Nikdy neodvracej zrak – anebo se vůbec nedívej

29.5.2019 at 16:40  •  Posted in Recenze by

Kvaziživotopisný film o známém výtvarníkovi chce být důmyslnou freskou, ale lineárnost zabíjí veškeré ambice.

 

   Když se natáčí film, který vypovídá o umělecké osobnosti, ocitá se autor takového díla vždy v nebezpečí, že snímkem odhalí svou malost ve srovnání se zkoumaným géniem. Zjednodušeně lze říct, že se svými ambicemi narazil i německý tvůrce Florian Henckel von Donnersmarck, když vytvořil film Nikdy neodvracej zrak. Ten je sice trochu problematické oficiálně se označit za životopis slavného výtvarníka Gerharda Richtera, ale sdílí s jeho životem a prezentovanou tvorbou tolik styčných bodů, že je zřejmé, o kom se mluví.

   Německý režisér a scenárista Florian Henckel von Donnersmarck svou tvůrčí kariéru staví jenom na jediném snímku z roku 2006, byť jeho filmografie čítá i další tituly. Jde o Životy těch druhých, sondu do východoněmecké špiclovací mentality osmdesátých let, která si došla pro oscarové ocenění za cizojazyčný film. Ovšem von Donnersmarck na úspěch nenavázal. O čtyři roky později ztroskotal jeho pokus o americký film s Johnnym Deppem a Angelinou Jolie. Cizinec (2010) byl na dlouhou dobu režisérovým posledním kouskem, teprve loni navázal na Životy těch druhých, když se jal opět zkoumat německou minulost a traumata své země.

 

Přímá cesta nemusí být ta nejlepší

  Byť si opět vysloužil alespoň oscarovou nominaci a vřelé přijetí od kritiků, výsledek není tak suverénní ani tak důmyslný, aby si mohl nárokovat vstup do filmové historie. Přitom by tu byl potenciál, aby snímek Nikdy neodvracej zrak přesahoval rámec jednoho vyprávění. Možnost mu dává už široký časový záběr, který začíná v jedné z nejtemnějších chvil německé historie – v éře nacistického režimu za druhé světové války a táhne se až přes padesátá a šedesátá léta.

   A bohužel se striktně drží linearity, která zbavuje dílo jakéhokoli tajemství či nejistoty. Časové skoky od jedné dílčí události k druhé působí didakticky nešikovně a těžkopádně. Zbavují celek provázanosti a kauzality, jenom deklarují, že tehdy se stalo tohle, pak zase tamto, aniž by z toho těžila cesta, po níž jde ústřední postava Kurta.

 

Kdyby zrak spočinul víc na jiné postavě

   V podání Toma Schillinga je navíc tato umělecká duše značně plochá a bezbarvá, jako by byl spíš jenom průvodcem uměleckými kontrasty mezi tehdejším východem a západem, ale sám nedostal prostor definovat svou cestu za jedinečností. Vždyť i objevení jeho výtvarného trademarku je bez kontextu a citelnějšího vhledu do umělcova myšlení.

   Zajímavější je Sebastian Koch jaké lékař Carl Seeband, který však těží už ze svého hereckého charisma. Byť je v zásadě vedlejší postavou, která svým krizím s postupem času víc a víc čelí mimo obraz, nese v sobě dramatičtější i pozoruhodnější vyprávění. A sice se opakuje, že nemáme odvracet zrak, ale je škoda, že k němu není pozornost upnuta daleko víc.

   Přitom má celá stopáž díla přes tři hodiny, takže to není případ vyprávění, které žene ďábelskou rychlostí vpřed. Naopak, je pozvolná, v jádru až melodicky klidná, překrásná na pohled. Ovšem je to pohlednost strnulá a kašírovaná. Za těmito filmovými obrazy se neskrývá jiskra, která by probrala divákovu mysl z všednodenní mlhy.

(5.5/10)

 

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Werk Ohne Autor

Režie: Florian Henckel von Donnersmarck; Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck

Hrají: Tom Schilling, Sebastian Koch, Paula Beer, Oliver Masucci, Saskia Rosendahl, Ina Weisse, Hanno Koffler, Jörg Schüttauf

Žánr: drama; Země původu: Německo, Itálie; Stopáž: 188 minut

Premiéra: 25. dubna 2019

Adam Fiala