Batman v Superman – soutěž o větší ránu a zachmuřenější tvář

Zack Snyder dokazuje, že Muž z oceli nebyl omyl a že těžkopádnost a hlučnost zaměňuje za komplexnost a zábavnost.

Film Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti pokračuje ve stylu nastaveném Mužem z oceli (2013). Sice už není tak bezohledný k civilním obětem, ale o to méně pozorný je k hlavním postavám. A to k okruhu Supermanových přátel a nepřátel nově přibyly další komiksové charaktery nakladatelství DC jako Batman nebo Wonder Woman. Hodně času se při tom věnuje zbytečnostem, které děj ani profily postav nerozšiřují a pouze přispívají k tomu, že se konečná délka snímku rozrostla na 151 minut. Kdo doufal, že tato bohatá stopáž bude pojistkou toho, aby vytoužený střet dvou komiksových ikon nezůstal u povrchního hodnocení postav a jejich motivů, pocítí stejnou trpkost, jaká nezmizí z tváří hrdinů po celou dobu.

Zvlášť když bude počítat desítky minut do začátku akce, která má víc předpokladů zklamat než bavit. Snyder totiž bez zpomalovaček točí souboje tak, že buď rána střídá ránu bez zajímavého nápadu a tomu vévodí podezřelá neochota lidí se střelnými zbraněmi, aby je použili, nebo se v závěrečném digitálním guláši epicky mlátí a řežou tak, že nemáme nejmenší ponětí, na co se fakticky koukáme. Obraz nepohlcuje, ale zahlcuje, zvuk a hudba (Hans Zimmer a Junkie XL) do toho burácí a rámusí, abychom si byli jisti, že jsme nikdy nic tak velkolepého neviděli. Problém ale je, že to právě nevidíme.

V hlavní roli netopýří muž

Snyderova stavba základu pro týmovku po vzoru marvelovských Avengers (2012) je stále chápána hlavně jako pokračování Muže z oceli, dramaturgická skladba filmu ale napovídá, že po originu Supermana sledujeme origin Batmana a že to je hlavně jeho film. Opětovně tím pádem musíme sledovat, jak malému Bruceovi umírají rodiče, jak mají pohřeb a jak se v jeskyni potýká s přívalem netopýrů. (Zábavný fakt: scenárista David S. Goyer pracoval i na Nolanově filmu Batman začíná /2005/).

Dospělého Wayna, v hojně diskutovaném obsazení Bena Afflecka, pak pronásledují noční běsy a vize, které bychom obětovali za trochu víc času pro vykreslení vztahů v době, kdy neklimbá. Affleck tak nemá moc prostoru něco zkazit, aby se musel bát, že bude čelit kritice. V posilovně si ale dal záležet, takže konfrontace s mimozemským bohem nepůsobí tak nepravděpodobně.

Jak se pak o čas dělí s ostatními, žádný motiv, žádný charakterový rys nemá šanci rozkvést a vždy slouží konkrétní scéně a okamžiku. Na druhé straně totéž trápí i Clarka Kenta a jeho superhrdinské alter ego Supermana, který měl v Muži z oceli aspoň šanci zajímavým způsobem ve vztahu ke dvěma otcům rozebírat svou úlohu ve světě. Divoká Amazonka Wonder Woman v podání Gal Gadot pak příběhem vysloveně prochází a nahodile do něj zasahuje, což je jeden z příznačných parametrů celé scenáristické práce, která k sobě postavy lepí těžkopádným způsobem, který má daleko ke komplexnosti říznuté přirozeným vývojem.

Málo překvapení, hodně scenáristických omylů

Batman v Superman působí neobratně v tom, co dává za titulní motiv. Oddalování fyzické konfrontace se děje bez jasného vysvětlení. Nevíme, proč Batman dva roky po tragédii v Metropolisu nic fakticky neudělal, i když ho sžíral hněv vůči synovi Kryptonu, nevíme, proč Superman nechytí Batmana za pláštěnku a neodnese na první policejní stanici, jejíž osazenstvo nevypadá nadšené z představy netopýřího mstitele. Místo toho chce jako Kent o Batmanovi psát kritické články. Úplně jalový a ryzí moment scenáristického WTF přichází v krátké chvíli, v níž se z nenávisti a souboje na život a na smrt, jak prozradily už upoutávky, stává důvěra a boj bok po boku proti strašlivějšímu nepříteli.

Kdo sledoval kampaň, ten skutečně nebude filmem moc překvapený. Skryty nám zůstaly snad jenom dva překvapivé momenty a odhalení dalších členů budoucí Justice League/Ligy spravedlivých, k jejímuž zrodu se film spíš než sebejistou chůzí dostává zadýchaným a upoceným klopýtáním. Z těch dvou překvapivých momentů pak jenom jeden dovede vyvolat silnou emocionální reakci vyplývající ze Supermanovy nejistoty, jestli lidstvu spíš neškodí. Než aby se tím ale začal film zaobírat, raději poskočí dál. Druhý nečekaný okamžik přichází v závěru a opakuje při tom schéma, které už ozkoušel jiný batmanovský film, takže tentokrát ještě víc působí jako ztráta času. Více říct nemohu, Snyder mě před začátkem filmu poprosil, abych nic neprozrazoval.

Režisér a nejspíš i Warneři si asi myslí, že co předvedli s Batmanem v Supermanem, zosobňuje esenci komiksovosti, ale mýlí se. Formují patetické pózy, ale chybí jim smysluplný příběh a emoce, aby člověka zasáhlo, když se tvůrci pokusí někoho zabít. Vykreslují monstrózní akci, ale nezajímají se skutečně o postavy, které v ní účinkují. Zásadově se vymezují vůči konkurenci, takže vtip zůstal nedostatkovým zbožím, a tím pádem roste poptávka po nadhledu, který přinese až lego verze Batmana. Nemám vůbec nic proti čisté zábavě, je ale těžké dosáhnout s lehkostí, zatímco Muž z oceli a Batman v Superman se po ní sápají bezohledně, chaoticky a hlučně. Přitom by stačilo zastavit se a vyprávět, pak nezáleží, jestli je příběh obsažen v komiksu nebo filmu.

(5/10)

Foto: Freeman Ent./Warner Bros.

• About
• Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.

Latest posts by Adam Fiala (see all)

• Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství – naděje pro svět kouzel - 19.4.2022
• The Batman – ten hodně, hodně temný - 16.4.2022
• Žebříček roku 2021: Poslední souboj nadějné ženy v zemi nomádů - 13.1.2022