Ve zpívané verzi tří klasických pohádek Tři bratři se Svěrákovým podařilo vhodně osvěžit český film živou vodou.
Pohádkový žánr rozhodně nepatří v českých kinematografických lesích mezi ohrožený druh, naopak když jsou přívětivé podmínky, mohou se diváci spolehnout, že vyjma kvanta obehraných písniček zazní i nové tóny. Tradice je v naší kultuře zakořeněná jak pětisetletý dub, a i když do ní mnohdy seknou nešikovní dřevorubci, tvořit se budou další větvičky. O Vánocích to jistí veřejnoprávní televize, která pravidelně připravuje několik premiérových pohádek, jednou, dvakrát za rok se žánr zjeví na plakátech u kin. Rozhodně je ale rozdíl, když je autorem Zdeněk Troška a když za dílem stojí tvůrčí tandem otce a syna Svěrákových.
A o čem tedy Tři bratři vypráví? Zapomnětlivý Jan, unáhlený Pepa a nerozhodný Matěj vypomáhají svému otci na statku, ale projevují takovou míru ignorace vůči dovednému hospodaření, že se tatínek rozhodne je poslat do světa, ať se otrkají a najdou si nevěstu. Pravda, všichni tři se vrátí hned za jediný den, protože je zastavilo nezničitelné trní růží, ale nevzdají to a věrni odhodlání se probojují nástrahami i vlastními neduhy, aby mohl zazvonit zvonec a pohádky byl správný, svatební konec.
Staré známé
Poutavosti Tří bratrů překáží pouze volba pohádkových příběhů, neboť původní náměty pro televizní cyklus vycházely z prastarých vyprávění a pro film se nezměnily. I kdybychom počítali s tím, že Tři bratři jsou primárně určeni pro velmi malé diváky (přičemž svým zpracováním skýtají dostatek zábavy i pro další věkové kategorie), s Červenou Karkulkou, Šípkovou Růženkou a Dvanácti měsíčky se v různých obměnách setkává dětská mysl ve velmi raném věku. Na překážku je tato standardizovaná volba i v tom ohledu, že navzdory snaze modifikovat se mírné obměny zdají být pouze přikrášlením, odlišným zabarvením v detailu, ale nikoli významotvornou změnou v celku.
Popravdě by věrnost předlohám nebyla nerozumná, protože tyto příběhy přečkaly staletí, během nichž na ně tlak zájmu čtenářů působil jako tlak zeminy na uhlíky, z nichž nakonec vzejdou diamanty. Jinak řečeno, moc dobře víme, co musíme přetrpět, když se scenáristé pokoušejí vytvořit zcela novou zápletku, což je proces, během kterého se neobejdou bez podvědomého vlivu moderních a postmoderních pouček o stavbě děje. Jakákoli snaha napodobovat starobylý přístup je vedena nezdarem kvůli sítu současného myšlení a rovněž nedostatkem času pro uzrání myšlenky.
Ovšem minimálně dvě z pohádek tvořících Tři bratry tu byly v nedávné době. Předminulé Vánoce byla hlavní štědrovečerní pohádkou reimaginace Dvanácti měsíčků, letos v červnu pak Disney uvedl do kin kasovní hit Zloba, který nahlíží na osudy Šípkové Růženky z pohledu jejího kletbodárce. To může být jeden z argumentů, proč se o Tři bratry nezajímat, neboť znovu a znovu máme slyšet totéž. Výhodou Svěrákovic příspěvku je obohacení tématu o nadprůměrné množství humoru a přiměřeně stejnou kopu muzikálního rytmu.
Veselí kumpáni
Zásluhou porozumění podstatě pohádkového fenoménu jsou Tři bratři velmi svěží, dynamickou a zábavnou podívanou, která dokáže být laskavá nenuceným a neagresivním způsobem. Okouzluje vykreslením vesnického života, kde dovede jasně vystihnout, jací tři bratři jsou a proč se vydávají na zkušenou do světa. Překvapuje fungujícím castingovým rozhodnutím, které do rolí tří bratrů vsadilo dvě veleslavné tváře, které si už pohádku vyzkoušely, a jednoho mladšího, ještě ne tak známého herce. Tomáš Klus a Vojtěch Dyk jsou podle zjištění příslušných časopisů dívčí idoly, které jsou výtečnou volbou na vysněné hrdiny. Navíc oba mají průpravu ve zpěvu, takže přirozeně zapadají do hudebního schématu. Pouze Zdeněk Piškula mohl vypadat jako překvapivá volba, ale v souhrnu se mezi staršími bratry neztrácí a víc nejistoty do konceptu vnáší rozhodnutí přiřknout mu devítiletou nevěstu.
Zásadní jsou při všem konání písničky Jaroslava Uhlíře, které pro film upravil Michal Novinski s větším rozsahem za spolupráce se symfonickým orchestrem. Texty nejsou hlubokomyslné, ale disponují rozmarnými melodiemi, které vnáší vzruch a nadšení do každé scény. Krom toho se hudební stylizace stává slušným nárazníkem před kýčovitými aspekty pohádek, které v dramatickém podání trčí jako nepřesvědčivý osten cizokrajné rostliny. Není tak třeba dumat nad tím, proč se nejstarší bratr Jan tak žene za princeznou obklopenou trny, když ji nikdy ani neviděl, nebo proč se prostřední bratr Pepa několikrát vrací do stejného domu namísto posečkání na místě. Je v tom láska, kterou písnička dovede sdělit s emocionální vášní, kterou obraz na zamilovaný obličej nenahradí.
Dvouhlavý pes
Přestože to byla spíš otázka nedostatku peněz, rovněž je symbolicky sympatické, že při produkci nelátaly hlavy tvůrců v oblacích a oni nesnili o dalším českém pokusu o trikovou fantasy. Místo toho kombinují fyzickou ruční práci s doplňkovými efekty, aby nenarazili na symptom zvaný Saxána 2. Příkladně je to vidět na postavě vlka, za nějž zastoupila kombinace chlapa v kostýmu a animatroniky a hrozivá postavička si tak udržuje svou hmatatelnou hrůznost s pomocí stylistiky tradičního českého loutkářství. Není to realisticky provedený vlk, naopak dost stylizovaný, ale jako za dob Kačenky a strašidel má ve své chlupaté, uslintané přítomnosti víc smysl, než kdyby za něj zaskočil dodatečná sterilní animace.
Umělý je na filmu snad jenom plakát, ale smích a radost, o něž Tři bratři usilují, ty jsou v přítmí sálu skutečné, protože se rodí v sedačkách se spokojenými diváky. Svěrák z divadelní zkušenosti ví, jak obecenstvo potěšit. Činí tak prostřednictvím slovních her, narušování prostoru mezi plátnem a kinosálem a s pomocí dobré nálady.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Jan Svěrák, Scénář: Zdeněk Svěrák
Hrají: Tomáš Klus, Vojtěch Dyk, Zdeněk Piškula, Jiří Lábus, Zuzana Norisová, David Matásek, Ivana Chýlková, Oldřich Kaiser, Miroslav Táborský, Zdeněk Svěrák, Bolek Polívka, Miroslav Vladyka, Miroslav Hanuš, Oldřich Vlach, Gabriela Míčová další.
Žánr: pohádka, Země původu: ČR/Dánsko, Stopáž: 90 minut
Premiéra: 14. srpen 2014
Podobné články
1 komentář