Tomb Raider – špína a pot místo pixelů

25.3.2018 at 16:40  •  Posted in Recenze by

Počítačová diva se znovu probojovala na filmové plátno. Zlomí kletbu žánru?

 

   Videohry a filmy dominují mainstreamu vizuální kultury. I když je znát, že se vzájemně ovlivňují, převedení herního zážitku do zcela filmového vyprávění se zdá být dodnes prokleté. Nedaří se jim kreativně ani finančně. Největší stigma na adaptacích zanechal Uwe Boll. Úspěch je tak hodně výjimečný, zmínit lze třeba Silent Hill (2006), ale většinou produkce tápají a na výsledku je to znát. Nezvládl to ani Justin Kurzel s Assassin’s Creed (2016), ani Duncan Jones a Warcraftem (2016), a to jsou tvůrci, kteří za sebou měli filmařské výhry.

   Nyní do kin přichází jedna z nejslavnějších herních ikon – Lara Croft, která se na počítačích poprvé objevila v roce 1996. Postava akční archeoložky ze série Tomb Raider by se dala přirovnat k Indiana Jonesovi v sukních, kdyby ovšem někdy šaty nosila. Je však nutné připomenout, že nejde o první filmové zpracování dobrodružství Lary Croft. Už pět let po vzniku první hry s Larou Croft vznikl film v režii Simona Westa, ve kterém hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie. Úlohu si podruhé a naposledy zopakovala o dva roky později.

   Nové filmové zpracování reaguje na vývoj videoherní série, která shodou okolností před pěti lety prošla restartem, jenž postavu uvrhl do reálnějšího světla a zbavil ji přímočarého sexappealu, který ji v hrách od začátku reprezentoval mimo jiné velkým poprsím. I kvůli tomu celou sérii obestírá diskuse o tom, jestli je Lara Croft spíš reprezentantkou mužské fantazie, kterou navíc ve hře muž jako hráč ovládá, nebo je představitelkou silné ženské hrdinky.

 

Lařina první hrobka

  Nový Tomb Raider vychází z pět let starého restartu nejen vizuálně, ale rovnou i příběhově. Lara Croft není žádná zkušená objevitelka ztracených pokladů, ale mladá dívka zmítaná vlastními problémy. Jediné, co zůstalo (možná příliš) stejné se starým filmovým Tomb Raiderem, je její problém s vazbou na otce, který se pohřešuje a je nejspíš mrtvý. Lara se s tím ale nechce smířit, vydává se po jeho stopách, což ji přivede na ostrov, kde její otec pátral po hrobce nebezpečné japonské královny Himiko. Na místě je ale zlovolná organizace Trinity, která na rozdíl od rodiny Croftových chce moci hrobky zneužít pro své plány.

   Ve zkratce lze říct, že největším problémem filmu je scénář a že ho zachraňuje režie. Základní struktura děje ještě hezky naplňuje koncept dobrodružného příběhu, obzvlášť řetězením situací, navíc jeho přímočarost má blízko ke stylu videohry, aniž by na to upozorňoval stylem záběrů. Rovněž sympaticky vykreslí Laru, načrtne její přednosti (zkušenosti z boxu, fyzická zdatnost) a slabosti (vazba na otce, podřadné zaměstnání) a vrhne ji do dobrodružství, které ji buď zničí, nebo zocelí.

  Na druhé straně scenáristé (pro Genevu Robertson-Dworetovou je to debut, Alastair Siddons předtím napsal jenom Proti vlastní krvi /2016/ a Evan Daugherty má zase na kontě například Divergenci /2014/ a Želvy ninja /2014/) nedokázali vždy přijít se smysluplným zapojením akční části, které by byly organickou součástí vyprávění a ne jenom povinným vyplněním kvót. Platí to jak pro cyklistický závod v ulicích, tak i pro honičku se zloději v přístavu. Jako by nechtěli nechat diváky čekat, než se Lara dostane na ostrov.

   Nedomyšlený je i mýtus, který je motivem dobrodružství – hrobka Himiko. Závěr je postaven trochu jako Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989). Je de facto předestřeno několik zkoušek, kterými musí postavy projít, aby se dovnitř dostali. Nechme stranou, že se divák místy nechává při řešení hádanky bokem. Je zřejmé, že smyslem hrobky bylo královnu uzavřít tak, aby se nikdy nedostala ven. Proč tedy stavět pasti tak, aby obsahovaly mechanismus, který je neutralizuje? Cílem v tomto případě neměla být možnost, že vyluštěním rébusu si zaslouží příchozí přístup do hrobky, ale taková opatření, která nepustí nikoho dovnitř a ani ven.

   Je to lapsus, který může uniknout pozornosti podobně jako jiné zádrhele, a to právě zásluhou zručné a cílevědomé režie norského tvůrce Roara Uthauga, pro kterého šlo o první velkou příležitost v Hollywoodu. Předtím natočil v domovské zemi katastrofickou Vlnu (2015), historický Útěk (2012) nebo pohádkové Magické stříbro (2009). Jeho rozptyl byl velký, ale ukazoval smysl pro dobrodružné žánry.

 

Žádný život navíc

  Uthaug přispěl k tomu, že je výsledek svižný, životný a akce je dynamická a zábavná, aniž by ji tlačil do absurdních rozměrů. Po vzoru restartované herní série s Larou zachází opatrně, dělá z ní člověka z masa a kostí. V tomhle ohledu se mohl opřít také o skvělý casting.

  Nový přístup k materiálu znamenal přeobsazení hlavní role. Místo Angeliny Jolie, která fyzicky ladila s podobou původní Lary Croft, nastoupila Alicia Vikander. Přestože obě se v roli představily jako držitelky hereckého Oscara, verze s Angelinou Jolie nešla pod povrch a spoléhala se na sexy zevnějšek. Na druhé straně pro Vikander je Lara Croft i emocionální výzvou, takže je díky ní mnohem vrstevnatější a sympatičtější. Abych to vztáhl k výše nastíněné diskusi o podstatě postavy, v novém Tomb Raiderovi je mnohem víc silnou ženskou hrdinkou, která musí překonat dost útrap, než jenom hezkou tvářičkou s výraznými křivkami.

   Nakonec ale musí dojem z filmu zkazit opět scenáristé (nebo snad producenti?), kteří otevřeně vsází na to, že ještě někdo někdy natočí pokračování, což je s ohledem na zkušenost s filmy podle videoher odvážný přístup, navíc drzý k divákovi. Vytváření sérií je v současnosti poměrně mor filmové produkce, který narušuje touhu po příběhu, který stojí sám o sobě. Tomb Raider se nakonec tváří jako pouhý předfilm. No už jednou měla Lara filmové pokračování, třeba budou mít štěstí i tentokrát.

   A ještě dovětek k 4DX, ve kterém některá kina Tomb Raider promítají. Je to nástroj, který akčním filmům opravdu sedne. Sice se pak stávají víc pouťovou atrakcí, ale i neobyčejnější akce s tím získává na půvabu a vtahuje diváka. Tomb Raider pak na řadě míst velmi chytře posouvá divákovo zapojení dál, ať už jde o probuzení s vodou, nebo pocity ran, které utrží Lara. Balanc mezi tím, aby to i trochu bolelo, ale nevyhnalo nás z kinosálu, je opravdu náročný, ale Tomb Raider ho zvládá.

(7/10)  

 

Foto: Forum Film

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Tomb Raider

Režie: Roar Uthaug; Scénář: Geneva Robertson-Dworet, Alastair Siddons

Hrají: Alicia Vikander, Walton Goggins, Hannah John-Kamen, Dominic West, Daniel Wu

Žánr: akční/dobrodružný; Země původu: USA; Stopáž: 118 minut

Premiéra: 15. března 2018

Adam Fiala