Berlinale má nečekaného vítěze, čínské drama ostrouhalo

21.2.2019 at 23:57  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by

Jaké filmy byly na berlínském festivalu letos oceněny?

 

   Zdálo se téměř nemožné, aby letošní Berlinale neopanovaly filmové tvůrkyně. Ženská linka byla v programu silně cítit, téměř polovinu soutěžních filmů natočily ženy. Zlatého medvěda nakonec získala francouzsko-německo-izraelská koprodukce režiséra Nadava Lapida Synonyma (viz úvodní foto). V době velkých migračních vln, které sledujeme takřka na všech kontinentech, téma pravděpodobně vystihuje prožitky milionů lidí, kteří museli opustit domov a hledají cestu, jak se adaptovat v nové kultuře. V případě Synonym také způsob, jak svůj původ odmítnout.

   Podle režiséra vítězného snímku nejde o politický film, ukazuje osobní prožívání vztahu k rodné zemi a hledání cest k nové kultuře, jejím zvykům a jejímu jazyku. Jako loni porota vybrala film, který se představil až na konci festivalu, v době, kdy většina obchodníků a novinářů Berlín už opustila. Před rokem si hlavní cenu odneslo drama Touch Me Not.

Nadav Lapid, Rržisér vítězného filmu

   Některými kritiky favorizované soutěžní filmy Bůh existuje, jmenuje se Petrunija (Makedonie) nebo Odong (Mongolsko) neuspěly. Stříbrného medvěda (Velkou cenu poroty) si odnesl film Françoise Ozona Díky Bohu (A Grace a Dieu) o pedofilních skandálech v církvi, jehož promítání povolily francouzské soudy až po skončení Berlinale. Zákaz promítání s odvoláním na presumpci neviny chtěl získat kněz, který čelí obvinění ze zneužití 70 chlapců. Verdikt nad lyonským duchovním má padnout letos na jaře.

 

Festival s politickým názorem

   Nejlepší režijní vedení letos podle poroty předvedla Angela Schanelecová (Byla jsem doma, ale). Teenager na týden uteče z domova, po návratu mají jeho blízcí o něj obavy a on je staví do velmi nepříjemných situací. Další dospívající „trouble-maker“ v soutěži díky vynikajícímu hereckému výkonu naoko nevinné Benny (Helena Zengelová) režírovala Nora Fingscheidtová, která za drama Narušitel systému (Německo) převzala cenu Alfreda Bauera. Český animovaný film Plody mraků si odnesl nestatutární, ale populární cenu dětského publika.

   Přímo v době konání festivalu zasáhla do programu politika a podle některých cenzura, neboť na poslední chvíli zrušila Čína povolení vycestovat režisérovi Čang I-mouovi a z důvodu „technických problémů“ se tak nepromítal ani jeho nový film Jedna sekunda. Média začala spekulovat o možném zásahu cenzorů v Číně. Další čínský snímek ze soutěže Sbohem, synu získal od kritiků velmi pozitivního ohlasy a byl favoritem na vítězství. Nakonec obdržel „pouze“ ceny za ústředního herce a herečku. Medvěda za scénář si z Berlína odvezli tvůrci textové předlohy napínavého snímku z Itálie Dětský gang. Kamera bez námitek míří na sever Evropy Norovi Rasmusovi za vizuálně propracovaný příběh Pojďme krást koně.

 

Pramáti Nové vlny Agnes Varda

Od mých třiceti mi říkají pramáti nové vlny,“ říká o sobě 91letá Francouzka Agnes Varda, která na Berlinale předvedla svůj extravagantní účes a sebeironizující dokument mapující její šedesátiletou kariéru – Varda by Agnes. Před premiérou Varda převzala cenu Berlinale Kamera za přínos světové kinematografii. Vardová jako filmařka, feministka a vizuální umělkyně v dokumentu popisuje svou práci, přednášky a přístup k filmu jako médiu. Agnes je historicky nejstarší nominantka na Oscara a také jediná, kdo byl nominován poté, co obdržel čestného Oscara. Je to  žijící legenda a dokazuje, že věk není limitující.

Pan Jones

   V Berlíně se představilo nejnovější drama polské režisérky Agnieszky Hollandové Pan Jones. Sugestivní víc než dvouhodinová ilustrace jednoho z nejtemnějších období 20. století – hladomoru ve 30. letech na Ukrajině, který sledujeme prostřednictvím novináře Garetha Jonese, jenž jako jeden z prvních udělal interview s Hitlerem nebo Stalinem. Mrazivé dějinné události prolíná kritika západní žurnalistika i téma fake news. Je otázkou, co film může říci dnešním Ukrajincům, kteří v březnu volí prezidenta a pět let žijí v zemi, kde na východě pokračují boje proruských separatistických skupin s vládními vojáky.

Dostávám scénáře o zvěrstvech 20. století. Je příliš bolestivé vracet se k těm příběhům a do toho světa. Tenhle scénář mě chytil, přístup k tématu, jeho důležitost i způsob vyprávění, stojí za to, abych ho vyprávěla i já,“ řekla v Berlíně režisérka, která se odsud přemístila do Prahy. Začíná točit nový snímek Šarlatán s Ivanem Trojanem v hlavní roli, napsaný podle skutečné postavy lidového léčitele.

 

Portrét masového vraha poprvé v soutěži

   Film, který nenabídne poselství, ale notnou dávku hnusu. Zlatá rukavice je slušná dávka i pro otrlého diváka. O snímku Fatiha Atkina se na Berlinale hodně diskutovalo. Jedni doporučovali jít na projekci s prázdným žaludkem, druzí sbírali odvahu. Snímek má špičkově propracovanou výpravu, diváci se ocitnou v 70. letech 20. století v německém Hamburku a sledují nechutné počínání alkoholika a vraha žen Fritze Honka (Jonas Dassler). Město a kulisy „divoké“ čtvrti St. Pauli v divákovi zanechávají stejně nepříjemný pocit, jako to, co vrah dělá s těly svých obětí. Nechybí pila zahloubená do měkkého lidského masa, pytle plné lidských ostatků a na diváka jako by dýchal odér pálenky prolínající se celým filmem. Hamburský Quasimodo je monstrum, které podle mého názoru v hlavní soutěži Berlinale nemá co dělat, protože nevypovídá o ničem, co by stálo za pozornost publika. Na to přeci máme jiné festivaly – a to říkám jako divačka, která má ráda horory, mrazivé severské filmy nebo zombie sérii Živí mrtví.

   FilmEurope zakoupilo do české distribuce snímky Sbohem, synu, U zlaté rukavice, Antologie města duchů a Všechny moje lásky. Artcam přivezl Chvění a Ixcanul.