sledujeme lidské hrdiny, kteří se rovněž vydávají do Duté země, aby odhalili novou hrozbu pro celé lidstvo. Tyto pasáže jsou vesměs nezáživnou a nepodstatnou dějovou vatou plnou banálních dialogů, popřípadě absurdních pavědeckých promluv o tom, jak funguje svět plný neznámých tvorů skrytý hluboko uvnitř naší planety. Tvůrci si to ovšem zřejmě plně uvědomovali, a tak se dané scény každou chvíli poněkud zoufale snažili osvěžit pravidelně dávkovanými rockovými vypalovačkami a hlavně rádoby vtipnými Bernieho hláškami. Tyree Henry tu ale absolutně nemá co hrát a definovat jeho postavu opravdu nelze definovat jinak než jako „legrační černoch“. Vtipný (akorát víc cool a sexy) měl být zřejmě i nováček Trapper, věčný pohodář v rozevláté havajské košili, jenž je do děje uveden skrze Kongův bolavý zub. Zní to směšně, ještě směšnější je však způsob extrakce onoho zubu, kterou vykoná právě Trapper. Ve výsledku je jeho role v příběhu jen o trochu méně zbytečná než v případě Bernieho. Reálně je zde jen proto, aby měl film kromě ženské hrdinky i hrdinu mužského (aniž by to bylo potřeba). Posledně jím byl drsňácký Alexander Skarsgård, jehož postava byla taktéž matná a pramálo důležitá. Tentokrát došlo na hezouna Stevense, jenž tu kvůli svému účesu (možná nezáměrně) dost připomíná Bradleyho Coopera. Jediný vztah, který je ve snímku zdůrazňován, je ten rodičovský mezi Ilene a němou Jiou. I ten je ale rozveden povrchně a bez jakéhokoliv zajímavého nápadu. Nezájem o lidský element se naplno projevuje i v případě anonymních civilistů, jichž v závěrečné bitvě zemřou minimálně stovky, nikdo se tím ale nezabývá, aby to nekazilo následný happy end.
Velké, drahé a… dobré?
Stejně jako předchozí snímek i tento režíroval Adam Wingard. Jeho zručnost spočívá zejména v udržení vysokého tempa a divácké atraktivity po celou dvouhodinovou délku. O monumentální akční scény není nouze a jakmile jedna velká bitka či destrukce skončí, nejdéle do deseti minut začne další. Finále je sice nepřekvapivé (opět se odehrává ve světové metropoli a připomíná wrestlingový souboj), určitě mu ale neschází potřebné měřítko a nabídne i pár pěkných moneyshotů. Pochopitelně vše, co na plátně v těchto momentech vidíme, jsou digitální efekty. Jejich úroveň je ale ucházející a odpovídající standardům současných vysokorozpočtových hollywoodských velkofilmů. Vysoký rozpočet je na snímku vidět prakticky nepřetržitě.
Každopádně je třeba počítat s tím, že film jako je tento má daleko k inovativním, precizně zkonstruovaným a duchaplným blockbusterům, na jaké jsme zvyklí od Spielberga, Jamese Camerona nebo Christophera Nolana. Godzilla x Kong: Nové impérium je však kromě svižnosti, množství povedené akce a kvalitních triků sympatické i tím, že na rozdíl od některých obdobně přízemních a přihlouplých titulů se nesnaží tvářit, že je něčím víc, než jen sezónní žánrovou oddychovkou pro nenáročné publikum. Komu je to málo, stále může do kina zajít na vynikající druhou Dunu.
Foto: Vertical Entertainment