Není čas na důchod. Daniel Craig se novým filmem stává Jamesem Bondem s nejdelším časem ve službě. Jak se odchází v MI6?
Daniel Craig, producentka Barbara Broccoliová a veškerý management, který se podílel na posledních pěti filmech ze série o Jamesi Bondovi, povýšili značku na nevídané hodnoty. Pentalogie se v nejlepších momentech těšila velké přízni kritiků a hlavně učinila z bondovek podstatně větší finanční jistotu, než byly za doby Timothyho Daltona a Pierce Brosnana. Dává smysl, že se z Není čas zemřít stal monolit, který má do kinosálů opět lákat davy, které se jim od jara 2020 vyhýbaly. Loučení s Craigovým agentem bylo kvůli pandemii dlouho odkládané – původně mělo mít premiéru právě v dubnu loňského roku. Na osudový odchod nás trailery lákají už dva roky. Dá se film stále vnímat bez cynického úšklebku?
Stal jsem se agentem, ale…
Pokud si cynismus ještě chvíli ponecháme, v Není čas zemřít rozpoznáme zřetelné příznaky vyčerpaného potenciálu, který Craigův „nový Bond“ nabízel. Režisér Cary Joji Fukunaga a jeho spolupracovníci přistupují k opakování motivů, sekvencí a sebereferenčních znaků z předchozích dílů. Někdy je na tyto podobnosti upozorňováno, většinou jsou ale prezentovány coby novátorské prvky. Jmenujme ten nejvýraznější. Záporná postava si opětovně trůní v utajené základně, odkud vede operace k rozvrácení světa a sebevědomě tvrdí, že je zrcadlovým odrazem samotného Bonda. Zcela analogicky k Silvovi (Javier Bardem) ze Skyfall (2012) i Blofeldovi (Christoph Waltz) ze Spectre (2015). Pro ty, kteří nedávno zhlédli Spectre, budou tyto podobnosti snadno rozpoznatelné.
Spectre se při sebestručnějším popisu Není čas zemřít vyhnout nelze. Narativně se k filmu sbíhaly všechny tři předchozí díly a velký vliv má i na současný film. Spectre věnovalo figuře Bonda uspokojivý konec – střetl se s původce vší své bolesti a zanechal pomsty. Není čas zemřít má tak pachuť žádaného, ale poněkud tradicionalistického dodatku.
V porovnání s veletoči ze Skyfall (stárnoucí Bond, zrádné stránky M, zpochybnění smyslu MI6) a Spectre (rekontextualizace všech předchozích dílů a svět, který se stáčí kolem Bonda) je Není čas zemřít konzervativnější projekt. Nové cesty zkoumá především v tématu agentova vztahu k ženám, čehož si česká i zahraniční kritika okamžitě všimly. Bond nesvádí, zato cítí, miluje a usazuje se. Jde svým způsobem o rozvíjení motivu z Casina Royale (2006), ovšem Fukunaga s ním má větší plány.
Je to právě romantická, sentimentální a silně osobní linie Bonda a jeho přítelkyně Madeleine (Léa Seydouxová), která osvěžuje narativ. Špionská zápletka je naopak dosti tradiční. Bond je v ní rekrutován, následně objeví, že je v sázce víc, než tajné služby očekávaly, a manévrováním mezi pravidly dosáhne svého. Především díky hlubšímu vztahu, který má Bond k Madeleine, působí kupříkladu akční scéna z Norska tak sugestivně a „záchranu světa a rukojmí“ ze závěru mění do podoby „záchrany blízkého.“
V tajných službách jejího srdce
Není čas zemřít je bezpochyby promyšlený produkt, mnohé jednotlivosti ovšem často nefungují ve vazbě na celkovou formu díla. Zmíněná scéna z Norska je působivá, celá ale připomíná pragmatickou odbočku do nové lokality, za novou střelnicí a za novými automobily (product placement Land Rover). Dále například agentka Paloma si díky nasazení herečky Any de Armasové naprosto uzme pasáž z Kuby pro sebe, mizí ale v rychlosti záchodové pauzy. A je zvláštní, že film nijak nerozvíjí očividně pokrytecké jednání M (Ralph Fiennes), o kterém se v první polovině snímku hodně mluví.
Stranou všech těchto problémů náš zájem přesto udržuje otázka, kdo a s jakými pohnutkami může za ústřední hrozbu. Očekávání navýší i kubánská mezihra, v níž se padouchovým cílem překvapivě stane původně všemocná organizace Spectre. Odhalení pohnutek muže s legračním jménem Lyutsifer Safin (Rami Malek) je velmi oddálené (ještě více než Blofeldovo entrée z filmu Spectre) a má bohužel podobu rozsáhlého dialogu, ve kterém zlosyn vše ochotně vysvětluje. Safin je obdařen typickým božským komplexem a neřídí ho žádná rafinovanější motivace. Kamenné herectví Ramiho Maleka rozpačitý dojem podtrhuje.
Safin pro svět připravil zkázonosný plán, který může připomenout současnou pandemii, film však vznikal před její explozí, a tak je vazba na společensko-politickou situaci (s kterou pracovalo Quantum of Solace /2009/ či Spectre) náhodná. Ke svému štěstí však snímek dokáže vzbudit dojem, že celá tato linie vlastně není dominantní. Pro Bonda se stává ústředním vlastní nitro a vztah k milovaným osobám a právě tato linie zanechává lepší dojem. Škoda jen, že ve Spectre nebylo postavě Madeleine věnována větší péče. Není čas zemřít neosvětluje mnohé její motivace a věčně chladné pohledy Seydouxové nedokážou sdělit, odkud se bere tak pevné pouto.
Budiž to varováním – Není čas zemřít je poněkud konverzační, a dokonce i uslzený spektákl. Akční scény odhadem zabírají v poměru méně stopáže než u předchozích bondovek. Jakmile dojde na vážné šrámy, nezní ústřední motiv tohoto Jamese Bonda vůbec špatně. Ze závěru je cítit trocha odvahy, která zaručí, že se o Není čas zemřít bude nějakou dobu po premiéře hovořit.
Pokud máme Craigovu pentalogii shrnout, musíme pozvednout číši. Je to kombinace konzervatismu a moderních směrů (v akčním filmu, v serializovaných cyklech), která jen někdy nedrží pohromadě jako narativ. V kontextu motivů o službě, ztrátě a hledání rovnováhy, které představilo Casino Royale, má rozhodně svou sílu.
Foto: Forum Film
- Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
- Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
- Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022