Ave, Caesar! – rudá záře nad Hollywoodem

3.3.2016 at 15:09 • Posted in Recenze by Marek Koutesh

Jaké skandály číhají v zákulisí hollywoodského studia? Bratři Ethan a Joel Coenové to v nové komedii rádi názorně ukážou.

Ponecháme-li stranou produkování seriálu Fargo (2014-), tvorba bratří Coenů se za poslední dva roky omezila na scénáře k projektům jiných režisérů. Angelina Jolie zfilmovala jejich Nezlomného (2014) a spolu s Mattem Charmanem se podepsali pod scénář k Mostu špionů (2015), který byl nominován na Oscara. Naposledy režírovali hořkou „komedii“ V kůži Llewyna Davise (2013), minimalistické a kritiky opěvované dílo. Ave, Caesar! se dá považovat za jejich návrat k přímočařejšímu a divácky vstřícnějšímu pojetí žánru. Časté užití slovních a fyzických gagů ale snímek esteticky nijak nedegraduje a pro cinefily seznámené se stavem hollywoodské studiové tvorby počátku 50. let se může Ave, Caesar! ukázat jako docela rafinovaný počin.

Eddie Mannix (Josh Brolin) je muž činu, kterého si v 50. letech přálo mít každé velké studio v Hollywoodu. Zaměstnaný v Capitol Pictures jako vedoucí výroby a univerzální „žehlič problémů“ zachraňuje filmové hvězdy ze spárů nevhodné publicity, která by si je po některých skandálech zcela jistě našla. Panenská pověst studia a jeho zaměstnavatelů je pro něj nade vše. Protože někdy jedná na hraně zákona, odpuštění hledá na denních posezeních ve zpovědnici. Bůh ví, že Eddie bude jeho pomoc potřebovat, neboť záhadná skupina říkající si „Budoucnost“ unesla Bairda Whitlocka (George Clooney), zářivou hvězdu právě natáčeného biblického velkofilmu Ave, Caesar! Jeho ztráta by mohla vést ke kolapsu produkce nejdůležitějšího studiového spektáklu roku.

Když Hollywood něco znamenal

Minulost Hollywoodu už bratři Coenové reflektovali v několika svých předchozích filmech. Bratříčku, kde jsi? (2000) svým názvem odkazovalo na fiktivní sociálně-kritickou knihu ze snímku Sullivanovy cesty (1941) o hollywoodském scenáristovi a několika scénami tento snímek nekrytě citovalo. Barton Fink (1991) vypráví příběh autora dramat, který přijme nabídku na práci v Hollywoodu a v malém hotelovém pokoji postupně upadá do fantaskní dimenze. Coeni přetvořili vlastní tvůrčí krizi v nové dílo podobně jako Fellini s 8 ½ (1963). Zároveň satirizovali hierarchii uvnitř studií a scenáristovu bezmoc v celém systému.

Ačkoli hollywoodské světy Bartona Finka a Ave, Caesar! dělí jen zhruba třináct let a některá témata se v nich protínají, jedná se nepřekvapivě o dost odlišné snímky. Žánrově je Barton Fink mnohem hůře uchopitelný a jeho nejednoznačnost si nezadá s evropským uměleckým filmem. Když ve vyprávění přijde na řadu nahlodávání studiového systému, je scenárista Fink v nevýhodnější pozici než hlavní postavy Ave, Caesar! K Hollywoodu totiž přistupoval zespoda, neznalý a konsternovaný z dehumanizujícího kolotoče výroby.

Tři hybatelé děje z Ave, Caesar! naopak k Hollywoodu přistupují seshora. Baird Whitlock si ve studiových strukturách zažil tolik, že se nechal ukolébat k úplné pasivitě. Eddie Mannix studiové struktury chápe v celé šíři a westernový herec Hobie Doyle (Alden Ehrenreich) jim rozumět začíná. Hlediska těchto figur Coenové využívají k prozkoumání takřka všech zásadních složek hollywoodské tvorby první poloviny 50. let. Něco, co v roce 1941 outsider Barton Fink ze svého hotelového pokoje nemohl dokázat.

Vítejte v Capitol Pictures

Fiktivní studio má svým produkčním zázemím a leskem evokovat MGM. Coeni tráví dlouhé minuty stopáže rekonstrukcí dobové filmové tvorby. Biblický epos Ave, Caesar! má pochopitelně odkazovat na drahé historické snímky jako Quo Vadis (1951) nebo Roucho (1953). Ve studiu právě natáčený vodní muzikál je poctou filmům herečky Esther Williamsové jako např. Million Dollar Mermaid (1952). A taneční číslo Channinga Tatuma je podobné těm, která předváděl Gene Kelly. V dekoracích, kostýmech a věrnosti studiového technického vybavení jsou Coeni přesní a snadno zprostředkovávají své evidentní nadšení.

Ave, Caesar! ale netematizuje jen nádheru dobové kinematografie. Naopak se snaží přiblížit, jaké obrovské množství zákulisních tlaků produkci ovlivňovalo. A co je ještě pozoruhodnější, film v sobě mísí nejen historickým výzkumem ověřená fakta, ale pro přežití třaskavého coenovského humoru i vyvrácené mýty. Režiséři tak vytváří svět, v které koexistují skutečné a bulvární reality Hollywoodu 50. let.

Náhlá změna image hvězdy Hobieho Doylea a jeho vstup mezi smetánku například reflektuje tehdejší vzestup westernu mezi nejlukrativnější žánry. Když jsme poté svědky premiéry jeho nového snímku, jsou bližší záběry v širokoúhlém formátu charakteristicky zdeformovány a barvy jsou syté přesně jako v dobové tvorbě. Na druhou stranu Coeni inscenují muzikálové číslo plné námořníků, které v průběhu dostane výrazně homosexuální konotace. Tím odkazují na až později vytvořený předsudek, že spontánní zpěv a tanec mužského ansámblu je svou podstatou vlastně dost „gay“. Vrcholně bulvární (a mimořádně zábavné) je pak tvrzení, že strach z rudé hrozby byl naprosto opodstatněný a scenáristé skutečně byli přesvědčení komunisté, kteří do filmů propašovávali sovětskou ideologii.

Ještě týden ve střižně?

Spojit tyto dva pohledy do jednoho fungujícího fikčního světa stálo jisté úsilí. Je škoda, že plynutí děje narušuje občasně klopotné tempo. Několikaminutové vodní taneční kreace mají své opodstatnění jako nápodoba dobové tvorby, ale ne jako součást kauzálního řetězce. Vůbec celá vedlejší linie s těhotnou star DeeAnnou Moran (Scarlett Johansson) se zdá poměrně zbytečná a slouží jen jako možnost zase o trochu víc nahlédnout do bezostyšných zákulisních manipulací. Ty ale snímek už v jedné z úvodních scén dost zřetelně představí, když Mannix na poslední chvíli zachrání mladou hvězdičku před morálním bahnem.

Série nevysvětlitelných scenáristických pochybení pak přichází ve finále, kdy se několik linií uzavře opravdu jen velmi volně a film úsečně končí. Jde o pozoruhodný přešlap v kariéře režisérského a scenáristického dua, které dokázalo umně zakončit i své méně povedené snímky (Lupiči paní domácí /2004/). Ave, Caesar! se nevyhnutelně stane slabší součástí jejich filmografie, což i tak znamená zdařilý počin. Sloužit může jako stvrzení jejich cinefilství a jako podvratný pohled do produkčního zázemí Hollywoodu 50. let, o jaký se zatím žádný americký filmař s takovým nasazením nepokusil.

(7/10)

About
Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.