Příběh o tom jak se nedopustit hříchu a zachránit chorvatský ostrov před vymřením naivní optikou mladého kněze Fabiana
Festivalovými cenami ověnčený chorvatský režisér Vinko Brešan natočil poprvé podle vlastního scénáře tragikomický snímek, který jsme již měli možnost zahlédnout v Karlových Varech nebo na Febiofestu. Nyní dostávají Knězovy děti šanci oslovit ještě větší publikum v našich kinech a multikinech. Hned na začátek prozradím, že film těžící především z jednoho výtečného nápadu si pozornost rozhodně zaslouží.
Umíráček nepřestává zvonit
Kněz Fabian se ocitá v nelehké situaci. Nejenže trpí pocitem, že nedokáže v žádné oblasti dostihnout svého staršího kolegu, kterého by měl jednoho dne nahradit, slunný dalmácký ostrov se stejně jako všude v Evropě potýká s vysokou úmrtností a nízkou porodností. Duchovního tento nepříznivý vývoj trápí do té doby, než mu jednoho dne přijde řešení samo naproti. Trafikant žijící především z prodeje kondomů se přijde vyzpovídat s obavami, zda se svým obchodováním nedopouští hříchu.
Vzápětí s Fabianem vymýšlejí takřka ďábelský plán jak obyvatele ostrova obelstít pomocí prostého propichování pánské ochrany. Svou činnost dovádějí k manufakturní dokonalosti a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Porodnost se zvedne s takovou razancí, že se bohem zapomenutá vesnice brzy dostává do celostátních zpráv a místní anomálie napomáhá i cestovnímu ruchu.
Komedie s tragickými prvky
Zásluhou hodinu a půl dlouhé stopáže jsou Knězovy děti velmi svižnou záležitostí. Disponují decentním humorem (téměř bez vulgarit), neváhají se však strefovat do všech oblastí fungování církve včetně pedofilie mezi kněžími. Velmi zábavné jsou Fabianovy vyfabulované představy odehrávající se na korespondujícím bílém pozadí.
Film skvěle pracuje s momentem překvapení. Počáteční vývoj je sice odhadnutelný, hlavní postavy a především my netušíme, kam nás příběh nakonec zanese. Přeměna čistě komické roviny v ryze tragickou je sice náhlá, tvůrci se však vytasí s takovým kalibrem, že zpočátku beze zbytku funguje. Satirický tón pracuje naplno, nutí nás k smíchu a k mrazení v zádech zároveň.
Krátká délka snímku sice svědčí dynamice, nedává však příliš vyniknout postavám. Mimo Fabiana, trafikanta a lékárníka tak většina ostatních vesničanů představuje řadu pitoreskních postaviček, nakreslených na papíře či zhmotněných v představách kontroverzního kněze, ale jejich motivy a tužby nám zůstávají utajeny.
Genialita, nebo promrhaný potenciál?
Vinko Brešan stejně jako Fabian opatruje své ovečky, zároveň však musí hlídat scénář, aby se mu celé vyprávění nerozpadlo pod rukama a nezaniklo jeho sdělení. Daří se mu to znamenitě. Po hlavních zvratech je však závěr poněkud překombinován, co se závažných životních situací týče. Nestačí, že se Fabianův svět zbortil jako domeček z karet, scenárista a režisér v jedné osobě na něj sesílá ještě dodatečný „boží trest“.
Ústřední nápad vyždímali tvůrci na výbornou. Kdyby se v poslední třetině drželi hesla, že méně je někdy více, jednalo by se o téměř geniální snímek. Takto nás zvládnou pobavit i dojmout a na závěr uondat přebujelou tragikou. Nekompromisní navážení se do instituce církve a jejích dogmat by ale mělo na českého diváka fungovat, ačkoliv v našich končinách antikatolický pohled ztrácí punc kontroverze.