Redakční střižna je vaším průvodcem po premiérách tohoto týdne. Ve stručném glosáři si prosvištíme nabídku kin a napovíme, která z uváděných novinek má potenciál oslovit kritického diváka a proč. Vyberete si z aktuálních premiér?
Pan
Hlavní taháky: režisér Joe Wright, pohádka, nový pohled na známou postavu
Pan je jedním z nejzvláštnějších projektů letošního roku. Snímek je totiž digitální pohádkovou taškařicí na téma, jak se slavný Peter Pan ze Země Nezemě stal tou postavou, kterou známe. Všechny atributy vyznívají tak, že je to další pokus oživit příběh, který Disney proslavil ve své animované verzi, ale nabídne divákům v hrané verzi doplňkové vyprávění. Tim Burton takhle vyprávěl v Alence (2010) po událostech v říši divů, Zloba (2014) se pak dívala na životní osudy Šípkové Růženky z pohledu zloducha. Tady se opět rozvíjí mytologie a je otázka, jestli postavy Petra Pana nebo kapitána Hooka, kteří jsou nyní ještě přáteli, mají vazbu a logickou platnost i vůči příběhu, který kdysi stvořil James Barrie (viz. film Hledání Země Nezemě /2004/)
Za opatrným a podezíravým přístupem k uváděné CGI přehlídce atrakcí může osoba režiséra. Joe Wright se totiž dosud profiloval hlavně na extra slzopudných romantických příležitostech – od všemi adorované Pýchy a předsudku (2005), přes silné Pokání (2007) s nečekaným zvratem po strojenou, ale formálně invenční a dech beroucí Annu Kareninu (2012). A teď natočil pohádku, v jejíchž snad všech scénách se ozývá přítomnost zeleného pozadí, v němž třeští Hugh Jackman v nejbizarnějším kostýmu posledních let a představitelka Lisbeth Salanderové se snaží, aby z ní děti neměly v tomto případě hrůzu. Může něco tak šíleného dopadnout dobře?
Resumé: Riskantní podnik, do kterého studio Warner Bros. nalilo sto padesát milionu dolarů v naději, že se snad zopakuje Alenčin zázrak s miliardou. Pan však vzbuzuje otázkou, jestli dovede zaujmout aspoň děti.
Originální název: Pan; Země původu: USA
Žánr: rodinný/fantasy/dobrodružný; Délka: 111 min; Distributor: Freeman Ent.
Muž na laně
Hlavní taháky: Robert Zemeckis (ten, co natočil Forresta Gumpa), slavný akrobatický kousek na WTC
Tvůrce legendárních a několika velmi populárních filmů posledních dvaceti let minulého století pokračuje v kříšení kariéry, kterou podle mnohých snaživě rdousil několika animovanými projekty, které místo revoluce v realističnosti ztvárnění představovaly slepou vývojovou větev. Zemeckisovi fanoušci hromadně nesnáší Beowulfa (2007), Vánoční koledu (2009) a ze všeho nejvíc Polární expres (2005). Inu, já se k nim nepřipojuji, protože navzdory limitům, které tyto filmy nedokázaly v animační rovině překlenout, vypráví s dětsky nadšeným duchem, heroickou starosvětskostí i citem pro světlo zářící v zimních temnotách.
První odpustek mezi veřejností získal snímkem Let (2012), kde to Denzel Washington bravurně nabral zádí letadla do země, teď se ohlíží za neobyčejným výkonem Phillipa Petita, který na laně prošel mezi dnes již neexistujícími věžemi Světového obchodního centra. Asistuje mu při tom Joseph Gordon-Levitt, který musí balancovat před zeleným pozadím a přesvědčit nás o tom, že stojí nad propastí ve výšce 417 metrů. Může to být větší oříšek než v této děsuplné výšce fakticky balancovat.
Resumé: Při zvažování, jestli na hranou rekonstrukci tehdejších událostí jít, se může vloudit myšlenka zhlédnout spíš stejnojmenný, Oscarem oceněný dokument. Už jenom pro autenticitu.
Originální název: The Walk; Země původu: USA
Žánr: životopisný/drama/dobrodružný; Délka: 123 min; Distributor: Falcon
Laputa
Hlavní taháky: vůně kávy, ztracené existence při hledání svého místa na planetě
Laputa se poprvé odhalila v roce 1726. Byl to ostrov, tehdy ještě nebyl tvořen. Jeho základem byly slova, která mu však zajistila účast na legendě jménem Gulliverovy cesty. Fiktivní ostrůvek vymyslel Jonathan Swift a dal mu úlohu alegorické kritiky na útlak aristokratické Británie vůči ovládanému Irsku. Aby toho dosáhl, vznášel se. Uprostřed byl magnetovec, díky němuž se mohl pohybovat nahoru a dolů i libovolně do stran. Ať tak či onak, pod ním byl ostrov Balnibarbi, s obyvateli vždy živořícími ve stínu Laputy, bez radosti ze slunce i bez požehnání deště a s obavou, že jim ostrov spadne na hlavu. Lidé na Laputě jsou sice vzdělaní a chytří, ale občas příliš odtržení, takže mají k dispozici pleskače, kteří je vždy upozorní, že mají mluvit nebo třeba poslouchat.
Laputa je jen jedním z míst, na něž Gulliver při svých cestách narazil. Nejprve se dostal na Liliput, pak na Brobdingnag a přes některé další oblasti včetně Laputy se dostal až k zemi Hvajninimů. Ať už byl konfrontován s drobnými lidmi, obry nebo mluvícími koňmi, celé jeho dílo v sobě nese satirický pohled na lidskou společnost. Ve filmu Jakuba Šmída nese název Laputa kavárna, kterou pravděpodobně vlastní a pracuje v ní Tereza Voříšková. Jestli ale odvážný odkaz na klasické literární dílo v sobě pro příběh filmu zásadní referenci, je těžko povědět.
Resumé: Laputa bez pleskačů. Kavárenské hledání sebe sama jedné dívky, která by možná jen potřeba proplesknout, aby si uvědomila, že není důvod hledat problémy, kde nejsou.
Originální název: Laputa; Země původu: ČR
Žánr: drama; Délka: 93 min; Distributor: Bioscop
Mládí
Hlavní taháky: Paolo Sorrentino, vítěz karlovarské ceny diváků
Velká nádhera (2013) vyvolala před dvěma lety kolem režiséra a scenáristy Paola Sorrentina takový povyk, že mu nakonec přistál v klíně Oscar za nejlepší cizojazyčný film a o italského tvůrce se začali zajímat i ti, kteří vidí artový film jednou za rok, když při večírku v Karlových Varech vlezou omylem do kinosálu. Velká nádhera byla přirovnávána ke klasickým vrcholům ve filmografiích Sorrentinových národních souputníků z dávných dob jako je Fellini. Ale kdo jde nahoru, musí také dolů.
Sorrentino ale není tvůrce jednoho filmu, jeho kariéra čítá řadu skvostných děl, ale po triumfu byla očekávání jeho další práce příliš velká, než aby jim mohl dostát. Zkusil jít cestou anglicky mluveného filmu, který obsadil takovými hvězdami, jako jsou Michael Caine nebo Harvey Keitel, a nechal je ve vysokohorském lázeňském hotelu mluvit o stáří, paměti a problémech s močením. A do toho se jim tam promenuje nahá Miss Universe. Počítejte s tím, že všechno řádně okomentují. Možná až moc.
Resumé: Od důvěryhodného redakčního zdroje mám informaci, že je Mládí jen odleskem slávy Velké nádhery. Aj. Ale ta obří fronta za to stála, protože film uvedl sám Keitel, dodává Mary.
Originální název: La Giovinezza; Země původu: Itálie/Francie/Švýcarsko/Velká Británie
Žánr: drama; Délka: 118 min; Distributor: Aerofilms
Aferim!
Hlavní taháky: černobílý, rumunský, plnokrevně artový
Rumunsko-bulharský film s trochou českého koprodukčního přispění přichází možná tak akorát včas, aby nám na příkladu devatenáctého století připomněl zaslepenost přesvědčení ve výlučnost jednoho národu nebo náboženství a upozornil na směšnost představ, které se dědí jako obrana vůči komukoliv jinému – ať už je to Rom, Žid, nebo Rus.
Film Radu Judea je zasazen do prostředí Valašska, kudy v roce 1835 cestují dva muži, aby dostihli uprchlého cikánského otroka, který měl mít poměr s ženou svého pána. Judeův film k nám nepřichází jenom tak s prázdnou, navzdory svému černobílému formátu mu jeho barvitost zajistila na Berlinale cenu za režii.
Resumé: Podivnost, která může jen překvapit, zvlášť když má člověk chuť rozšířit si obzory a zapřemýšlet o světě kolem sebe.
Originální název: Aferim!; Země původu: Rumunsko/Bulharsko/Česko
Žánr: historický/drama/komedie/dobrodružný; Délka: 105 min; Distributor: Artcam
P.S. Kdo by si připadal akčně nesaturovaný, může se ještě svěřit do rukou Nemilosrdných.
