Finální bilancování naší redakce za rok 2014 je tu. Pečlivě jsme dohnali vše důležité, co nám uteklo, a můžeme představit reprezentativní výběr. Loňský rok přitom překvapivě přinesl hned několik skvělých filmů s tématem cestování v čase, které u nás zabodovaly.
1. Interstellar
Výprava za hranice známého světa se Christopheru Nolanovi vyplatila, protože si silnou kombinací emocí a inteligence vysloužil první místo v našem výročním žebříčku. Příběh o výpravě astronautů, kteří mají „zachránit“ lidstvo, disponuje dech beroucí vizuální stránkou, která čerpá z analogové kamery, sedmdesátimilimetrového filmu i nápaditých sekvencích z vakua. Matthew McConaughey táhne ve své pochybující otcovské roli raketu vlastními silami a dokazuje své pozdně objevené herecké dovednosti. Hlavně má film něco, co by každé tajemné sci-fi nemělo chybět – odvahu spekulovat, co je za hranicí známého. *recenze Interstellaru*
2.-3. Vlk z Wall Street
Oslava hříchu a prostopášnosti nebo otevřený pohled na zhýralost, která svou vyprázdněností kritizuje sebe sama? Martin Scorsese se lišácky vzdává soudů a nechává zločinné postavy ve víře, že konají správně, a je jen na divákovi, aby se smál s postavami a přitom se jim i vysmíval. Scorsese přitom vše ztvárňuje velmi lákavě, velmi svižně a bezpochyby atraktivně, ale i díky tomu je skoro tříhodinový opus zábavný a až postupně na Jordana Belforta dopadá spravedlnost. Sice trochu polovičatá, ale to už je součástí názorové nevyhraněnosti díla. *recenze Vlka z Wall Street*
2.-3. X-Men: Budoucí minulost
Změnit minulost, aby zachránili budoucnost. Jediný ze tří filmů s cestováním v čase v žebříčku (i tak jich je nějak moc), který si ale dovedl časoprostorový princip v kontextu příběhu a jeho vývoje velmi chytře ošetřit. Rozum se zde neprojevil poprvé ani naposled. Série X-Men těží z návratu svého filmového porodníka, který ji nešťastně opustil těsně před koncem. Nyní se vrátil, a jako by chtěl věc napravit, mění celou minulost. Skvěle vygradovaný příběh přátelství a zrady mezi Xavierem, Magnetem a Mystique místy pouze kazí nevhodně použitá digitální kamera v 70. letech, ale vynahrazuje to setkáním se starými X-Meny v mrazivé budoucnosti, špičkové triky a osudovost, která zaplavuje příběh s finální montáží, kde akční bouchání nahradila nutnost dobrovolného rozhodnutí vzdát se agresivního jednání. *recenze X-Men: Budoucí minulost*
4. Zmizelá
Chladný, dokonce chladnokrevný je poslední film Davida Finchera, v němž zadaptoval knižní předlohu od Gillian Flynn. Námět si vybral správně, umožnil mu opět se rýpat v temných démonech lidského uvažování, v němž někteří před rozvodem upřednostní sofistikovanou pomstu a vraždu. Ale kdo je viník? Média mají jasno. Ben Affleck je falešný jako umělohmotné poleno uprostřed lesa a Fincher zcela vytěžuje jeho herecký antagonismus k dosažení perfektního ztvárnění nesympatického a nevěrohodného manžela. Na druhé straně Rosamund Pike je elegantní, bledá kráska, která se jeví jedině jako křehká. Doplňte si nespolehlivého vypravěče, příběhový zvrat odvážně vložený do půlky vyprávění a krvavý vrtoch v závěru, který vede ke smutné bilanci nad institucí manželství. *recenze Zmizelá*
5.-6. 12 let v řetězech
Dvanáct let byl v řetězech, přes sto let byl jeho příběh zapomenut a během chvíle se stal oscarovým vítězem. Co by mohlo být šablonovitým hollywoodským příběhem o vzdoru vůči útlaku, se zásluhou angažmá výrazného britského režiséra Steva McQueena změnilo v sugestivní zážitek z devatenáctého století, kdy se černoši museli na jihu Spojených států obávat o vlastní život ve dnech plných otroctví. Půvab má příběh díky zvláštní ústřední postavě, která zakusila svobody severu a následně se dostává do područí a vystřídá hned několik pánů, aby dílo ukázkově načrtlo tendenční mentalitu té doby toho místa, která stahuje i ty dobré. *recenze 12 let v řetězech*
5.-6. Na hraně zítřka
Navzdory šéfredaktorově fanatické agitaci proti filmu se dokázalo Na hraně zítřka probojovat do desítky nejlepších letošních filmů. Sci-fi s válečnou tématikou a motivem cestování v čase statečně bojuje s hrozbou vlastní repetetivnosti, zneužívá k tomu Toma Cruise v jedné ze svých nejnoumovatějších rolí a zahlcuje smysly sériemi velkolepých akčních sekvencí, které napodobují vylodění v Normandii. Podobně jako jiní jeho v čase cestující souputníci má problémy vytvořit čistě fungujícím časovou kompozici, ale mstí se mu to až v úplném závěru, který zůstává hádankou pro všechny diváky. *recenze Na hraně zítřka*
7. V nitru Llewyna Davise
Llewyn Davis je sice fiktivní charakter, ale zanechal za sebou tak hmatatelnou stopu, že má divák po zhlédnutí chuť najít si desky, co natočil a poslouchat jeho folkové texty do konce života. Bratři Coenové se pouze inspirovali, pravděpodobně v postavě Davea Van Ronka, přesto se jim povedlo skutečně nahlédnout do nitra své postavy, byť by se na první pohled mohlo zdát, že se v samotném filmu nic neděje. Llewyn, který má dlouhodobě problémy s ženami, s nimiž stráví noc, ale pak se moc nestará, pouze dojde-li k nechtěnému těhotenství, najde nenadálého přítele v kočce, která příznačně uteče z bytu jednoho jeho přítele, který ho nechal u sebe přespat. Projevuje tudíž víc starostí o ztracené zvíře než o lidi kolem. Při snaze dosáhnout nějakého uznání pro svou muziku se tak potácí od místa k místu a mnohem víc nás přitom zajímá lehce snová atmosféra bizarních osobností a míst zaplněných nostalgickou atmosférou, než jestli dosáhne povrchního a materiálního sukcesu.
8. LEGO příběh
Nepřetržitá taškařice proměněná v kostičkový majstrštyk se povedla režisérům, kteří se etablovali na podobně šílené grotesce Zataženo, občas trakaře. V LEGO příběh moc lidí nevěřilo, vinu měl nepřehlédnutý product placement, který tvořil samotné základy filmového příběhu, ale dílo dovedlo tuto slabinu využít ve svůj prospěch a fotorealistickou věrností originálu naplnit vyprávění epileptickou kaskádou vtipu, kterou završil překvapivý zvrat navázaný na náš skutečný svět. Všechno je tu boží… *recenze LEGO příběhu*
9. Nejhledanější muž
Výkvět politicko-kriminálního thrilleru, kde se přitom tolik nevyšetřuje a zase tolik nenapíná. Naopak zdlouhavě nahlížíme do titěrných operačních plánů výzvědných služeb, které po největším teroristickém úderu jednadvacátého století bedlivěji sledují podezřelé osoby a pohyb vytipovaných individuí. Špionážní svět, který nás zbavuje jistých svobod, abychom mohli být svobodní, do sebe vtáhne i dva nechtěné účastníky čečenského imigranta a sociální aktivistky. Režisér Anton Corbijn s pomocí kvalitní předlohy zužitkovává svůj fotografický talent, takže dosáhl svého nejlepšího filmu, kde se cit pro oduševnělé záběry snoubí s oduševnělým námětem. *recenze Nejhledanější muž*
10. Hobit: Bitva pěti armád
Jenom o kousek se finále nové středozemské trilogie podařilo vytlačit favorita samotného šéfredaktora Grandhotel Budapešť. Zdaleka přitom ale není Hobit tak suverénní jako završení předchozí trilogie Pán prstenů, jehož Návrat krále si šáhl na oscarové rekordy. Hobit zůstane v mezích zábavy, ale velmi poutavě odvyprávěné. Divák si sice musel zvyknout na digitální stylistiku režiséra, ale sledovat putování Bilba a jeho roli v konfliktu u Ereboru je úžasné obzvlášť v komorních momentech, kde vše visí na vztahu mezi prve bojácným hobitem a trpaslíkem stiženým nemocí zlatého pokladu. *recenze Hobit: Bitva pěti armád*
Filmový rok 2014 Adama Fialy
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- Grandhotel Budapešť
- X-Men: Budoucí minulost
- Vlk z Wall Street
- LEGO příběh
- Interstellar
- Je muž, který je vysoký, šťastný?
- Jak vycvičit draka 2
- Ona
- Přežijí jen milenci
- Hobit: Bitva pěti armád
Mimo kinodistribuci: Je těžké být bohem, Violet, Křížová cesta, Snowpiercer
Nejlepší dokument: Je muž, který je vysoký, šťastný?
Nejlepší český film: Fair Play
Nejlepší použití 3D: X-Men: Budoucí minulost
Nejoblíbenější soundtrack: X-Men: Budoucí minulost, Jak vycvičit draka 2, Hobit: Bitva pěti armád
Nejoblíbenější filmová scéna: Akční závěr postavený na rozhovoru o tom, že nemá nic dělat v X-Men: Budoucí minulost
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): Temný případ
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Zimní příběh, Všechny cesty vedou do hrobu, V oku tornáda
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Dědictví aneb Kurva se neříká
Nejdivnější film roku: Byť jsem je neviděl, určitě to bude O koních a lidech nebo Fízlové, hajzlové
Filmové guilty pleasure: Fakjů pane učiteli
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: Výstava prací Tima Burtona v Praze
V roce 2015 vyhlížím: Star Wars: Síla se probouzí, Birdman, Big Eyes, Kingsman, Crimson Peak
Filmový rok 2014 Marie Dostálové
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- Na hraně zítřka
- X-Men: Budoucí minulost
- Vlk z Wall Street
- Přežijí jen milenci
- Lucy
- Interstellar
- Je muž, který je vysoký, šťastný?
- John Wick
- 12 let v řetězech
- Zmizelá
Mimo kinodistribuci: Locke, Kalvárie, Snowpiercer, Wish I Was here, Quan Min Mu Ji, Metro Manilla, What If, Predestination a Dom Hemingway za monolog o jeho ohromném přirození
Nejlepší dokument: Život Rogera Eberta
Nejlepší český film: Pojedeme k moři
Nejlepší použití 3D: 3D nijak zvlášť nevyhledávám. Viděla jsem pokračování Captaina Ameriky nebo Úsvit planety opic a efekt mi u obou připadal nevyužitý
Nejoblíbenější soundtrack: Hobit: Bitva pěti armád, Na hraně zítřka, John Wick, X-Men: Budoucí minulost, Mami!
Nejoblíbenější filmová scéna: Kdo? Rozlícený John Wick v podání charismatického Keanu Reevese. Proč? Msta za zabité štěně od zesnulé manželky. Jak? V choreograficky propracované, opojně dlouhé, perfektně nasnímané a navíc velmi vtipné akční sekvenci ukončí polovinu klubu.
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): 2. série Vikingů, 2. série House of Cards, 4. a 5. série Walking Dead, Temný případ, 3. série Newsroom, 3. a 4. série 2 $ocek a první díly The Strain a poslední díly The Knick
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Vyložené propadáky jsem míjela z bezpečné vzdálenosti. Nejslabší z kinodistribuce byly filmy V oku tornáda, 300: Vzestup říše a Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Zklamalo mě pokračování Planety opic, ale nekompromisní facku jsem neschytala
Nejdivnější film roku: Hojně medializovaná komedie Interview je křečovitým slepencem vtipů s Katy Perry jako lepidlem a vysoká hodnocení vůbec nechápu
Filmové guilty pleasure: 47 róninů
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: První navštívení Letní filmové školy v Uherském Hradišti a také natáčení reportáže o jednotlivých sekcích
V roce 2015 vyhlížím: Star Wars: Síla se probouzí, Jupiter vychází, Magic Mike XXL, The Martian, Chappie
Filmový rok 2014 Vaška Vosláře
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- Interstellar
- 12 let v řetězech
- Nejhledanější muž
- Na hraně zítřka
- V nitru Llewyna Davise
- Cesta ven
- Mapy ke hvězdám
- Zmizelá
- John Wick
- LEGO příběh
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2014:
Ohlížím se o rok nazpět a volám: Kam se poděly kvalitní thrillery? Loni nám cuchaly nervy vycizelované pecky jako Zmizení, Vedlejší účinky či Kapitán Phillips, letos nabídl nejvíc napětí (stejně jako nejvíc velkofilmové odvahy) vesmírný opus Christophera Nolana Interstellar. Ačkoliv se v mistrově filmografii neřadí snad ani na třetí příčku, letošní slabší nabídce vládne s přehledem. 70mm film nabídl v IMAXu geniální momenty, a i když představil nekonsistentní příběh, Zimmerův glassovský podkres propůjčil celému zážitku punc jedinečnosti. Vyjma toho? O zajímavé podívané nouze nebyla, z loňské desítky by se však směle mohlo celé obsazení ucházet o letošní TOP 3. Přidejme, že světově nejvýdělečnějším snímkem je třetí pokračování robotů na kolečkách a máme náběh na novoroční depresi.
Tak zle ale nebude. Jednak už teď vyhlíží další sezona lákavěji. Jednak jsou za vodou fanoušci komiksů. A jednak platí, že dokud budou smět k velkým projektům neortodoxní tvůrci, jako Steve McQueen se svým naturalistickým protikladem k tarantinovu Djangovi (12 let v řetězech), dokud nás budou oblažovat stylovou precizností kumštýři jako Corbijn (Nejhledanější muž s uchvacujícím P.S. Hoffmanem) či Fincher (provokativní Zmizelá) a dokud na nás budou pravidelně číhat lidsky bezohledné příběhy bří Coenů (V nitru Llewyna Davise), mizérie v kinosálech nezavládne. Vedle garantovaných továren na zábavu značek Cruise (Na hraně zítřka) a Lord-Miller (LEGO® příběh) nelze pominout ještě tři překvapení. Cronenbergovu extraordinární sondu do hollywoodské každodennosti (Mapy ke hvězdám), akční brakový nářez s desítkami lebečních průstřelů od Keanu Reevese (John Wick) a důkaz, že velká filmařina se dá dělat i v malém rybníčku. Pečlivý a citlivý přístup režiséra Petra Václava k Cestě ven zaslouží absolutorium.
Mimo kinodistribuci: Enemy (Nepřítel)
Nejlepší dokument: Cesta do školy
Nejlepší český film: Cesta ven
Nejlepší použití 3D: –
Nejoblíbenější soundtrack: Interstellar
Nejoblíbenější filmová scéna: Keanu Reeves a Michael Nyqist v telefonickém „rozhovoru“ (John Wick)
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): Temný případ
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Transformers: Zánik, Pompeje, Lucy
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: 300: Vzestup říše
Nejdivnější film roku: Nepřítel (Enemy)
Filmové guilty pleasure: Kandidát
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: Gladiátor Ridleyho Scotta s živou hudbou v mnichovském Gasteigu
V roce 2015 vyhlížím: Slídil, Jupiter vychází, Hon na lišku, Spectre, Mission: Impossible 5
Filmový rok 2014 Kamily Steinbachové
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- Leviatan
- Captain America: Návrat prvního Avengera
- Hobit: Bitva pěti armád
- X-Men: Budoucí minulost
- Zmizelá
- Interstellar
- LEGO příběh
- Robocop
- Ranhojič
- Přežijí jen milenci
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2014:
Moje letošní TOP 10 je opět plná blockbusterů, ale na její špici se umístil ruský film, který možná odrazuje svou délkou, ale děsí zcela zbytečně. Leviatan totiž na první signální odzbrojí svým humorem, aby se postupem času zvrhl v tragédii antických rozměrů, přidal krapet náboženského tápání a vše završil společenskou kritikou odkazující i na nedávné události týkající se Ruské federace. Přidejte si k tomu několik úchvatných kamerových záběrů na moře a máme vymalováno, film roku je na světě! Na druhou pozici jsem zařadila adaptaci komiksu Captain America: Zimní voják, jež se skvěle vyhnula těm pasážím předlohy, které by celý snímek jen neuvěřitelně zamotaly. Zasazení do marvelovského universa tak nic neruší a spolu s Avengers se jedná o nejlepší Marvelovku vůbec. Captain America neobsahuje slabší pasáž, každou scénu si budete chtít pouštět znova a znova. Ano, je to hlavně o akci, ale v originální verzi se nepochybně dojmete závěrem, i opakovaně. V případě třetího Hobita upřímně nechápu vlnu hatingu, která se okolo něj strhla. Nepouštím se s nikým do sporu o tom, že Hobiti nemají na Pána prstenů. Bitva pěti armád se mu však svým pojetím blíží nejvíce. Po trochu roztahané dvojce přichází v první půli víceméně konverzační drama postupnými krůčky směřující ke konfliktu, který vyvrcholí promyšlenou bitvou se skvělými souboji jeden na jednoho a na Jacksonovy poměry vcelku umírněným CGI. A budu se opakovat, ale konec mě dojal.
X-Meni mě na první zhlédnutí neuhranuli tolik, jak jsem očekávala, ale při opakované projekci jsem si k nim cestu našla a nakonec se mi asi z celé mutantí série líbí nejvíce díky kombinaci pečlivého budování vztahů mezi postavami, jimiž bodovaly starší kousky série a svižností a vtipem First Class, bez kterého by nás ta osudovost dozajista ubila. A závěr mě nedojal, protože až takhle pozitivní jsem ho opravdu nepotřebovala. Ke Zmizelé jsem měla předsudky. Bála jsem se přes dvě hodiny dlouhého příběhu s kriminální zápletkou. Bála jsem se dalšího filmu s Benem Affleckem. Místo toho jsem dostala strhující psychodrama s trochu moc twisty, ale natolik přesvědčivou Rosamund Pike, že před jejím výkonem letos utírají i daleko oceňovanější herečky. Interstellar zase znamená dalšího Nolana, který v topce nesmí chybět, ale k absolutnímu nadšení ještě chybí pár světelných let. I přes jistou emotivní přepjatost a poměrně dlouhý rozjezd mezi kukuřičnými lány představuje Interstellar poctivé sci-fi, které si skvěle pohrává se všemi těmi časoprostorovými obludnostmi, kvůli kterým jsem na střední neměla ráda fyziku. Everything is awesome! Čím vlezlejší ústřední song, tím v případě LEGO příběhu lepší film. LEGO příběh je hravá ptákovina, na jejíž animaci se tvůrci opravdu vyřádili, a kadencí hlášek strčí letos do kapsy opravdu kohokoliv. A jedná se o přesně ten typ animáku, na který se může dívat dítě i s tatínkem a každý se skvěle pobaví, případně mu ukápne nostalgická slza (nebo si zazpívá o tom, jak měl Batman těžký život).
Letošní rok představoval řadu povedených sci-fi filmů. Kromě Interstellaru se ještě nadmíru povedlo Na hraně zítřka, pozitivně překvapilo i mimodistribuční Predestination, o něco méně už vyloženě béčková Lucy, nicméně do mého osobního žebříčku se nakonec dostává remake Robocopa. Možná si v něm užijeme daleko méně krve než ve Verhoevenově verzi, ale PG-13 se výjimečně využilo až na doraz. Navíc se jedná o zdařile psychologický i společensko-kritický počin, který si v komornější části počíná natolik skvěle, až člověku přijde skoro líto, když se začne střílet. Závěr působí přespříliš konformně v kontrastu s odvážností, ale čert to vem, pořád je to lepší závěr než u Na hraně zítřka. Těšila jsem se na Exodus, ale výsledek představuje spíš lehčí fantasy než hutné historické drama. V rámci žánru letos nakonec zaujal Ranhojič, který menší výpravu (menší ale jen v porovnání s Exodem, rozpočet tu jinak pořádný opravdu byl) kompenzoval daleko kvalitnějším příběhem, který kromě filmových fanoušků zaručeně zaujme i příznivce dobrodružné literatury. Skončíme opět artově, neboť posledním snímkem mé topky se stávají Jarmuschovi Přežijí jen milenci. Hypnotická upířina konečně vrací do žánru trochu filozofie a ukazuje, co se dá natočit, když vám přitom netáhnou hlavou jen romantické hovadiny.
Mimo kinodistribuci: Křížová cesta, Third Person, Nebraska, Metro Manila, Co děláme v temnotách
Nejlepší dokument: Magický hlas rebelky, Je muž, který je vysoký, šťastný?
Nejlepší český film: Pojedeme k moři, Fair Play
Nejlepší použití 3D: Jak vycvičit draka 2
Nejoblíbenější soundtrack: –
Nejoblíbenější filmová scéna: Když v Lego příběhu došlo k velkému odhalení, které muselo být zopakováno, protože hlavní hrdina prostě neposlouchal
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): Hra o trůny, Vikingové, American Horror Story
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Zimní příběh, Prodloužený víkend, Hercules: Zrození legendy, Výchozí bod, Annabelle
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Amazing Spider-Man 2
Nejdivnější film roku: O koních a lidech
Filmové guilty pleasure: Drákula: Neznámá legenda
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: Coriolanus (divadelní záznam)
V roce 2015 vyhlížím: Avengers: Age of Ultron, Kingsman, Americký sniper, Frankenstein, Crimson Peak
Filmový rok 2014 Marka Kouteshe
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- V nitru Llewyna Davise
- Vlk z Wall Street
- 12 let v řetězech
- Zmizelá
- Nejhledanější muž
- Ona
- Godzilla
- LEGO příběh
- Grandhotel Budapešť
- Mami!
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2014
Kina se zvláště v létě zahlcují stále větším počtem blockbusterů, adaptací úspěšných románů, sequelů, remaků, restartů, spin-offů. Naštěstí žebříčky toho nejlepší vždy připomenou, že se dá vybírat i mimo mainstream a že i samotný studiový Hollywood vyprodukoval několik klenotů, kvůli kterým se ta letní kanonáda dá spolknout. Jak už je zvykem, až v prvních měsících roku 2015 se do kin tiše vkrade několik velebených „oscarovek“. Čeští distributoři čekají, až se rozšíří šeptanda, a tak nám několik vrcholných filmů zůstalo stále skryto. A nebylo to jiné ani minulý rok, díky čemuž u mě první tři místa nejlepších filmů roku náleží snímkům fakticky z předminulého roku. Začněme tedy u minulého ledna. V rychlém sledu jsme mohli zhlédnout bravurního energií sršícího Vlka z Wall Street, rozporuplného favorita zámořských kritiků Špinavý trik, mistrovských 12 let v řetězech a procítěný Klub poslední naděje. Jakou zprávu k nám tyto filmy vyslaly? Že Martin Scorsese zůstává nejvýznačnějším americkým režisérem, David O. Russell se o toho Oscara tak snaží, až to pěkné není, a že nálepka oscarového filmu už dávno neznamená akademický kalkul. 12 let v řetězech a Klub poslední naděje neztratily i přes zaangažovanost nic z autorského doteku svých režisérů.
Že se ale jedinečným dílem svých režisérů stane i zdánlivá reklamní agitka LEGO® příběh, čekal málokdo. Byl to slabší rok pro animovaný film, ale ani Pixar na vrcholu sil by sebereflexivitu a inteligenci LEGO® příběhu nedotáhl. Idea překvapivého autorství jako by ale nevymizela po celý rok. Nikdo nepochybuje o kvalitních osobitých projektech bratří Dardennů (Dva dny, jedna noc) či Coenů (V nitru Llewyna Davise – nejsmutnější a nejsilnější filmový zážitek roku), Richarda Linklatera (Chlapectví), Spikea Jonze (Ona) nebo Wese Andersona (Grandhotel Budapešť). Příznačnou se ale stala i Godzilla Garetha Edwardse, který monstrum obdařil spielbergovským vypravěčským obloukem a poněkud „odkecanou“ pomalostí blockbusterů 90. let. Proti této vizi blednul i Christopher Nolan, jehož dílo Interstellar nabídlo vedle úchvatné audiovizuální stránky jen málo variací na režisérovo známé inženýrství. Bylo ozvláštnění také k nalezení v marvelovkách Captain America: Návrat prvního avengera nebo v Stážcích galaxie? Ne v takové míře, ale špionážní Kapitán a epizodická selanka anti-hrdinů měla cosi do sebe. Nezklamal pochopitelně ani David Fincher, když odhalil temná zákoutí manželského soužití ve Zmizelé. A kdo se porozhlédl po menších kinech, mohl nalézt brilantní mlčenlivé drama Nejhledanější muž nebo první opravdu dospělý film Xavera Dolana Mami! A kam se poděl český film? Někde vzadu existuje, ale výrazně se mu nepodařilo prosadit ani tento rok.
Mimo kinodistribuci Život Rogera Eberta, Zátah 2, Nepřítel, Pod kůží
Nejlepší dokument: Je muž, který je vysoký, šťastný?, Sacro GRA
Nejlepší český film: Televise bude! (TV), Fair Play (kino)
Nejlepší použití 3D: 3D žádného titulu mě nezaujalo
Nejoblíbenější soundtrack: Grandhotel Budapešť, Interstellar, V nitru Llewyna Davise, Ona
Nejoblíbenější filmová scéna: V nitru Llewyna Davise – finální pěvecké číslo Oscara Isaaca
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): Temný případ
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Všiváci, Šéfové na zabití 2, V tichu
Nejzbytečnější pokračování aneb celuloidová facka: Šéfové na zabití 2
Nejdivnější film roku: Kdyby byly ryby (TV)
Filmové guilty pleasure: Tři bratři
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: Retrospektiva Andrease Müller-Pohleho v pražském Domě fotografie
V roce 2015 vyhlížím: Kód Enigmy, Chappie, Inherent Vice, Spectre, Star Wars: Síla se probouzí
Filmový rok 2014 Tomáše Hegedüše
TOP 10 filmů v české kinodistribuci
- Interstellar
- 300: Vzestup Říše
- Mami!
- Chlapectví
- Zmizelá
- Sin City: Ženská, pro kteoru bych vraždil
- Hobit: Bitva pěti armád
- Transcendence
- Na hraně zítřka
- Sousedi
Poznámky k audiovizuální stránce roku 2014
Letošní rok se nesl v duchu vyplněných očekávání, kdy režisérští velikáni více či méně dostáli slibům, kterými svá díla ověnčili. Ať už Fincher s mysteriózní Zmizelou nebo Jackson, který konečně završil své putování po Středozemi, ale především Nolan, jenž se postaral o filmovou záležitost roku a po právu si tak drží přídomek nejatraktivnějšího rejži současnosti.
Rok 2014 byl ale i plný překvapení, a to především těch příjemných. Z festivalů se k nám do kinodistribuce dostaly komorní snímky Chlapectví a Mami!, které spojuje silný životní příběh atakující celé spektrum lidských emocí. Subjektivně mě největší překvapení čekalo ovšem na pokračování již kultovní Třístovky. Mizivá očekávání rozmetala ryzí epičnost a Vzestup říše je tak nekompromisní reakcí na vzlyky diváků, že v kinech nebyl pořádný historický megafilm od dob Gladiátora. Nedoceněná velkofilmová lahůdka, dost možná kvůli přehnané nevěrohodnosti, která se ovšem s poučením z předcházejícího snímku musela očekávat.
Překvapení bylo ovšem mnoho i špatných; o to hůře, že bez výjimky z hororové scény. Snímky, které nám naše kinodistribuce letos z tohoto žánru nabídla, jsou přinejmenším na pováženou. Filmovou tragédii započala inkoherentní směska thrilleru, grotesky a spiritualismu Chraň nás od zlého a zkázu dokonaly podzimní snímky Annabelle a Jessabelle. Mainstream hororového subžánru se tak dlouho snažil přizpůsobit modernímu popcornovému divákovi, až se z něj stala stoka zprofanovaných klišé a předvídatelnosti. Můžeme tak alespoň smutně konstatovat, že rok 2015 nebude co se týče kino-hororů stoprocentně tak špatný jako loni. Česká kinodistribuce by pro příště mohla do programu zařadit i festivalové jednohubky, kterých bylo loni více než dost, ale na stříbrné plátno se nedostaly.
Nejlepší použití 3D: Nemám rád 3D! 😀
Nejoblíbenější soundtrack: 1) Interstellar – nadpozemská symfonie snoubící dynamičnost se sentimentem
2) 300: Vzestup říše– nejúdernější a nejepičtější soundtrack dekády
3) Zmizelá– temná, plíživá hudba stojící za vybudovanou atmosférou
4) Mami! – precizně vybraný mix, který vždy o úroveň prohloubí emotivnost scén
5) Na hraně zítřka – zhmotněný ideál blockbusterového hudebního podkreslení
Nejoblíbenější filmová scéna: Interstellar: Čtení vzkazů po 23 letech
Nejlepší premiérově uvedený seriál (či konkrétní série): Temný případ
Nejhorší snímky roku aneb filmové smetiště: Jessabelle, Annabelle, Pompeje, Exodus
Nejdivnější film roku: Grandhotel Budapešť
Filmové guilty pleasure: Bezpochyby zpočátku pokračování 300vky, kdy ovšem pocit trapnosti přešel přes návaly vzteku, až vykrystalizoval v hrdost nad nejnedoceněnějším filmem roku
Nejlepší kulturní zážitek roku 2014: Koncert minimalistického skladatele Ludovica Einaudiho
V roce 2015 vyhlížím: Insidious 3, Child 44, Birdman, Divočina
