Danny Boyle spojil síly s Richardem Curtisem. Co by mohlo spolupráci těchto géniů pokazit?
Britská komedie Yesterday má skvělý odrazový nápad. Jaké by to bylo, kdyby se člověk ocitl ve světě, kde si najednou až na výjimku nikdo nepamatuje Beatles a o jejich úžasných písních neexistuje žádný záznam? A tak jediný člověk na Zemi, který si je dokáže vybavit a který je zároveň muzikant (byť poměrně neúspěšný), zlatou žílu nenechá ležet ladem a beatlesácké hity využije jako cestu k vlastní slávě. Ta ale neznamená, že automaticky najde i štěstí. Naopak o lásku může třeba i přijít.
Scénář je dílem Richarda Curtise, který je podepsaný pod populárními a skvělými romantickými komediemi jako Notting Hill (1999), Láska nebeská (2003) nebo Lásky čas (2013), které dokazují jeho nápaditost i schopnost prvotní nápad rozvinout. Režie snímku Yesterday pak připadla Dannymu Boyleovi, který svým dynamickým režijním stylem a nekonvenčním pohledem dal vzniknout hned několik kinematografickým skvostům – od Trainspottingu (1996) přes Sunshine (2007) po Steva Jobse (2015) a mnohé další.
Zhudebněná marnost
A je ohromná škoda, že jejich talenty přišly vniveč, když se pustili do Yesterday. To nejlepší, co o výsledku můžeme říct, je, že působí, jako by si Boyle a Curtis dali oddechový čas a film vytvořili bez většího osobního angažmá. Navíc v době megaúspěšné Bohemian Rhapsody (2018), která připomněla neuvěřitelné hity kapely Queen, působí film interpretující skladby jiné slavné skupiny skoro jako zakázkový projekt, který má využít zájem diváků o filmy prodchnuté populárními songy. A Beatles mohou v tomhle ohledu nabídnout skutečně bohatou zásobu.
Možná o to smutnější je, že to spíš zakázka není, na to je samotný nápad až moc podivný, ale Curtisův scénář se dopouští toho prohřešku, že ho nerozvíjí zajímavějším způsobem (a to nemluvím o tom, jak nesmyslně způsob, jakým jsou „Brouci“ z povrchu zemského vymazáni, působí při domýšlení detailů). Hlavní postava písničkáře Jacka prostě začne hrát skladby od Beatles a šine si to po přímé dráze úspěchu rovnou vzhůru.
Bez efektu zůstává i vedlejší romantická linie, která zároveň trpí absencí jiskry mezi představitelem Jacka, hereckým nováčkem Himeshem Patelem, a Lily Jamesovou v roli jeho manažerky a kamarádky Ellie. Zatímco Ellie k Jackovi chová city, on na ni romantickým způsobem nepohlíží. Pravdivější je tak celou dobu jeho přístup, přesto se nás film snaží přesvědčit, že ti dva mají nakonec skončit spolu. Je to ale příběh lásky vynucený záměrem scenáristy, ne vyplývající ze situací, emocí a hereckých výkonů. Himesh Patel tak spíš nebude takovým objevem jako Dev Patel, který vděčí Boylovi za kariéru díky Milionáři z chatrče (2008).
Absence Boyleova šmrncu
A když už jsme u Boylea, Yesterday málokdy zavdá důvod se domýšlet, že vůbec režíroval on. Místy to působí spíš jako parodie na Boylea, když se v několika scénách bez jakéhokoli kontextu kamera nakloní na stranu. Boyle nijak nepomáhá chudý materiál na place a v postprodukci načechrat natolik, aby mu aspoň dodal zdání atraktivity a barvitosti. Yesterday se tak odvíjí jako tuctový snímek, který se sice řadí do kolonky komedie, ale vtipu a důvtipu se mu nedostává.
Zoufale prázdné a nezajímavé navíc nejsou jenom zmíněné dvě hlavní postavy, ale i většina vedlejších, které tak nepomáhají zlepšit dojem z promarněné příležitosti, a to platí i pro Eda Sheerana, který hraje Eda Sheerana, ale kdyby to byl vymyšlený zpěvák, nic by se na tom nezměnilo. Je to asi stejné jako s jeho reklamním angažmá pro kečupy Heinz – jaký to má smysl, kromě slavné tvářičky? Beatles si zasloužili kreativnější smršť než tenhle výprodej.
Foto: CinemArt