Logan: Wolverine – Jackmanovo brutální sbohem

0
3.3.2017 at 11:07  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Poslední Wolverinova pouť? Hugh Jackman se loučí bez pompy, ale se zuřivostí i něžností. Navíc předává svůj odkaz tak, že by se hned nemuselo řešit přeobsazení.

 

   Režisér James Mangold si podruhé zadal tanec s běsnícím mutantem, a přestože po tragickém X-Men Origins: Wolverine (2009) považuji jeho japonský výlet ve snímku Wolverine (2013) za výborně natočený příběh využívající tuto postavu na hraně přístupnosti, mnoha divákům to nestačilo, a tak po loňském úspěchu nevybíravého Deadpoola (2016) s eRkovou přístupností dostal zelenou pro drsnější přístup i x-menovský tahoun. Mangold tak Wolverina vtahuje do westernově laděné road movie, ze které stříká krev, ale také emoce.

   Píše se už rok 2029 a ze světa jako by vymizeli mutanti. Neplatí to ale pro Wolverina, kterému už je hodně přes sto padesát let díky mutantské schopnosti regenerace. Setkáváme se s ním v momentě, kdy si vydělává jako šofér nájemní limuzíny a žije na hranicích Spojených států a Mexika, kde sdílí zaprášený kout země s Calibanem a Charlesem Xavierem. Logan už ale není v nejlepší formě, jeho rány se už tak dobře nehojí a ani drápy už mu nevylézají tak dobře jako dřív. Zdá se, že i na nestárnoucího začíná doléhat stáří. Zodpoví film otázku, jestli je Logan smrtelný?

   Se starším Wolverinem jsme se setkali už ve snímku X-Men: Budoucí minulost (2014), šlo ale spíš o záblesky, ve kterých se většinu času válel na stole. Přestože snímek Logan: Wolverine odkazuje na starší filmy, zejména na úplně první z roku 2000, jako by chtěl vytvořit oblouk pro hereckou odyseu Hugha Jackmana, není potřeba se nějakou návazností zabývat. V Budoucí minulosti sice vše poměrně dobře skončilo, ale uplynulo zhruba dalších šest let, což je doba, za kterou se může leccos zvrtnout.

 

Ve skutečném světě lidé umírají

   Hodně se mluvilo o tom, že Logan bude čerpat z komiksu Starej dobrej Logan, ve kterém se tato postava vydává spolu s Hawkeyem z Avengers napříč Spojenými státy, které si po pádu většiny hrdinů rozparcelovali různí záporáci. Skutečnost nemůže být této teorii vzdálenější. Shodné jsou pouze prvky stáří a dávné tragédie, která zplanýrovala superhrdinský tým X-Menů. Oboje je ale pojato úplně jinak, s podnětnějšími emocionální podtóny a smysluplnějším včleněním do vyprávění, takže se buduje prostor pro Xaviera i Logana, aby přinesl nový úhel pohledu na tyto postavy.

   Jak postava Logana, tak film samotný totiž zápasí i s tím, jak zapracovat na odkazu Wolverina, se kterým Hugh Jackman podle svých slov končí. Herec celou dobu do svého výkonu dává maximum, nenechává si žádnou rezervu, když jde o akční scény, ve kterých šílí jak pominutý, ale i o osobní a dramatické momenty, ve kterých je stejně zaujatý. Je tak fyzicky zapálený pro svou úlohu, že bych si ho dovedl představit v nominacích na výročních cenách. Nemluvě o tom, že se na něm vyřádili i maskéři, takže jeho vzezření koresponduje s vnitřní psychickým nalomením i fyzickým strádáním a vytváří celistvý profil.

   Zároveň pro něj zápletka znamená, že musí čelit dosud nepoznané situaci. Dost často řešil milostný vztah, teď se ale potýká s tím, jak dostát otcovské roli, když se na prahu jeho limuzíny objeví malá Laura, která znamená hodně trablů, které pootočí směr Loganova života. Spolu s Charlesem vytváří umělou rodinku – dědeček, otec a dcera, jejichž společné chvíle vytváří místy něžný protipól nekompromisní akci a dodávají duši celému filmu. Jsou to chvíle, které by si Wolverine zasloužil, ale které mu život nasosaný násilím nikdy nedovolil. Film přitom nesklouzává k melodramatu, Lauřina asociálnost totiž vyvolává spíš jedny z mála vtipných momentů a divokost na straně otce i dcery zakládá na atypický vztah.

   Lauru si zahrála ve filmu debutující Dafne Keen, jejíž výkon vyžadující krvelačnou zuřivost připomene, jak jsme žasli nad Chloë Grace Moretz v Kick-Assu (2010). Hodně dělá promyšlená a dobře sehraná choreografie, ale i ona sama předvádí skvělý výkon, který značně ztěžuje (nebo je výhodou?), že většinu času si zachovává němou tvář a svoje renomé staví na kontradikci mezi vizáží malé holky a náturou zabijáckého stroje. Všechny tyto rozpory dokázali tvůrci do filmu promítnout a stvořit pozoruhodnou osobnost, která má potenciál nést Wolverinův odkaz do budoucna. Skýtá rozhodně řadu možností. Jediný problém by mohl být v tom, že děti rychle rostou.

 

Násilí na maximu

   Logan celou dobu ždíme na maximum eRkový rating (do 17 let pouze v doprovodu dospělé osoby, v Česku je film od 15 let). Nejenže rány zanechávají krvavé stopy, ale kulantně řečeno film přibližuje, jakou paseku nadělá s lidskou hlavou, když se do ní zaseknou adamantiové drápy. Plně se tak tvůrci noří do brutální nátury nejoblíbenějšího mutanta, což zapadá do civilního pojetí filmu, v němž jsou původní komiksy doslova zesměšňovány, a do reminiscence westernových časů, v nichž platí právo silnějšího.

   Kromě toho se Wolverine nebojí sprostého slova. Ve výsledku tak sází nadávky s podobnou kadencí jako rány. S ohledem na nehezké situace, ve kterých se ocitá, je to pochopitelné. Nachází se v téměř neustálém stresu spojeném s nekončící bolestí a utrpením. Ventiluje tak i negativní emoce, jež ho v jeden moment zaplaví, a pustí se do demolice auta. Na druhou stranu je Logan svým klením zamořen, a když přijde pro nadávku vhodný moment, nemá až takový účinek, jako když si to v jiných filmech mohl dovolit jednou. Navíc, zatímco od „tvrďáka“ Logana něco takového čekáme, až nepatřičně to působí od zestárlého Charlese Xaviera, kterého omlouvá jenom to, že ho nahlodává choroba mozku.

   Zároveň si je film své sprostoty vědom, když upozorní na přítomnost nejmladšího doprovodu výpravy. Wolverine však trefně poznamenává, že násilí by ji vadit nemělo, ale nadávky ano, jako by se upozorňovalo i na nepoměr, který vládne obecně v hodnocení přístupnosti filmů. A jako by chtěli tvůrci učinit zadost svobodě eRkového ratingu, nebojí se ani ženské nahoty.

 

Čekání na rovnocenného soupeře

   Navzdory působivému dojmu však nezapře Logan slabé články. Filmu schází výrazný antagonista. Místo něj nastupuje masa „vylepšených“ vojáků, kteří ale spíš připomínají dobytek jdoucí na porážku. Vede je Pierce, což je postava, která se v komiksu objevuje třeba po boku Hellfire Clubu (kdo si vzpomene na Sebastiana Shawa z První třídy /2011/?) a který je kyborgem. V Loganovi to neplatí. Kromě mechanické ruky je to de facto jenom další obyčejný voják, kterému schází poutavé charisma.

   Druhým adeptem na titul padoucha je doktor Rice. Film dokonce zůstává věrný komiksovému backgroundu postavy, jejíhož otce zabil právě Wolverine v rámci projektu Weapon X, ale na osobní rivalitě s filmovým Loganem mu to nic nepřidává.  Jak Pierce, tak doktor Rice hlavně mají nevýrazné herecké představitele – Boyda Holbrooka (Noční běžec (2015/) a Richarda E. Granta, který byl přitom fantastický i na malé ploše ve filmu Jackie (2016). Je tu pak ještě jeden „skrytý trumf“, který má zajímavý potenciál v otázce, kdo by dokázal porazit Wolverina. Absence suverénního protivníka na druhou stranu dává filmu šanci, aby byl více o vztahu Wolverina a Laury.

    Mangoldův nový příspěvek do x-menovského univerza je pak také jen matným pohledem na kontext nové doby a světa roku 2029, kterou tvoří útržky a náznaky minulých událostí nebo ukázky technologického rozvoje. Souvisí to se snahou postavy vykořenit ze zažitých stereotypů a vehnat je do extrémní situace. Mangolda víc zajímají postavy, jejich vztahy a zápletka, spíš než aby vysvětloval. Zůstává tak řada neznámých, jako proč Loganovi s Xavierem pomáhal Caliban? Vzhledem k jeho schopnosti hledat mutanty to totiž vypadá pouze jako způsob, jak scenáristé pomáhají nepřátelům v hledání prchajícího Wolverina.

    Možná podobně jako u předchozího Mangoldova Wolverina platí, že režisérovi nejdou finále. Jednak si nepomáhá tím, že ho zasazuje do prostředí kanadských lesů, což je lokalita atraktivní asi tak pro levnější díly seriálu Hvězdná brána (1997-2007), ale pro finále komiksového blockbusteru (byť loganovsky úsporných rozměrů) působí chudě. Sice se tak plní slib, že se vyhnou megalomanské digitální destrukci, neznamená to však, že by tvůrci nemohli jít alespoň do vizuálně zajímavých přírodních lokací, které by kameraman John Mathieson mohl obrazově zúročit. Kvůli slabším antagonistům a málo vyhrocené situaci pak ztrácí sílu i dramatický potenciál, takže na působivosti ztrácí i zásadní rozuzlení.

    Což je škoda, když se tak chtěl Jackman se svým mutantským chlebodárcem rozloučit. Jinak je to ale neobyčejná výprava, a to i na poměry komiksového žánru. Nejde jenom o krev. Za veškerým masakrem se totiž nachází velmi lidský přístup.

(8/10)

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Logan

Režie: James Mangold; Scénář: Michael Green, Scott Frank, James Mangold

Hrají: Hugh Jackman, Patrick Stewart, Richard E. Grant, Boyd Holbrook, Dafne Keen, Doris Morgado, Stephen Merchant

Žánr: akční/dobrodružný/komiksový; Země původu: USA; Stopáž: 137 minut

Premiéra: 2. března 2017

Přečteno: 630x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Oscary 2017 – hecování před čtyřletým bojem

89. ročník Cen Americké filmové akademie si našel čas pro šok.    Devadesáté výročí je za rohem a oscarový večer...

Zavřít