Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených

7.9.2022 at 21:51  •  Posted in Recenze by

Jedenáct let připravovaný a odkládaný Jan Žižka režiséra a scenáristy Petra Jákla vstupuje do světové distribuce. S Jáklovým počinem nejde do světa jen česká kinematografie, ale i české dějiny.

 

   Historické filmy byly na začátku tisíciletí finančně profitabilní, v Hollywoodu je na ně dnes ale nahlíženo jako na risk. Na druhou stranu zažila estetika středověku další vzedmutí v televizi díky Hře o trůny (2011–2019), Borgiům (2011–2013) a dalším seriálům. Nepřekvapí, že je Hra o trůny v Janu Žižkovi citována a intrikářská zápletka je možná dračím fenoménem inspirovaná. 

   Katalyzátorem projektu byla jistě také hra Kingdom Come: Deliverance (2018), která přesvědčila, že je o středověkou a středoevropskou tematiku zájem i mezinárodně. Zatímco Kingdom Come je nejdražší domácí hrou, Žižka je s rozpočtem 500 milionů korun nejdražší český film. To ho řadí do podobného ranku jako Centurion (2010), Templář (2011) a Orel deváté legie (2011).

 

Provinčnost proti světovosti

   S blížící se premiérou formulovala kritická veřejnost několik obav. Zajištění projektu nemuselo být dostatečné. Jákl, který působí hlavně jako producent, nemá zkušenosti, aby o vojevůdci dokázal poutavě vyprávět. A události, které popisuje, může podobně jako v původní husitské trilogii Otakara Vávry zneužít k plytkým moudrům o stavu českého národa. Strachy zesílil prodej filmu do desítek zahraničních států a nejširší uvedení v amerických kinech pro český film v historii (173 kin pro Kolju /1996/ Žižka navyšuje sedmkrát). Jan Žižka není tak dobrý, aby názory pochybovačů v těchto bodech zvrátil. Možná ale k radosti stačí, že Jákl svůj projekt dokázal obhájit. 

   Rozpočet je vzhledem k šíři vyprávění uspokojivý. Jákl nevelí armádě, ale několika desítkám mužů. „Epičnost“ má v jeho představách podobu šermířských soubojů, ne nájezdu tisíců digitálních klonů. Jan Žižka ukazuje, že se vysoká hra vede většinou v utajení a několika dobře namířenými šípy. Je to typ historického filmu, ve kterém se velké dějiny odvíjí stranou – a hlavní hrdina do nich vstupuje jen nechtěně. To, za co je Žižka v dějinách pamatován, snímek nepostihuje.

   S druhým pochybovačným bodem je to komplikovanější. Ačkoli je Žižka rozhodně lépe zrežírovaný a napsaný snímek než Kajínek (2010), Jákl stále smýšlí jen v omezené škále schémat. Aranžuje-li scénu, nedokáže překvapit. Jeho evokace pocitů a nálad, které utváří za pomocí stylu, jsou jako z příručky, a to v dobrém i ve zlém. Například krizové momenty, kdy hrdina naráží na své limity, musí mít u Jákla podobu zpomalených záběrů. Své postavy vidí jen v několika archetypech a často nechává až na hercích, aby jim dodali nějakou plastičnost. Někdo volí minimalismus a snahy o neproniknutelnost (Ben Foster, Karel Roden), jiní ale výborně přehrávají (Matthew Goode, Til Schweiger). Pouze Michael Caine vypadá, že si přeje návrat do svého hotelového apartmánu.

   S přihlédnutím k předchozí Jáklově kariéře si zaslouží poklonu, že si dokázal alespoň přisvojit vzorce, které se recyklují v Hollywoodu, a na několika místech je dokáže přetavit v emocionální účinek. Je to jen spekulace, ale v tomto ohledu projekt od selhání možná uchránili další tvůrci, které Jákl pro film získal – například kameraman Jesper Tøffner a střihači Steven Rosenblum a Dirk Westervelt.

 

Jednooký stratég na dva způsoby

   Nakonec je tu riziko potenciální plytkosti a tematizace jednoduchých pravd o českém národě. S tím se pojí nejpříjemnější překvapení – patos národní hrdosti nahrazuje sympatičtější patos touhy po sebeurčení a svobodě. Jáklův Žižka, žoldnéř a lapka, musí být královým nejcyničtějším mužem. Rozkazy plní jen za groše a svéráznými způsoby. Nemá iluze o koruně ani o církvi a budoucnost českých zemí vidí temně. Je to jen další schéma, ale vcelku působí, obzvlášť když Jákl cynismus z Žižky v závěru sejme. Přerod zapšklého bojovníka v národní symbol je dobrý materiál pro vyprávění, na celý vojevůdcův příběh ovšem Jákl neměl prostor.

   Je ale možné, že český divák bude Jana Žižku jako narativ „zrodu velikána“ brát. Ačkoli Žižkova tažení nevidíme, film je plný náznaků, které svědčí o jeho budoucí roli v evropských dějinách a které zahraničnímu publiku zřejmě úplně uniknou. Jáklův počin stojí za pozornost jako vyprávění zkonstruované se zřetelem na „znalého“ českého diváka, v kterém se ale nesmí ztrácet ani ostatní. Film bude nepochybně lépe hodnocen domácí kritikou než tou americkou, poněvadž s Čechy hraje trochu jinou partii. Schopnost rozpoznat osobnosti, události a symboly se staletou tradicí na plátně vzbuzuje v kontaktu s filmem triumfální reakce. I cynik, který si nezadá s filmovým Žižkou, pocítí radost při představě, že svět uzří a možná i trochu pochopí sílu našich symbolů. Nenazývejme to národní hrdostí, ale spíše základní lidskou vlastností, která má radost ze sdílení vědomostí.

   Vysokými ambicemi ale Jákl nepopře zálibu v pokleslou zábavu, která se manifestovala v Kajínkovi i v Ghoulovi (2015). Jákl se krotí (nebo byl zkrocen), přesto neodolá každé příležitosti k fyziologicky nepravděpodobným brutalitám. Tato složka funguje velmi dobře a Žižku zpřístupňuje i skupině, která nudnou historií pohrdá (nedávný krvavý trailer je důkazem, že propagace na ně myslí). Nejen z tohoto důvodu není Jan Žižka ředěný filmový europuding, ale tučný americko-český guláš.

   Potenciál nejdražšího českého filmu historie můžeme nahlížet z více stran. Bude divácky úspěšný ve světových kinech? S jistotou nebude, ačkoli předprodej práv musel Jákla zčásti zajistit. Naopak se zdá pravděpodobné, že snímek může chytit druhý dech na VOD platformách. A co česká kinematografie – je konečně zachráněna? Roky uplynou a napoví, Jan Žižka ale zůstane hlavně kuriozitou, s kterou si jednou za čas můžeme připomínat, jak jsme do světa exportovali Kdož jsú boží bojovníci.

(6/10)

Foto: Bioscop

 
  • Info
  • Trailer
  • Plakát

Originální název: Jan Žižka

Režie: Petr Jákl; Scénář: Petr Jákl, Petr Jákl st., Marek Dobeš, Michal Petruš

Hrají: Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger, Sophie Lowe, Matthew Goode, Roland Møller, William Moseley, Karel Roden, Jan Budař a další

Žánr: historický, drama, akční; Země původu: Česko; Stopáž: 125 minut

Premiéra: 8. září 2022

Marek Koutesh